Článek
Sláva stroje, který vzbuzoval děs v Sýrii, pohasla. Z pekelné kachny, jak suchoji přezdívali kvůli tvaru nosu syrští vzbouřenci, se stala spíše sedící kachna. Bez ohledu na to, že pro většinu únorových ztrát zatím neexistují jednoznačné důkazy a některé vyvracejí ruští blogeři. Forbes odhaduje, že nyní má Rusko asi stovku Su-34, přičemž tři čtvrtiny jsou bojeschopné.
Nepoučitelní Rusové se dopouštějí starých chyb, přicházejí o moderní bojová letadla
Většinou se úspěch připisuje nasazení amerických raket země–vzduch systému Patriot PAC-2, které měli Ukrajinci buď přesunout blíž frontě, nebo se do jejich blízkosti dostaly suchoje tím, jak Rusové postoupili u Avdijivky.
Odborný web Bulgarina Miliraty však zpochybňuje, že to měl být výsledek nasazení patriotů. Přece jen jde o starší verzi PAC-2 s raketami GEM-T. Ta má sice už pomocí vlastního radaru možnost korigovat let podle pohybu cíle, ale Su-34 jsou vybaveny moderní elektronikou, která by měla být schopna zmást radar. Su-34 jsou také velmi obratné, což by mělo dávat strojům větší šanci uniknout.
Su-34 může shazovat naváděné bomby
Časopis Forbes uvádí jiný a docela pravděpodobný důvod přinejmenším části ztrát Su-34. Je to jeden z mála ruských letounů schopných nosit naváděné kluzákové pumy FAB-500 a FAB-1500. V prvních měsících tyto pokročilé letouny většinou nosily nenaváděné železné pumy FAB-500, protože těch přesných bylo málo a byly drahé. Pak ale Rusové zaimprovizovali a upravili pumy FAB na klouzavé naváděné.
Naváděné pumy ale mohou shazovat jen Su-34, uvedl Justin Bronk z britského institutu RUSI: „Jako stroj určený k útokům na pozemní cíle má Su-34 výsuvný elektrooptický senzor s laserem Platan.“ Ten sice nepředstavuje špičku, ale stačí – vzhledem k síle pum schopných srovnat se zemí blok domů. Naváděné pumy jsou tak těžké, že „zničí zcela jakoukoli pozici“, uvedl Egon Sugar z ukrajinské třetí útočné brigády nasazené u Avdijivky.
Ruské letectvo nemá externí zaměřovací podvěsné pody běžné v západních letectvech, takže musí spoléhat na Su-34. Kromě toho, že Su-34 mají zaměřovací zařízení pro naváděné pumy, jejich piloti s nimi umějí zacházet.
Další Su-34 sestřelen. Rusy přešla chuť používat drahé letouny včasné výstrahy
Su-34 se tak staly v posledních měsících až roce nejnasazovanějšími letouny. V prvních měsících války jimi byly bitevníky Su-25, plyne z webu Oryx. Shozené pumy vytvářely průchody v ukrajinské obraně, čehož pak využívaly ruské pozemní síly a postupovaly.
Ruské letectvo počítalo s tím, že Suchoje Su-34 nebudou ohroženy, protože se pumy shazují za frontou a mohou doletět až do vzdálenosti 40 km. To však pouze v případě, že letí dost vysoko. Ve větší výšce je však snáze odhalí radary a lehce se pak mohou stát oběťmi nejen americký patriotů a střel NASAMS, ale i sovětských S-300 nebo S-200.
Rusové tak budou nuceni buď používat méně Su-34, nebo více dbát na jejich bezpečnost, což zase povede k snížení přesnosti a účinnosti náletů. Náhradu za ně nemají, jako například jiné, moderní suchoje.
Hlubší problém
Ztráty převyšují únosnou míru, uvedl David Axe píšící pro Forbes: „Ruské letectvo ztrácí bojová letadla mnohem rychleji, než si to může dovolit. Ruský aerokosmický průmysl přiškrcený sankcemi bojuje s tím, aby vyrobil víc než pár desítek letadel ročně.“
Z textu Michaela Bohnerta z analytické společnosti RAND ale plyne, že potíže ruských vzdušných sil budou brzo vážnější, než že je nedostatek jednoho konkrétního typu.
Důvodem je vysoké tempo nasazení letectva. Letadla mají také omezenou životnost, mohou se používat jen po určitý počet letových hodin.
Jejich životnost se za války rychle vyčerpává, protože v prvních dnech invaze ruská letadla absolvovala 150 až 300 misí denně, zatímco v míru to bylo jen 60. Počet se pak snížil na stovku, ale stále je to dvojnásobek. Rusko přitom stále provádí lety nad Baltem. Bohnert odhadl, že letos v létě už bude ruské letectvo na 75 procentech síly, kterou mělo před invazí, kdy mělo cca 900 taktických letadel.
Situace se bude zhoršovat bez ohledu na ztráty jen kvůli opotřebení. Zatímco ruské stroje jsou navrženy pro nalétání 3500 až 4500 letových hodin, některé dokonce pro 6000 hodin, sovětské často jen na 2000 až 3500 hodin. Zatímco u některých byla životnost prodloužena při generálních opravách, což je případ MiGů-31, jež nosí rakety Kinžal, většina starších MiGů-29, Suchojů Su-27, Su-24, a Su -25 je na konci své životnosti nebo mohou odlétat ještě 500 až 1000 hodin. U letadel nejde tak snadno sáhnout do skladů a vytáhnout z nich tanky z šedesátých let, které je snazší zprovoznit.
Opotřebení může být problémem i pro strategické letectvo, kdy bombardéry Tu-160 a Tu-95 využívají Rusové pro odpalování střel s plochou dráhou letu vzduch–země. Výroba Tu-95 přitom dávno skončila.
Problémem jsou také ztráty vycvičených posádek, které se nahrazují velmi obtížně.