Hlavní obsah

Lotyšské letnice ve znamení zpěvu, tanců a pod patronací prasečích hlav

Novinky, Vratislav Konečný

Světlo, při kterém se dá číst, téměř do půlnoci. Všude bujaré veselí, zpěvy. Lidé s hlavami ozdobenými věnci, ženy a děti kvítí, muži dubové větévka. Svátek slunovratu, v Lotyšsku zvaný Lígo, je exploze veselí, radosti a výborné nálady.

Foto: Vratislav Konečný

všudypřítomné čuněčí hlavy

Článek

Lotyši si ho umějí vychutnat, svatojánská noc a pár nocí před tím jsou důvodem k vytažení národních krojů, naladění nástrojů i hlasů.

Svátek nad svátky

Letnice, Lígo, jsou pro Lotyše nejdůležitějším svátkem, všeobecně jsou tu lidé veselí, i když v dobách sovětské okupace jim úsměv povětšinou zmizel z tváří. Pozoruhodné je, že hudební život v hlavním městě velmi ovlivnil český skladatel Jan Šrámek, který v polovině 19. století vedl městské divadlo. Hojně se tu pěstují sborové zpěvy, město bylo součástí Hansy, obchodní pobaltské organizace, takže tu je patrný německý vliv, i ve zpěvu.

Působila tu také od roku 1729 Jednota bratrská, ta livonské nevolníky, území se dříve nazývalo Livonsko, učila církevním sborovým zpěvům. Slaví se tu také Svátky písní a tanců. I přes bolševickou ideologii od 30. let minulého století jejich tradice nezanikla.

Radost až do rána

Nábřeží v Rize pulsovalo, s přibývajícím večerem přibývalo i množství lidí, všude stánky s výbornými uzeninami, zeleninou, polévkami, sýry. Skvělé byly šašlíky, i různě upravené ryby. Ve velkém stanu, kde se také zpívalo a hrálo, u stolků pletly ženy věnce, muži spíš kibicovali. Nabízelo se tu k ochutnání domácí pečivo, hlavně chléb a zelňáky, také sýry a výtečný med. 

Z mnoha stánků vykukovaly dubovím ověnčené prasečí hlavy s mrtvým úsměvem na rypáku. Skvělé jsou ovary, jen hořčice mi vypálila chřípí jako napalm. Prodavač se potutelně uchechtával, když viděl, jak mi tryskem proudí potoky slzí. Ale byl grand, přispěchal s několika papírovými ubrousky a výbornou okurkou jako bonusem.

Pivo tu mají také dobré, umějí ho čepovat, zrovna tak zažene žízeň i nealkoholický kvas.

Na pódiích se střídaly soubory, od dětí po seniorskou generaci. Nejenže se zpívalo, ale i tančilo, náhodní známí se zastavili, udělali kolečko, nebo i se do sebe zaklesly dvojice, nikdo se nežinýroval. Pělo a tančilo se o sto sedm a půl, možná i více. Tu a tam jsem zaslechl i češtinu. Po desáté vzplály do pyramid vyrovnané kulatiny, i oheň patří ke slavnostem. Nevystupovaly jen folklorní soubory, na pódiu se střídaly i místní popové hvězdy. S velkým aplausem. Jen ta lotyština je pro nás nesrozumitelná.  

Ač se dost pilo, nikdo v dohledu nebyl nametený, asi to umějí. O to hlučnější byla řada cizinců, kteří jednoznačně přijeli svlažit volátka svá. Ale dalo se to snést. Tři dny se slavilo, na trávnících u řeky do rána. Pak nastoupily uklízecí čety.

Další oslavy, v menším, proběhly i v centru.

Trhy, až zrak přecházel

Po celou sobotu na Starém Městě, převážně na Dómském náměstí, nabízeli farmáři své produkty. Nad čistotou a čerstvostí se sbíhaly sliny, snažil jsem se jich ochutnat co nejvíc. Vše výborné. K tomu se nabízely věnce na večer, různé květinové ozdoby, v Lotyšku je všudypřítomný jantar, tady ho byly snad tuny. A různé rukodělné výrobky, textil, dřevo, keramika.

Dobře bylo v Rize při letnicích roku 2018.

Výběr článků

Načítám