Článek
Není to dlouhá cesta, měří zhruba sedm a půl kilometru, ale některé úseky jsou téměř vysokohorské.
Než byla napuštěna Slapská přehrada, byly skály ještě o 35 metrů nad hladinou výše. Albertovy skály se dříve nazývaly Bílé, naučná stezka má 11 zastávek, část jich leží na vyhlídkách nad přehradou. Albert se jmenoval majitel statku v blízkých Nalžovicích. Drbákov nesl původní jméno Dbákov, od slovesa dbati, odkazovalo to na dbání strážní služby nad tokem Vltavy.
Obětavý znalec přírody pan Bartůněk
Stezce se říkalo Bartůňkova, jmenuje se tak i jedna z vyhlídek na meandr Vltavy s rekreačním střediskem Smilovice na druhé straně. Stromy se pomalu začínají zabarvovat, za pár týdnů tu bude nádherná paleta. Také ale listy napadané na stezku místy utvoří pěknou klouzačku.
Stezka rozhodně je jen pro pěší a hlavně trochu zdatnější, místy můžete dostat i závrať, jestliže jste k tomu náchylní. Cyklisté sem rozhodně nepatří.
Karel Bartůněk (1897-1972), zedník ze zatopené osady Vymyšlenka, se postaral o první zbudování stezky v padesátých letech minulého století. Na nedalekou Častoboř jezdily děti na tábor, chtěl jim zpřístupnit část divokých skal, sám s krumpáčem budoval stezku.
Pokračovatelem se stal sedlčanský skaut a turista František “Robin“ Veselý, který tu má i pomník. Veselý zde působil jako neoficiální průvodce.
Jedenáct zastavení v krásné a divoké přírodě
Na stezku se dostanete za vsí Nalžovické Podhájí, asfaltka vás zavede k lesu, na místo zvané U křížku. Zde začíná značená stezka, vedoucí pod Drbákovem (490 m. n. m.). Do lesa plného hub vede modrá a žlutá, první zavádí rovnou k Bartůňkově vyhlídce.
Na panelech stezky je představena flóra i fauna, že tu opravdu žije výr velký, jsem se přesvědčil podle čerstvých vývržků. Na severním svahu Drbákova roste asi 1000 vzácných tisů červených, porosty jsou smíšené, převážně borovice s bučinou a habřinou, k tomu keře, které mají rády skalnaté svahy. Skal je tu přehršel, jsou směsí hornin, místy narazíte na suťová pole.
Některé úseky jsou dost náročné
Jste v přírodní rezervaci, takže hřib smrkový nebo velké bedly jsou jen objektem k focení, nikoli k plundrování lesa. Cesta v divočině, kde jsem nepotkal kromě srnčí a stop po černé zvěři živáčka, trvá asi 2,5 hodiny. Několik opravdu exponovaných míst je jištěno řetězy, rozhodně to není na výlet za deštivého počasí. Stezka končí, kde začala, U křížku.
Pokud toho nemáte dost, v okolí je ještě bývalé keltské oppidum Hrazany, zde je i velmi dobrá restaurace, u níž je další vyhlídka na Vltavu. Zhruba 8 kilometrů je do Sedlčan. Lokalitu najdete na mapě ČT č. 38 /5c/.
