Článek
Foreign Policy na Romaněnkovu strategii, kdy využil nejednotnosti Západu a neschopnosti rychlé reakce, upozornil v souvislosti s případným příměřím na Ukrajině.
Uvedl, že po něm budou evropské země čelit Rusku, jehož síly už nebudou vázány tímto konfliktem. Budou mít proti sobě armádu, která má pětileté zkušenosti z bojů a opět začíná růst, protože neztrácí velké množství vojáků na frontě, kde je nyní už nestíhá nahrazovat.
Časopis upozorňuje, že evropská schopnost odstrašit Rusko bude po příměří na Ukrajině na nejnižší úrovni. A Evropě potrvá roky, než bude mít dostačující odstrašující schopnosti, aby si Rusko muselo rozmyslet případný útok.
Ten se jeví jako dost pravděpodobný, protože armáda je jediný prostředek, jímž by se Kreml mohl pokusit prosadit svůj požadavek obnovit sovětskou sféru vlivu. „Putin se na každý problém dívá jako na takový, který lze vyřešit válkou,“ uvedl časopis.
Ve hře napadl Litvu a Německo neudělalo nic
„Má proto cenu si připomenout mou roli ve válečné hře z prosince 2025, kdy jsem napadl NATO a vyhrál,“ řekl Romaněnko, který připomněl, že ve válečné hře, která se konala na univerzitě Bundeswehru v Hamburku, zaujímal roli náčelníka ruského generálního štábu.
„Ačkoli součástí hry byly bitvy, nejednalo se o operační válečné cvičení testující plán kampaně, vojenskou doktrínu nebo rozložení sil. Zaměřovalo se spíš na politické rozhodování,“ objasnil podobu hry Romaněnko.
„Mým úkolem jako člena ruského týmu bylo vytvořit vojenskou krizi na východním křídle NATO a donutit protistranu, modrý tým a německou vládu, aby reagovaly. Když jsem v prvním tahu napadl Litvu, ochromil jsem schopnost německého politického a vojenského rozhodování, nejdůležitější člen NATO v Evropě neudělal nic,“ popsal generál.
Útok konvenčních sil Německo zaskočil. Počítali spíše s tím, že Rusko podnikne nějakou hybridní operaci, jako je třeba často zmiňovaný pokus o výsadek vojáků bez označení v estonské Narvě.
Jednoduchý plán
Roměnko ale dospěl k závěru, že samotná hybridní válka by nedosáhla ruského cíle změnit rozložení sil v Evropě. Uvědomil si také, v čem je Rusko nejlepší - v konvenčním pozemním útoku mechanizovanými obrněnými jednotkami v rámci omezené invaze.
Konvenční útok se mu zdál adekvátní také vzhledem ke stavu obrany v Litvě a možnostem, jak se obnoví alespoň část ruských sil po příměří na Ukrajině.
Tomu přizpůsobil svůj plán. Počítal s tím, že budou postupovat jednotky 11. armádního sboru v Kaliningradu a z běloruského Grodna zaútočí na litevské Druskinimkai podél Suwalského koridoru 1. gardová tanková armáda posílená o části 76. vzdušné výsadkové útočné divize. Speciální síly pak měly zajistit předem klíčové mosty.