Dramaturg Jan Krupa o Mindgame: Hranice mezi šílenstvím a genialitou je velmi chatrná

Hra se v originále jmenuje prostě Mindgame. Líbezné vyhlídky je podtitul, který jsme připojili my podle názvu ústavu, v němž se hra odehrává.

Je to zařízení pro detenci sériových a masových vrahů kdesi v Suffolku v Anglii, kam přichází novinář Mark Styler, aby vyzpovídal ředitele. Má zájem udělat na místě rozhovor. Přichází sice přímo za ředitelem, ale popravdě by spíš rád hovořil s jedním ze sériových vrahů, který Líbezné vyhlídky obývá. Výchozí situace se odehrává v pracovně ředitele, který nechává Stylera chvíli čekat. Styler vyčkává a má možnost se po ředitelově kanceláři porozhlédnout. Poté přichází ředitel Farquhar a začnou si povídat. Diváci mohou očekávat spoustu překvapení, protože ředitel je velmi roztržitý, má práce nad hlavu a vlastně si ani nepamatuje, proč Styler přišel a co ho zajímá.

Samozřejmě. V inscenaci se několikrát naráží na Morena nebo Langa, kteří patřili mezi přední soudní psychology, kteří se touto problematikou zabývali. A také v Mindgame padnou jména konkrétních nechvalně proslulých sériových vrahů, kteří zabili spoustu lidí. Celý rozhovor je také protkán spoustou narážek na filmy, jež se věnují této tematice. Velmi sugestivně se dostáváme do tohoto zvláštního světa, a to jak za pomoci reálných příkladů, tak díky celkové situaci v ústavu. Zabrousíme i do odborné literatury. Když Styler na ředitele čeká, prohlédne si jeho knihovnu, kde jsou publikace Jakoba Levyho Morena, psychiatra, předního sociologa a zakladatele skupinové psychoterapie a psychodramatu.

V textu se několikrát říká, jak je chatrná hranice mezi šílenstvím a genialitou. My rozhodně nehodláme nikoho obhajovat, ale tady se jedná o případy, které se bez medikace zvládnout nedají. Jeden ze sériových vrahů dokonce prozradil, že ze začátku ani moc nevěděl, co dělá, a teprve postupně si to začal užívat. A potřicáté udělal chybu, protože už jednal automaticky. Horowitz také zkoumá, co znamená zbavit se kontroly nad sebou. To, že někdo v daný moment rozhodne o životě někoho druhého, bývá pro vrahy hnacím motorem. A také je fascinuje moc nad někým, možnost ovládat ostatní. Sice můžeme hledat dispozice v dětství, ale někdo si tuto cestu prostě vybral. 

Styler je spisovatel populárně naučné literatury a jednu knihu o masovém vrahovi už napsal – o Čikatilovi. Exponované případy ho zajímají. A v jednu chvíli se snaží i obhájit proč. A má do jisté míry pravdu, že nás všechny někdy fascinují skutečně divné věci. Jacka Rozparovače dnes vnímáme téměř jako hrdinu. Píší se o něm muzikály a turisté chodí po jeho stezkách. Stal se populární postavou. Protože se tento příběh odehrál dávno v minulosti, skutečná hrůza se vytratila, a my považujeme vše okolo něj za atrakci. A to je ve své podstatě velmi zvláštní. Proto také divák musí dospět k určitému prozření.