Záchrana důstojníka Conana. Ukrajinský voják plaval proti proudu a doufal, že mu někdo pomůže

Conan svůj příběh z osvobozování takzvaných Bojkových věží detailně sdělil veliteli své jednotky Artan Viktoru Tortokjukovi, který jej přetlumočil listu Ukrajinska Pravda.

„V polovině srpna jsme prováděli speciální operaci v Černém moři,“ líčil Conan. „Bylo kolem půl deváté večer, když ruský bombardér Su-24 začal střílet na naši loď. Toto letadlo neustále kroužilo nad mořem a hlídkovalo od rána do večera,“ pokračoval.

Letoun se ale ukrajinským vojákům podařilo poškodit pomocí protiletadlového přenosného raketového systému Stinger. „Opustil nás a zamířil na nejbližší letiště,“ vysvětlil Conan.

To ale situaci uklidnilo jen na krátkou chvíli. K ukrajinskému člunu se totiž vzneslo další ruské letadlo. „Když jsme se vraceli, bylo už pět hodin ráno (druhého dne). Asi 30 kilometrů od místa prvního boje jsme dostali povel ‚Vzduch!‘. Opět se k nám přiblížilo nepřátelské letadlo a začalo na nás střílet z automatického kanonu s municí ráže 30 mm,“ uvedl.

„Obvykle suška (tak Conan bombardéru Su-24 říká, pozn. red.) vypálila několik střel, otočila se a střelbu zopakovala, dokud nevystřílela všechnu munici. A pak se objevila nová,“ uvedl dále.

„Vím také, že žádal (pilot Su-24) vedení, aby nás mohl zasáhnout řízenou střelou. Ale díky bohu mu to nedovolili. Jinak bychom tu už spolu nemluvili,“ řekl s tím, že Ukrajinci palbu opětovali, kvůli incidentu z předešlého dne jim ale došly rakety do stingeru, takže měli jen ruční zbraně.

Conan dále uvedl, že jeho jednotka měla štěstí, protože měla dobrého kapitána, který si v tak zapeklité situaci věděl rady. „A při jednom z manévrů, kdy se náš člun dostával z nepřátelské palby, jsem spadl přes palubu,“ vyprávěl dál, jak se dostal do moře, kde pak strávil kolem 14 hodin.

„Bez vybavení jsem vážil 120 kilogramů, s vybavením bych byl někde kolem 130. Ale dvacet minut před tím, než jsem spadl ze člunu, jsem se z nějakého důvodu cítil nesvůj,“ sdělil Conan svému veliteli s tím, že si kvůli tomu sundal přilbu, neprůstřelnou vestu, a dokonce odložil i zbraň.

Naopak si na sebe navlékl „potápěčský oblek“ a záchrannou vestu. „Nějak mě napadlo, že to musím udělat,“ vysvětlil své počínání.

Conan připustil, že jako první pocítil paniku. „Ke břehu to bylo daleko a pod vámi velká hloubka. Moji kamarádi mě chtěli vyzvednout, ale nepřátelská letadla na nás neustále střílela,“ řekl a doplnil, že kvůli tomu začal na spolubojovníky mávat a křičet, aby od něj odpluli.

„Věděl jsem, že 13členná posádka je pro mě cennější, než jsem já sám. A s tou záchrannou vestou jsem mohl ve vodě chvíli zůstat,“ uvedl s tím, že jejich člun byl poškozený. „To ohrožovalo životy kluků,“ řekl.

„Nevěděl jsem, co se bude dít dál, ale měl jsem jeden záchytný bod - jednu z věží na výrobu plynu, která neustále hořela. Šla dobře vidět ve dne i v noci. Později mi kamarádi řekli, že to bylo asi 20 kilometrů od místa, kde jsem spadl,“ sdělil.

„(…) Musel jsem se naladit na to, že za hodinu pro mě nikdo nepřijede, protože mi nad hlavou pořád létala letadla. Byl jsem pro ně velmi malý cíl, ale nedovolila, aby se ke mně člun mohl přiblížit,“ uvedl dále Conan, který dodal, že se proto rozhodl doplavat ke zmíněné hořící věži.

To ale nebylo snadné, protože mu pohyb ve vodě ztěžoval velmi silný proud. „Neustále mě unášel dozadu, pak doleva, pak doprava. Ukázalo se, že jsem celou dobu plaval proti proudu. Nezastavil jsem se ani na minutu, protože kdybych to udělal, odnášel by mě proud dál a dál,“ pokračoval ukrajinský voják s tím, že se musel neustále hýbat.

V tu chvíli mu už ale v hlavě běhaly myšlenky o tom, zda by se neměl moři vzdát. „Napadlo mě, že mě možná nikdo nehledá, protože jsem u orientačního bodu nikoho neviděl. Nebo mě možná hledali, ale nemohli mě najít. V hlavě mi neustále probíhal boj: vzdát se, nebo nevzdat?“ nastínil svůj myšlenkový pochod ukrajinský bojovník.

„Ale zdravý rozum mi říkal, abych pokračoval dál. Pořád jsem doufal, že mě moji kluci hledají, a věděl jsem, že můj velitel Viktor Viktorovič (Tortokjuk) udělá všechno pro to, aby mě dostal ven,“ prohlásil.

Než k záchraně došlo, musel ale ještě nějakou dobu vydržet. „Neměl jsem hodinky, takže jsem se mohl řídit jen podle slunce. V určitém okamžiku jsem začal mít halucinace: horko, dehydratace, únava. Myslel jsem si, že je přede mnou loď. A teprve časem jsem si uvědomil, že je to ta samá (hořící) věž,“ uvedl voják, který dle svých slov k věži doplaval kolem čtvrt na pět odpoledne.

