Česko je potravinová montovna a nový zákon pomůže těm největším, říká Prouza

Celý rozhovor je dostupný na videu nebo v audio přehrávači. Následující text je výběrem z něj.

To, že jsme potravinová montovna. Umíme vypěstovat skvělé obilí, máme výborné mléko, ale všechno vyvážíme ven. Vyvážíme pšenici, dovážíme mouku, vyvážíme živá zvířata, vozíme zpátky naporcované balíčky masa, vyvážíme mléko, dovážíme zpracované mléčné produkty. A z našich daní to všechno dotujeme. Levné a z našich daní dotované mléko končí v Německu a odtamtud dovážíme drahé sýry a jogurty.

Pro zemědělce je jednodušší říct si o další dotaci než investovat. S tím máte spoustu papírování, velké riziko, že se to třeba nepovede. A proč byste to dělali, když můžete natáhnout ruku a stát vám dolije další peníze na provozních dotacích.

Problém je, že v Česku naprostá většina dotací jsou provozní peníze, a je úplně jedno, jak kvalitně vyrábíte nebo nevyrábíte, prostě dostane peníze vždy. Zatímco v Rakousku nebo i v Polsku tvoří mnohem větší podíl dotací ty investiční. Stát tím pak říká: „Já po tobě, milý zemědělče, chci, abys vyráběl kvalitněji, udělej si novou linku na dobré jogurty.“ A v tu chvíli, to jsou podle mě dobře použité státní peníze.

Zatím tady nikdo nebyl ochoten udělat změnu a přesunout to. Zemědělci jsou skvělá lobby, přestože to jsou zhruba jen dvě procenta české ekonomiky, ale umí křičet a vysypat hromadu hnoje před Strakovku, tak mají politici pocit, že si je dokážou koupit. Málokomu se to povede. Vidíme to i na minulé vládě, která nebyla ochotna do řady věcí říznout, protože se bála. Pak ji to dohnalo. Nekoupili si jediný zemědělský hlas ve volbách. A dnes sklízíme plody toho, co se dvacet let neřešilo.

Je to nesmírně složitá situace právě pro menší zemědělce, kteří nemají jinou alternativu. Možná si můžete osivo koupit někde jinde, ale v celém řetězci se nakonec v sedmi z deseti klíčových bodů stejně potkáte s Agrofertem. A ten si tak může dobře řídit to, na čem zrovna vydělává. Jeden rok to budou hnojiva, a když budou hodně drahá, může je zlevnit a vytlačit z trhu konkurenty, protože ví, že vydělá v tom řetězci jinde.

Já nikdy nebudu říkat, že Agrofert je zlo. Ale problém je opravdu vertikální integrace. To, kolikrát se s ním jiný zemědělec musí potkat. A že nemá šanci tolik vyrůst.

Zase může pomoct právě to, že budete státními dotačními schématy tlačit na větší investice. Protože když budete střední zemědělec, který už nejenom něco vypěstuje, ale umí to i zpracovat, zabalit, má dobré sklady, tak si rozbijete závislost na těch největších. A tohle by fungovalo.

Je to bezpochyby skvělý bonus pro všechny velké zemědělské skupiny. Agrofert je vidět, ale málokdo třeba ví, že druhým největším zemědělským podnikem v Česku je firma J&T Zemědělství, finanční skupiny J&T. Je tady i několik dalších velkých zemědělských skupin a těm všem to pomůže.

Normálně v ekonomice platí, že když chcete mít na něco předkupní právo, tak to má nějakou hodnotu a máte za to platit. Ale tady oni dostanou něco, co jim velmi výrazně pomůže a nezaplatí za to ani korunu navíc.

Myslím, že je to špatně, že není důvod, aby tady byl. Máme se spíš bavit o tom, jak podniky na propachtované půdě hospodaří, protože tady vidíme, že někteří hospodaří zodpovědně, ale někteří mají smlouvu na pár let, vyždímají z té půdy maximum, za pět let to vrátí a vrátí vám výrazně horší kvalitu půdy, než jakou jste pronajímala. A jsou tu větší problémy, jako třeba eroze, a to by měla být témata k debatě.

Ano. Myslím, že takhle kontroverzní věci mají takovým testem projít.

Co aktuálně ovlivňuje ceny potravin a proč meziročně neklesaly víc, když zemědělci prodávali suroviny levněji? Jak se na cenách podepíše zdražování pohonných hmot nebo nová nařízení EU? Celý rozhovor s viceprezidentem Hospodářské komory ČR Tomášem Prouzou si můžete přehrát v úvodu článku nebo ve všech podcastových aplikacích.