Článek
Rozvalinu hradu míjí turistická Zemská cesta po hradech a zámcích od Malše k Dunaji. Její počátek je u tvrze Tichá, která byla na spadnutí, ale nakonec se ji podařilo zachránit. Dalšími významnými hrady byly Louzek, Sokolčí a Velešín, za hranicemi je jich o něco více – Kreuzen, Clam, Greinburg, Ruttenstein, Dorach a končí ve Freistadtu. Některé drží soukromníci, jen tak se je podařilo zachránit.
Výchozí Kaplice je pozoruhodná tím, že autobusové nádraží leží uprostřed města, vlakové o šest kilometrů dál. Od vlaku je to na Pořešín asi 6 kilometrů, ale stal se zázrak, půvabná žena čekající na příjezd dcery se nabídla, že mě na hrad sveze. V dnešní době laskavost nevídaná, cestou jsem se dozvěděl, jak se hrad mátořil z ještě větší rozvaliny.
Dobře před zraky schovaný
„Scházejíce ke vsi Pořešín Velký, dychtíme již zdaleka viděti starý hrad, ale třeba projíti celou vesnicí i kousek za ní, nežli první zdi spatříme. Je Pořešínský hrad mezi vysokými a lesnatými stráněmi tak uschován, že jej uvidíme teprv, když sestupujeme povolně k řece Malši,“ uvádí návštěvu ruiny A. Sedláček, přední hradolog a historik.
Kde kdysi byly jen holé stráně, je zalesněno a zabydlováno. Chaty jsou na svahu kolem i pod hradem, na břehu Malše.
Ruina je to střední, ne moc rozsáhlá, v předhradní budově se nachází nejen pokladna a informace, ale i malé muzeum vážící se jak k Pořešínu, tak ke středověku a dalším hradům na Malši. Najdete tu i model, jak pravděpodobně hrad vypadal v době největší slávy, ojedinělá byla jeho obrana: hrady na jihu Čech měly obrannou obytnou věž s okolními stavbami, Pořešín však má obrannou zeď, předhradí a příkopy, což bylo v té době typické především u moravských hradů.
Katolík Oldřich hrad nemínil přenechat kališníkům
Přes příkop, který chránil hradní bránu, stojí dřevěný most, po něm se vchází do vlastního jádra hradu. Zdi jsou označené v erbech nakreslenými nápisy, které informují o jednotlivých stavbách.
Hrad je připomínán rokem 1312, o nějaký rok později ho Bavor III. vyměnil se svými vzdálenými příbuznými Rackem, Vernéřem a Přibíkem z Vítějovic za jejich hrad Vítějovice. Bratři nosili jako erbovní znamení střelu, tu rovněž používali Bavorové. Posledním pánem na Pořešíně byl Markvart, zemřel roku 1423, pak hrad přešel na Oldřicha z Rožmberka.
Rožmberský vladař nechal kolem roku 1433 Pořešín vypálit a pobořit, aby se nestal oporou některého z kališnických šlechticů, kteří za husitských válek přišli k velkým majetkům. Na konci 14. století byl ale přebudován a rozšířen o druhé předhradí. Jeho obývání ale nemělo dlouhého trvání. Pořešín se uvádí od roku 1457 jako hrad pustý – castrum ruptur.
Zásluhou sdružení Hrady na Malši se podařilo ruinu stabilizovat, takže se můžete projít mezi zbytky čtverhranné věže, zříceniny paláce a pokochat se výhledem na Malši a třeba se vydat na Sokolčí nebo Louzek.
