Incident v Makijivce: Zastřelení zajatců, nebo zločin proradnosti?

Není jasné, kdy přesně k úmrtí ruských vojáků došlo. Jak uvedl ve své analýze deník New York Times, video, nebo alespoň některé jeho části, kolovalo na sociální síti Telegram od 12. listopadu.

V Makijivce v listopadu utrpěla ruská armáda těžké ztráty, dá se tedy usuzovat, že se situace odehrála právě v první polovině listopadu.

Čtyři Ukrajinci, z nichž jeden natáčel video, chtěli zajmout deset ruských vojáků. Jedenáctý však vyběhl z přístřešku a zahájil střelbu. Další záběry z dronu pak ukazovaly stejný pozemek, kde leželo jedenáct mrtvol.

Chladnokrevná poprava deseti zajatců, zuří Moskva a slibuje prošetření a potrestání viníků. Ukrajina rovněž nařídila vyšetřování incidentu a záznam prověřuje i OSN. Ruské obvinění je jasné, na čem ale staví své obvinění ukrajinská strana?

Dodatkový protokol I ženevských úmluv přijatých v roce 1977 hovoří v článku 37 o zákazu proradnosti.

Jako proradnost se počítá mimo jiné i předstírání kapitulace. Ukrajinská strana tvrdí, že se Rusové vzdali jen předstíraně, čímž ukrajinské vojáky ke střelbě donutili.

Zákaz proradnosti je logický. Ohrožuje totiž status těch vojáků či civilistů, kteří nic nepředstírají, a protivníkova strana pak ke všem může přistupovat stejně.

Důležité je rovněž dodat, že článek 37 výslovně uvádí, že válečné lsti jako takové zakázány nejsou, pokud právě nezneužívají dobré víry protivníka. Mezi tyto lsti se počítají vojenské léčky, využití kamufláže, předstírané operace či dezinformace.

Co se na makijivském statku stalo, vědí s určitostí jen dotyční ukrajinští vojáci. Sestříhaná nahrávka neposkytuje to nejdůležitější pro rozsouzení celé situace – kontext celé události, a co se odehrálo mezi střelbou a záběrem, na kterém jsou ruští vojáci mrtví.

Jak podotýká na Twitteru italský analytik a bývalý voják Thomas C. Theiner, postup ukrajinských vojáků byl, minimálně ze začátku, správný.

Ve chvíli, kdy je počet zajímaných nepřátel větší než počet mužů v jednotce, existují postupy, jak zajistit bezpečnost celého procesu, a Ukrajinci využili jeden z nich.

Kulometník jistil vojáky ležící na zemi, zatímco zbylí vojáci postupně kontrolovali Rusy vycházející z přístřešku. Theiner nicméně podotýká, že zatímco jeden z Ukrajinců vše natáčel, další, s výjimkou kulometčíka, měli zbraně skloněné k zemi a na následnou situaci nebyli připraveni.

„Byl to tým pěti ukrajinských vojáků, z nichž čtyři nedělali svou práci, když chtěli zajmout jedenáct nepřátel. Jeden Rus se raději rozhodl zemřít než se vzdát a jediný ukrajinský voják připravený střílet udělal v té situaci očekávané,“ napsal Theiner.

„Zdá se, že většina vojáků byla střelena do hlavy,“ tvrdí Rohini Haarová, lékařská poradkyně organizace Physicians for Human Rights pro analýzu NYT. To Theiner rozporuje.

Střelba, která je slyšet v závěru první části nahrávky, plus následky této střelby na ruských tělech ukazují, že bylo stříleno z kulometu PK.

„Střeleni do hlavy, ale helmy se nepohnuly?“ ptá se Theiner a naráží na to, že kdyby šlo o chladnokrevnou popravu do hlavy, mrtvoly by vypadaly jinak.

Theiner rovněž poukazuje na to, že těla nezůstala na původním místě, jak naznačuje analýza NYT. Jedno z těl je navíc obráceno. Nedošlo k posunu těl později? Bez dalších informací to není možné zjistit.

Scénářů, co se mohlo na statku stát, je zatím stále mnoho. Věděli Rusové o tom, že se jejich spolubojovník nehodlá vzdát? Byla to od počátku léčka? Mohl ukrajinský kulometník eliminovat jenom hrozbu a ruské ležící vojáky nechat být? Začali se ruští vojáci v panice zvedat, když vypukla střelba? A věděli v době střelby ukrajinští vojáci, že jsou Rusové opravdu neozbrojeni?

Jisté je to, že dokud není nepřátelský voják prohledaný a spoutaný, je na něj potřeba pohlížet jako na potenciální hrozbu. Ze záběrů je patrné, že k ničemu takovému do vypuknutí střelby nedošlo.

Zatímco se obě strany obviňují ze spáchání válečného zločinu, je ve hře stále třetí možnost, která se expertům jeví jako pravděpodobná. Nejednalo se u ruské předstírání kapitulace, jeden z vojáků se zkrátka rozhodl zaútočit, a tím vystavil své spolubojovníky nebezpečí.

Jasno do situace však mohou vnést až informace z dalšího vyšetřování. Kdy se tak stane, je otázkou.