Rusko nasadilo nový proudový dron, opět kopii íránského

Dron Geraň-5 je dlouhý asi šest metrů a rovné křídlo má rozpětí 5,5 metrů. Pohání ho malý čínský proudový motor Telefly, s nímž může létat rychlostí až 900 km/h. Podobný, ale slabší se používá i u proudového dronu Geraň-3.

Geraň-5 se od ostatních dronů s tímto označením výrazně liší. Nejde o delta samokřídlo, má klasickou koncepci s trupem, přímým křídlem a ocasními plochami. Připomíná tak většinu terčových proudových dronů a střel s plochou dráhou letu, přičemž aerodynamickou koncepci lze vysledovat až k nacistické střele Fieseler Fi-103, známé jako V1.

Unese bojovou hlavici 90 kg, se kterou má dolet asi 1000 km.

Řada avioniky a elektroniky je sjednocená s dalšími ruskými drony odvozenými od íránské řady Šáhid 131/136. Je vybaven dvanáctikanálovým systémem příjmu satelitního signálu Kometa, což jej činí odolným vůči manipulacím s GPS. Pro komunikaci využívá mobilních sítí 3G a 4G. K řízení je používán miniaturní počítač Raspberry π.

Rozvědka uvedla, že dron je upravován tak, aby mohl nést střely vzduch-vzduch Vympel R-73. Upravuje se i pro vypouštění ze vzduchu z bitevníků Suchoj Su-25, což naznačuje, že de facto jde o střelu s plochou dráhou letu, čemuž napovídá i tvar.

HUR uvádí, že Geraň 5 nelze podobně jako další drony této řady považovat za výsledek autonomního ruského vývoje. Rozvědka upozorňuje na značné podobnosti s íránským dronem HESA Karrar, které jsou patrné třeba u ocasních ploch. Karrar byl od roku 2010 používán jako terčový pro nácvik ostrých střeleb.

Nová verze Karraru představená v roce 2023 může nést rakety vzduch-vzduch Azarachš a je určena pro letectvo a Revoluční gardy, které mají na starosti drony. Cílem je posílit protivzdušnou obranu íránských hranic proti menším letadlům, vrtulníkům a střelám s plochou dráhou letu při nižších nákladech než při použití pilotovaných letadel.

Může být také využit k útokům na pozemní cíle. Může nést hlavici s trhavinou, naváděné bomby až o hmotnosti 225 kg, více menších bomb do téže hmotnosti či čtyři lehké protilodní střely s dosahem 25 km.

Podle dostupných údajů má však Karrar větší nosnost než Geraň-5.

Karrar je poháněn proudovým motorem, který je odvozen od starších motorů poháněných drony americké firmy Beechcraft (Teledyne J402 a Microturbo TRI 60-5) a jihoafrického Skuy od Denelu.

Vzhledem ke konstrukci a pohonu bude Geraň-5 dražší než nejpoužívanější laminátový typ Geraň-2 ve tvaru samokřídla s tlustým profilem, poháněný malým spalovacím motorem. I jeho proudová verze Geraň-3 byla nasazovaná sporadicky. Geraň-5 by však mohl být alternativou k výrazně dražším střelám s plochou dráhou letu, jako jsou Ch-101 nebo Ch-555.

Mohl by se také uplatnit při shazování klouzavých bomb, aniž by byly ohrožovány posádky letadel, jako Karrar. Záleží však na skutečné nosnosti dronu Geraň-5, nejpoužívanější ruské klouzavé pumy KAB-500 mají hmotnost 500 kg.