Článek
Ruská válka proti Ukrajině trvá již téměř čtyři a půl roku. Je tento konflikt z hlediska dokumentace válečných zločinů jedinečný, nebo se podobá předchozím válkám?
Jednou z věcí, která se změnila, je viditelnost. Konflikt v Sýrii byl možná prvním, v němž byla dokumentace zvěrstev široce a výrazně zajišťována formou crowdsourcingu. Vznikl tak obrovský objem materiálu, z něhož se však velká část nikdy nedostala před soud. Po ruské invazi na Ukrajinu podle mě komunity zabývající se OSINT (zpravodajství či analýza z otevřených zdrojů, pozn. red.) a právem vynaložily velké úsilí na zlepšení standardů dokazování při shromažďování a uchovávání důkazů. Také ale na to, aby se už v rané fázi přemýšlelo o tom, jaké právní mechanismy budou potřeba k dosažení spravedlnosti.
Jaké jsou dnes největší výzvy při dokumentování válečných zločinů na Ukrajině?
Mimořádnou výzvu představuje už jen obrovský rozsah toho, co se na Ukrajině děje. Když jsme se pustili do vytváření ověřené databáze potenciálních válečných zločinů, vůbec jsme netušili, že před sebou budeme mít tolik materiálu, který bude potřeba zpracovat. Je to nesmírně náročné na zdroje. Situaci navíc komplikuje množství dezinformací, které se šíří, zároveň to ale podtrhuje zásadní význam dostatečně financovaných a nezávislých médií a fungujících justičních systémů, které mohou pomoci zjistit, co je pravda.
Jakou roli hrají digitální technologie, jako jsou satelitní snímky, geolokace a analýza videí ze sociálních sítí?
Hrají obrovskou roli. Tyto technologie umožňují, aby se více lidí mohlo stát svědky toho, co se děje přímo na místě. V podstatě se všichni můžeme stát jakýmisi kontrolními mechanismy. A v době dezinformací mohou být digitální technologie mocnými nástroji pro ověřování informací.
Jak novináři ověřují informace z bojiště v době, kdy obě strany konfliktu využívají propagandu, dezinformace a stále častěji také umělou inteligenci?
Je to trochu jako skládat puzzle. Vždy je důležité shromáždit co nejvíce dílků důkazů z co největšího množství různých zdrojů a úhlů pohledu. Zásadní je být skeptický. Někdy do sebe důkazy zapadnou, někdy ne.
Masakr v Buči
Označení hromadného vraždění ukrajinských civilistů ruskými ozbrojenými silami. Došlo k tomu v Kyjevské oblasti ve městě Buča a jeho okolí během března roku 2022, tedy v počátcích plnohodnotné ruské invaze. Rusové zavraždili přes 400 lidí, ukrajinské úřady masakr označily za genocidu.
Dokumentovala jste mimo jiné masakr v Buči. Co pro vás bylo na této práci nejtěžší, a to jak po profesní, tak po osobní stránce?
Chtěla jsem vzdát hold lidem, kteří podstoupili riziko a rozhodli se s námi mluvit. Nikdy není snadné žádat lidi, aby se vraceli k nejtemnějším okamžikům svého života nebo byli svědky tak hlubokého lidského utrpení. Beru to jako velkou odpovědnost. Jsou to skutečné životy skutečných lidí. Není to jen něco, o čem si přečtete v mobilu.
Rusko dlouhodobě popírá, že k masakru v Buči došlo. Jak přesvědčivé byly shromážděné důkazy a jak obtížné bylo čelit ruským dezinformačním narativům?
Důkazy, které jsme shromáždili o tom, co se v Buči odehrávalo v prvních dnech ruské invaze na Ukrajinu, byly mimořádně silné. Na záznamech z bezpečnostních kamer jsme v přímém přenosu zdokumentovali probíhající ruskou „čistící operaci“. Měli jsme také odposlechy komunikace, které jsme ověřili. V nich ruští vojáci telefonovali domů a podrobně popisovali, co se děje. Měli jsme rozsáhlá svědectví očitých svědků. Naše zjištění jsme také předložili ruským úřadům a dali jim možnost prokázat, že se mýlíme.
Myslím, že problém, kterému nyní jako novináři i jako společnosti čelíme, spočívá v tom, že fakta už nemají takovou sílu jako dříve. Skutečné nebezpečí dezinformací nespočívá v tom, že vytvářejí konkurenční narativ, ale v tom, že narušují naši schopnost kriticky uvažovat a vedou lidi k pochybnostem o samotné existenci pravdy.
Informovala jste o autoritářských zemích, jako jsou Čína a Myanmar. Vidíte společné vzorce v tom, jak autoritářské režimy zatajují porušování lidských práv a ovlivňují veřejné mínění? Je na přístupu Ruska něco specifického?
Práce v autoritářských režimech mi dala ještě jasněji najevo, jak zásadní význam má svobodná a prosperující mediální scéna. Žurnalistika jako celek představuje zásadní kontrolní mechanismus vůči moci. Obávám se, že v mnoha zemích po celém světě je dnes tato funkce oslabována finančními a politickými tlaky.
Erika Kinetzová ve čtyřech bodech
- Americká investigativní novinářka a reportérka agentury The Associated Press (AP), která se zaměřuje především na mezinárodní konflikty a válečné zločiny.
- Během své kariéry působila řadu let v Asii, kde reportovala mimo jiné z Číny, Indie, Myanmaru a Kambodže.
- Po ruské invazi na Ukrajinu se podílela na rozsáhlém vyšetřování válečných zločinů v Buči a dalších místech Kyjevské oblasti, při němž novináři analyzovali stovky hodin kamerových záznamů, svědectví a dalších důkazů.
- Za svou práci získala řadu novinářských ocenění a v současnosti působí v globálním investigativním týmu agentury AP.
