„Jak bylo dneska ve škole?“ Co udělat proto, aby nám děti neodpovídaly jen typické „Nevím“ nebo „Dobrý“?

Na některých českých školách to už dnes vypadá jinak, než jak si pamatují starší generace. Děti tu už nemusí jen tiše sedět a poslouchat výklad. V menších skupinách spolupracují, diskutují, programují roboty, pátrají po historických souvislostech nebo se učí pomocí umělé inteligence tvořit a psát vlastní příběhy. Na první pohled moderní přístup ke vzdělávání, ve skutečnosti ale spíše návrat k podstatě vzdělávání – k učení, které baví, dává smysl a připravuje děti na život. A k tomu už dnes digitální a další klíčové kompetence rozhodně patří.

České školství se pomalu, ale jistě proměňuje. Místo memorování dat a definic se stále více klade důraz na porozumění, spolupráci, kritické myšlení a další klíčové kompetence, které by si žáci a studenti měli ze školních lavic odnést. Transformace výuky zatím není v Česku povinná, ale některé školy se rozhodly do ní pustit už teď. „Ve vizi naší školy máme napsáno, že učíme děti dovednosti pro život,“ připomíná Ing. Tomáš Řebíček, ředitel školy ZŠ Lesní v Liberci, a dodává: „A právě digitální kompetence je pro nás jedna z klíčových dovedností, včetně umělé inteligence. Pro nás ty technologie nejsou samoúčelné. Není to pouze o tom, že máme ve výuce nové zařízení, ale je to právě o tom smyslu učit je děti používat…“

Když se děti učí po novu, nebojí se tolik chybovat. Děti s technologiemi experimentují, hledají chyby v odpovědích umělé inteligence, porovnávají výstupy s vlastními zkušenostmi. Učí se zpochybňovat, ověřovat či argumentovat. „Zjistil jsem, že AI nemusí mít vždy pravdu,“ říká jeden z žáků a doplňuje: „Musím přemýšlet, kdy jí věřit.“ Podle učitelů je to právě ten okamžik, kdy se z učení stává dobrodružství. „Najednou to není o známkách, ale o společném objevování,“ dodává jeden z pedagogů.

Ani jedna ze zapojených škol nechce „převrátit výuku vzhůru nohama“. Naopak! Cílem je zachovat to, co funguje, a přidat ještě navíc to, co dětem pomáhá učit se smysluplněji a zábavněji. „Moderní technologie nejsou cílem, ale prostředkem,“ připomíná ředitel liberecké ZŠ Lesní Ing. Tomáš Řebíček. A podobně přistupují k výuce i další pilotní školy, které propojují digitalizaci s projektovým učením napříč předměty.

„Na AI se mi strašně líbí, že mi ušetřilo už hodiny času. Udělá mi jakýkoli příběh, jakýkoli obrázek a celkově i do školy mi pomáhá tím, že mi udělá otázky na test, abych se připravil. Udělá mi výpisky, když chybím ve škole…“ Tak komentuje učení po novu jeden ze žáků druhého stupně. Podobných příběhů zatím není mnoho, ale přibývají. Společně ukazují, že i běžná základní škola může být místem, kde děti rostou. A to nejen v učivu, ale i v sebevědomí a odpovědnostech.

Zkušenosti z těchto škol ukazují, že proměna výuky nestojí pouze na nové technice, ale na celkové změně přístupu. Učitel už není ten, kdo jen „předává znalosti a diktuje“, ale spíše ten, kdo pomáhá dětem přemýšlet, klást správné otázky a hledat odpovědi či řešení. Výuka se tak stává společným objevováním, které dává prostor tvořivosti i chybám. A právě v nich se často skrývá největší učení.

Tip: Chcete se dozvědět více o tom, jak taková výuka po novu vypadá v praxi a co všechno se dnes dá dělat jinak? To ukazuje projekt „Jak by bylo dnes ve škole“, který přináší příběhy učitelů, žáků a škol, kteří se nebojí měnit vzdělávání k lepšímu.