Nikde se ale nemohl chytnout, protože kolem věže, která hořela, byly obrovské plameny. „Proud ještě zesílil a začal mě unášet. To se stalo několikrát. Odneslo mě to asi 400 metrů a plaval jsem zpátky k věži,“ řekl.

„Když mě to (proud) hodilo zpátky počtvrté, byl jsem vyčerpaný. Byl jsem hodně dehydrovaný, protože jsem vypil hodně slané vody. Bylo mi neustálé horko. Byl jsem velmi ospalý,“ popsal svoji situaci po více než deseti hodinách na otevřeném moři. „Tak jsem se otočil na záda a usnul,“ dodal.

„Ve chvíli, kdy jsem se probudil, mě proud odnesl daleko od věže a musel jsem k ní znovu doplavat,“ pokračoval Conan. V tuto chvíli si však sundal záchrannou vestu, protože už to horko nemohl vydržet. „Navíc jsem si uvědomil, že bude noc, což znamenalo, že pátrací tým mě sotva najde,“ doplnil.

„Ucítil jsem na noze něco s drápy. Otočil jsem se a seděl na mně racek a několik dalších kolem mě kroužilo,“ uvedl s tím, že se později dozvěděl, že ukrajinská armáda vyslala na moře dron Bayraktar s termovizí, aby ho našel. Ten prý měl chvíli, kdy na vojákovi seděl racek, zvěcnit.

V určitém okamžiku pak Conan spatřil loď, kterou na obzoru vyhlížel dlouhých 14 hodin. „Napadlo mě, že to mohla být nepřátelská loď, která pod krytím (ruských) letadel vyplula na moře a hledá nás,“ řekl. „Pak nade mnou přeletělo nepřátelské letadlo a několikrát vystřelilo na loď, která mířila mým směrem. Takže byla naše,“ dodal s tím, že se ale otočila a vydala se směrem od něj.

„Když jsem si všiml, že se loď ode mě vzdaluje, dodalo mi to sílu. Věděl jsem, že možná je někdo poblíž, že mě hledá, a plaval jsem dál. Plaval jsem a plaval a viděl, jak se ke mně blíží vlny moře. Myslel jsem, že je to nepřítel. Že je to ruský výsadek, který se ke mně blíží,“ vysvětlil.

„Byl to malý člun. A když jsem na něm uviděl ukrajinskou vlajku, moje radost neznala mezí. Tohle jsou chlapi, moji chlapi, moji spolubojovníci, kteří se mi dostali na stopu přes bayraktar!“ dodal s tím, že ho po chvíli vojáci vytáhli z vody.

„Vytáhli mě na loď. Samozřejmě jsem je všechny spěchal obejmout,“ řekl s úsměvem na tváři. Lékař v lodi mu to ale nedovolil a nařídil mu, aby si sundal zbývající vybavení. „Pak jsem dostal termopřikrývku a kapesníky. Měl jsem teplotu 35,5 a navíc silnou dehydrataci,“ vysvětlil chvíle po záchraně.

Ani to ovšem nebyl konec této speciální operace. Se svým týmem se totiž ještě musel dostat do bezpečí. „Plavili jsme se k druhé věži, blíž k pevnině. Když jsme se dostali za ni, na obloze se opět objevila nepřátelská letadla,“ nastínil situaci. „Když byla obloha čistá, pokračovali jsme dál,“ dodal.

Do bezpečí se dostal až kolem půlnoci. „První, co jsem udělal, když jsem ucítil pevnou půdu pod nohama, bylo, že jsem napsal zprávu manželce, protože jsem s ní dlouho nebyl v kontaktu. Napsal jsem, že je všechno v pořádku, že jsem živý a zdravý, že jsem se vrátil z mise,“ uvedl Conan.

Krátce po příjezdu dostal voják kapačky, po kterých se mu postupně zvedla tělesná teplota a vrátily síly. „Na radu lékaře jsem pil vodu po malých dávkách. Ani druhý den jsem neměl chuť k jídlu. Chtěl jsem jen jablka a vodu,“ uzavřel Conan svůj příběh se šťastným koncem.

„Ty jsi ten pravý Conan, ne ten z filmu (snímek Barbar Conan s Arnoldem Schwarzeneggerem z roku 1982 - pozn. red.),“ řekli zachráněnému vojákovi ukrajinští vojáci.

Jak uvedla Ukrajinska Pravda, voják s volacím znakem Conan bojuje v jednotce Artan, jejíž jméno je odvozeno od Artánie, státního útvaru údajně nelítostných a neporazitelných bojovníků, jehož obyvatelé měli podle některých odborníků žít na území dnešní Ukrajiny.

Jeho členy jsou přitom především sportovci, přičemž zhruba 70 procent personálu této jednotky tvoří atleti. „Já sám jsem mistrem pankrationu (bojové umění pocházející ze starověkého Řecka - pozn. red.). Vyhrával jsem šampionáty,“ uvedl Conan.

K osvobození Bojkových věží mělo podle dostupných informací dojít 22. srpna, tedy devět let od doby, kdy je začala okupovat Ruská federace. Tuto přezdívku věže získaly po bývalém ukrajinském ministrovi energetiky Jurijovi Bojkovi.

Rusko používalo tyto těžební plošiny od začátku plnohodnotné invaze na Ukrajinu před půl druhým rokem pro vojenské účely. Sloužily jako vrtulníková a radarová stanoviště.