Článek
Největší popularitu zaznamenala v šedesátých a sedmdesátých letech, kdy v hitparádách zněly písně jako Keď ma pobozkáš, Láska páli, Arizóna, Bim bam bom, Mendocíno, Drevený panák, Zelená kolíska, Ako tichý dážď, Mám ťa rada nebo Dávno tak dávno.
Oľga Szabová žije celý život v Bratislavě, kde se také 1. února 1942 narodila. Zpívat začala poměrně záhy, i když zpočátku byl její největší dětskou vášní balet. „Doma jsem stále tancovala a tak mě v mých pěti letech odvedla maminka na první hodinu baletu. A víte, kdo mě učil? Maminka Janka Lehotského,” vzpomíná zpěvačka, která nakonec u baletu vydržela celých osm let. Jenomže kromě toho také dobře zpívala a znala fůru písniček, což ocenil její bratr, který ji nakonec přemluvil, aby šla zpívat do jeho kapely.
Jedno z prvních "angažmá" měla v sálku vyhlášeného bratislavského internátu Mladá garda, který byl tehdy hudebním centrem mládeže, takřka kultovním. Zpívala tehdy převážně zahraniční hity, které kluci "vychytávali" z nočního vysílání Rádia Luxemburg. Díky zpívání nedokončila ani střední školu - když jí bylo sedmnáct, přijala nabídku od brněnské kapely Mirka Foreta. Tehdy se z ní stala profesionální zpěvačka, která za pochodu zvládala koncerty, nahrávání včetně studia zpěvu u profesora Bernarda Kočaře.
Ve Foretově orchestru se seznámila s tenorsaxofonistou Jurajem Velčovským, s nímž se po čtyřech letech vrátila do Bratislavy. Nejenže se vzali, od té doby byla i její kariéra spojená s jeho orchestrem.
„Orchestr Juraje Velčovského fičel na plné obrátky už od počátku šedesátých let s minimální změnou v obsazení i po roku 1990. Během této doby se na postech vokalistů vystřídalo několik zpěváků, ať už to byli Zdeněk Sychra, Karol Duchoň, Otto Weiter, Peter Vašek, Ľudovít Nosko, Slávka Sally Sallingová, Dušan Grúň, Janka Kocianová nebo Marcela Molnárová,” vzpomíná Oľga Szabová, která s orchestrem s výjimkou dvou mateřských mini-dovolených zpívala prakticky celou dobu. Kapela hrála nejen v tuzemsku, ale možná ještě více v zahraničí.
„Zážitků z našich zahraničních štací je moře. V Německu na našich vystoupeních nechyběly ani takové hvězdy jako Lex Barker nebo Udo Jürgens, který si s námi na pódiu i zazpíval. Ráda vzpomínám na turné s Josephine Baker, které jsme dělali předkapelu,” říká Olga Szabová, jejíž první profilové album vyšlo v roce 1974. Autorem všech třinácti melodií byl Juraj Velčovský.
Dodnes prý musí při každém zpěvaččině vystoupení zaznít Mendocíno, což je písnička, kterou kdysi odmítala natočit a málem až násilím ji k tomu donutil až její manžel. Pravda, na prahu nového tisíciletí si dopřála pauzu, ale pak se - díky cyklické televizní show Repete - na scénu opět vrátila. Retro bylo opět v módě.
Její profesní a životní peripetie přibližuje i kniha Legendy československé populární hudby, kterou nedávno vydalo nakladatelství Grada Publishing.
Není žádným tajemstvím, že si zpěvačka v minulých letech prošla nelehkým obdobím, kdy jí do zpěvu rozhodně nebylo. Poté, co sama bojovala s vážnou nemocí, jí zemřel jeden ze synů a v roce 2012 i manžel Juraj Velčovský. Přesto v sobě našla sílu - a tak ji dnes můžeme vidět na koncertním jevišti i na televizní obrazovce.