Článek
V roce 2012 byla pro mládež provozující in-line bruslení, vyznavače BMX kol a freestyle koloběžek otevřena hala skateparku renovací vnitřních prostor bývalé provozovny Prefy. I když vnitřek ovládl moderní extrémní sport, venkovní vzhled budovy připomínal zašlá léta výrobní haly.
To zřejmě nedalo spát hlavnímu sponzorovi Budvar a tak manažer Ondřej Trávníček o posledním teplém zářijovém víkendu přivítal desítky neobvyklých návštěvníků města.
Třicet předních českých sprejerů z celé republiky (Prahy, Brna, Ostravy, Olomouce a dalších měst) v sobotu 28. září ve vymezeném čase od 12 - 23 hodin muselo provést zadání výzdoby venkovních i vnitřních stěn budovy. Za cenu barev, bez nákladných šablon a několikadenní práce omítkářů a pokojových malířů byl večer úkol splněn a halu již nikdo nepřehlédne a snadno najde.
I když graffiti je většinou populace vnímáno jako vandalství, které je možné postihovat na základě trestního zákona ČR, zde se stal pravý opak. Není již výjimkou objednávání autorů graffiti na výmalbu vybraných ploch či úpravu fasád. Výhodou je, že v případě umístění do volného prostoru dobře odolává nepřízni počasí a životnost trvá řádově několik let.
Dalším důvodem, proč veřejnost nevnímá graffiti jako výtvarný projev, jsou neestetické malůvky teenagerů, kteří znehodnotili kdejaký objekt jen za cenu dobrodružství, jestli je někdo nechytí.
Při tom graffiti je druh výtvarného projevu technikou nanášení barev ve formě spreje nebo fixy, případně škrábání či leptání. Důležitý je styl, čistota, náročnost provedení a vhodnost umístění na významné místo. Autoři se sami nevnímají jako umělci, ani svá díla jako umění. Přesto současní sprejeři roky pracují na své technice, v které často uplatňují svůj výtvarný talent a této zálibě obětují čas i finanční prostředky.
Zkreslený názor na jejich výtvory přinesla i kultura protestu Hip hopu, který se projevil jako folklor ulice protestující formou provokace proti poměrům ve společnosti. Obohacováním o různé techniky a formy vyjadřování bylo však nakonec graffiti uznáno jako streetart.
V 70. letech minulého století se graffiti rozšířilo v New Yorku a Anglii, kde bylo aplikováno na vagóny a v metru. Do Evropy proniká v letech 1983, v Česku je počátek spojen s rokem 1989.
V roce 1993 je již známo několik jedinců (Ostrava, Jaroměř, Praha), kteří na graffiti pracují na základě výtvarného umění proti syrové podpisové graffiti. Dochází k cílené podpoře, kdy se autoři mezi sebou znají a setkávají se. Přichází i širší popularizace, kterou umožnil časopis Poplife a později časopis Board o skateboardingu a snowboardingu. O graffiti se začínají zajímat i studenti VŠUP a nakonec si nachází cestu i do galerií.
Tak se ústecká budova skateparku stala nejen ukázkou moderní doby, nového sportu, ale také nového způsobu výzdoby.
