Článek
„Stihla jsem odjet jeden den před válkou, protože jsem byla navštívit dceru, která tu bydlí. Celý konflikt tak sleduji přes média a zprávy od známých,“ řekla Právu Danishová.
Na Ukrajině zůstaly rodiny jejích tří dětí a také sestra. V tuto chvíli se podle svých slov nemá kam vrátit, protože její byt v Irpini je rozstřílený a neobyvatelný.
Toto město je jen pár kilometrů od Buče, kde došlo podle ukrajinských úřadů k masakru až 1300 civilistů. Jejich mrtvoly byly nalezeny v několika masových hrobech se známkami mučení a střelnými zraněními z těsné blízkosti, což svědčí o hromadných popravách nevinných lidí.
V řadě jako na porážku. Nové důkazy o zabíjení civilistů v Buči
„Irpiň je kousek od Buče, takže se i tam děly podobné věci. Už se tam ani nechci vrátit, je to příliš krvavá historie. V mé ulici vojáci přejížděli tanky mladé ženy, jinde je znásilňovali. Nevím, jestli bych byla po té ulici schopna znovu jít, když vím, co se tam stalo,“ podotkla Danish.
Měsíc poté, co přijela do České republiky, se stala dobrovolníkem u Amigy a začala poskytovat terapeutické služby pro uprchlíky. Byla si vědoma, že válka bude mít vážné psychologické dopady na Ukrajince, kteří do Česka přijdou.
„Setkávám se v praxi s úzkostmi a depresí, zvlášť u dospívajících. Pak s myšlenkami na sebevraždu i sklony k nim, pocity viny a studu. Obecně má většina uprchlíků syndrom přeživšího,“ vyjmenovala terapeutka problémy, se kterými se uprchlíci potýkají.
Uprchla těhotná. Vladyslav přišel na svět na Slovensku
Doplnila, že většina lidí zažívá pocity viny a trpí syndromem přeživšího kvůli tomu, že jejich příbuzní či známí zůstali na Ukrajině, zatímco oni jsou v bezpečí.
Zemřeli jí tři známí
„Člověk chápe, že jsme měli na výběr, jestli odjedeme, nebo ne. Jenže někteří lidé zkrátka odjet nemohli, nechali jsme je tam. Proto trpíme pocitem bezmoci, že nemůžeme nic pro ně udělat. I když jsme všechno ztratili, nepadají kolem nás bomby a nejsme ti, na které vojáci střílí,“ přiblížila Danishová.
Sama přiznává, že se potýká s traumatem ze ztráty rodné země a lidí. V konfliktu jí zatím zemřeli tři známí.
„Svůj pocit viny zvládám díky práci. Samozřejmě mohu svou práci odvádět. Musím ale zůstat profesionální a v momentě, kdy pomáhám jinému člověku, nejít do vlastních emocí. Také mi pomáhá si o svých pocitem promluvit se svým terapeutem a v podpůrných skupinách s dalšími psychology a vím, kde mám své mentální hranice,“ podotkla.
Ukrajinky našly práci v jihlavské prádelně. Pomohly nahradit ty, kteří odešli za covidu
I proto se zapojí do nového projektu multidisciplinárního týmu pro pomoc uprchlíkům složeného z ukrajinských odborníků na psychické zdraví, jehož financování minulý týden schválil pražský magistrát. V něm bude působit šest terapeutů a sociálních pracovníků, kteří pocházejí z Ukrajiny, a mohou tak poskytovat konzultace v rodném jazyce běženců.
„Tým kromě jiného bude poskytovat pomoc v ubytovacích zařízeních, kde specialisté z organizací AMIGA, Green Doors a Focus Praha již podobně působí. Kromě traumat, jež popsala Yanina, bude poskytovat podporu také těm, kteří se setkají s nějakou formou zneužití nebo potřebují podporu při zvládání dlouhodobých duševních onemocnění, závislostí, fyzického postižení,“ uvedla koordinátorka organizace AMIGA Masha Volynsky.
Dashish je z podpory magistrátu v oblasti duševního zdraví uprchlíků nadšená. Je podle ní skvělé, že si Praha uvědomuje psychické dopady války na utečence.
Seniorka Ljuba utekla z Ukrajiny jen se dvěma kočkami
„S vývojem války už u uprchlíků nejde o dočasný pobyt, ale adaptaci. Potřebují se naučit jazyk, budou tu chtít podnikat a pracovat. Česká společnost i oni sami na to musí být připraveni,“ podotkla Danish.