Summit na Aljašce nápadně připomíná Mnichov 1938. Má čtyři možné scénáře

K tomuto závěru dospěl německý publicista Angsar Graw v analýze, kterou zveřejnily server The European a týdeník Focus. Autor píše, že na přítomnosti nebo nepřítomnosti Zelenského na Aljašce může spěšně naplánovaná vrcholná schůzka ztroskotat a že podrobnosti možného příměří na Ukrajině jsou zcela nejasné.

„Putinovo předchozí odmítnutí vyslechnout ukrajinského prezidenta v těchto otázkách nápadně připomíná Mnichovskou dohodu ze září 1938, kdy se čelní představitelé evropských států dohodli s Adolfem Hitlerem na připojení Sudet k Německé říši, aniž by do rozhovorů zapojili československou vládu,“ konstatuje analýza.

Autor dále píše, že na aljašském summitu není „nic rutinního“. Za prvé Trump přijme Putina na Aljašce, tedy na americké půdě, ačkoli ruský protějšek je mnohými západními hlavami států a vlád i Mezinárodním trestním soudem (ICC) považován za válečného zločince.

Za druhé, schůzka byla dojednána během 36 hodin, zatímco taková setkání na nejvyšší úrovni obvykle vyžadují týdny, ne-li měsíce příprav.

A za třetí, je zcela nejasné, zda a do jaké míry se Zelenskyj zúčastní setkání, jehož tématem je budoucnost Ukrajiny a ukončení války, uvádí Graw. Podle něj se pro summit na Aljašce dají očekávat čtyři scénáře.

První z nich předpokládá, že Trump ustoupí Putinovi a schůzka se uskuteční bez ukrajinského prezidenta. Pro tuto variantu hovoří to, že Trump usiluje o rychlou dohodu, aby příběh o ní mohl „prodat“ a získal Nobelovu cenu míru.

Proti ní mluví skutečnost, že by si Putin prosadil svou. Tento dojem by převládl mezi spojenci USA v NATO, ale i ve Spojených státech samotných. „A co by zbylo z Trumpovy údajné vyjednávací síly, pokud by byl ochoten učinit takové ústupky Moskvě?“ táže se autor, jenž pravděpodobnost naplnění prvního scénáře odhaduje na 25 procent.

Podle druhé varianty Zelenskyj na Aljašku přijede, ale bude „zaparkován“ na okraji summitu a setká se jen s Trumpem. Pro tuto možnost hovoří to, že Trump by dal Američanům i mezinárodnímu společenství najevo, že naslouchá jak Putinovi tak Zelenskému. A Putin by nemusel se Zelenským sedět přímo u stolu, což by nenarušovalo jeho (Putinovu) propagandu.

V neprospěch druhého scénáře mluví podle analýzy to, že Putin by Zelenského přinejmenším symbolicky ponížil, ale stejně tak i Trumpa, což si šéf Bílého domu sotva může nechat líbit.

A protože Putin chce prostřednictvím summitu zlepšit své vztahy s Trumpem, takový výsměch by poškodil i tento bilaterální vztah, což je něco, o co šéf Kremlu sotva usiluje, míní analýza, podle níž je pravděpodobnost druhé varianty dvacetiprocentní.

Třetí scénář, jehož pravděpodobnost autor překvapivě odhaduje na 40 procent, předpokládá, že Putin cestu na Aljašku odřekne, protože Trump bude trvat na účasti Zelenského. To by zapadalo do Putinovy dosavadní linie, kdy Zelenského politicky neuznává a nechce se s ním bavit z očí do očí.

Proti této variantě mluví ale to, že Putin by se tak vzdal možnosti objevit se na mezinárodním jevišti, které mu nabízí Trump. Propásl by šanci prezentovat své narativy přímo vůči americkým médiím, soudí autor.

Čtvrtý scénář připouští, že Putin povolí a bude s účastí Zelenského na aljašském summitu souhlasit. Pokud by Kyjev předem udělal nějaké ústupky, zejména územní povahy, Putin by se mohl prezentovat jako „mírotvůrce“ a přeskočil by svůj stín. Ruský prezident by měl zároveň možnost veřejně kritizovat a tím oslabovat Zelenského na americké půdě.

Proti této variantě mluví to, že taková ochota by byla velmi netypická pro vyjednávací styl Putina, jenž o Zelenském dosud hovořil jako o „diktátorovi“ a „šéfovi fašistické vlády“. Kromě toho by se Putin jevil jako politik, který se sklonil před Trumpovými požadavky, soudí analýza k poslední variantě, jejíž pravděpodobnost autor odhaduje na 15 procent.

Podle Grawa se do pátku může ještě hodně změnit. Je jasné, že na Aljašce nelze očekávat žádný pokrok, pokud by všechny strany zůstaly setrvávaly na svých pozicích.

Je také jasné, že jakékoli postoupení území ve prospěch Ruska, jasného agresora v této válce, by bylo nejen nespravedlivé, ale také výsměchem mezinárodnímu právu.

Historie však často ukázala, že není spravedlivá, ale že ji utvářejí spíše násilníci než obhájci práva, uzavírá autor analýzy, který letos vydal knihu pod titulem „Trumpova éra. Šance a rizika pro Ameriku a svět“.