Osudová náhoda. Chirurgové na krakovském náměstí zachraňovali policisty i pachatele

Oba lékaři z Univerzitní nemocnice v Krakově právě odcházeli s rodinami z restaurace poblíž křižovatky ulic Józefa Dietla a Stradomské v centru Krakova, když se ozvala střelba. Jakmile palba utichla, vyběhli k raněným. Nejvážněji zasažený byl policista, který se i přes střelná poranění hrudníku podílel na zneškodnění pachatele.

Mateusz Wierdak bez rukavic a specializovaného vybavení zastavoval masivní krvácení postřeleného. Když viděl, jak rychle ztrácí teplo, přikryl ho svým kabátem. „Nejprve jsme zjistili, odkud pacient krvácí. Nebyla to snadná práce, protože měl na sobě taktickou vestu, krev mu tekla pod nohama. Kolemjdoucí mi pomohli, dali jsme na ránu šály,“ zavzpomínal Wierdak.

„Snažil se zastavit krvácení na hrudi. Kdyby to neudělal, ten policista by pravděpodobně nepřežil. Vykrvácel by,“ chválil svého kolegu Pędziwiatr. „Postaral jsem se o jednoho zraněného policistu, profesor Pędziwiatr se staral o dalšího zraněného. Jednali jsme podle instinktu a naučených postupů,“ doplnil Wierdak pro polský zpravodajský web Wiadomości WP.

„Nechci ze sebe dělat velkého hrdinu, o to vůbec nejde. Na druhou stranu, kdybychom tam s profesorem Pędziwiatrem nebyli, nejspíš by nikdo nezavedl přímo do střelné rány hemostatickou gázu, aby zastavil masivní krvácení. Krve z něj vytékalo opravdu hodně,“ přiblížil Wierdak s tím, že gázu získal od hlídky, která se na místě objevila. „A ukázalo se, že druhá plíce nebyla prostřelena,“ dodal.

Další ze zasahujících lékařů zdůraznil, že všichni byli vážně zranění. „V případě střelných ran není první hodnocení nikdy stoprocentně spolehlivé, protože máme vstupní a možná výstupní ránu, ale nevíme, co projektil napáchal v těle, jaké orgány poškodil,“ vysvětlil Pędziwiatr.

„Můžeme posoudit, zda je člověk při vědomí, jakou má barvu kůže, zda dýchá, zda netrpí dušností a jestli má či nemá zjevné krvácení. Všichni zranění byli v hemoragickém šoku způsobeném masivní ztrátou krve. Komunikace se zraněnými policisty byla velmi omezená. Jeden z nich byl schopen říct, kde ho to bolí a kde byl postřelen,“ doplnil.

Lékaři zároveň poskytli první pomoc samotnému útočníkovi, kterého našli v kritickém stavu. „Byl postřelen na několika místech. Projektily ho zasáhly do břicha a do oblasti třísel. Jeho zranění byla velmi vážná,“ vysvětlil lékař pro Wiadomości WP.

Pędziwiatr doplnil, že když s kolegou přiběhli na místo, viděli muže v uniformě a dva policisty. „Sám jsem si v duchu kladl otázku, kde se útočník nachází. Situace se však velmi rychle vyjasnila. Naším úkolem je však zachraňovat lidské životy. Soustředíme se na rozsah a závažnost zranění, nikoli na to, jakou roli dotyčný v události sehrál. Nejsme tu od toho, abychom vykonávali spravedlnost. To je úkol jiných orgánů,“ řekl.

Pędziwiatr rovněž koordinoval péči o další zraněné a zajišťoval jejich transport do vhodných zdravotnických zařízení. „Zavolal jsem do nemocnice Jana Pavla II., kde jsem jim oznámil, že jim přivezou těžce zraněného muže. Rozhodli jsme se, že právě zde má policista nejlepší šanci na přežití, protože zde jsou hrudní chirurgové a kardiochirurgové,“ konstatoval Pędziwiatr.

Sanitky, které zasahovaly i na jiných místech náměstí, dorazily za několik minut. Podle obou chirurgů nebyli na místě sami. Odmítli tvrzení, že by záchranné složky selhaly nebo dorazily pozdě. Naopak zdůraznili, že policisté, zdravotníci i nemocnice zareagovali v mimořádně složité situaci profesionálně a koordinovaně. Pomáhali také další lidé s medicínským výcvikem a přítomní policisté poskytli potřebné vybavení z lékárniček.

Oba lékaři se však za hrdiny nepovažují. Největší uznání podle nich patří zraněným policistům, Jakubu Kulikovi a Arturovi Morańskimu, kteří navzdory vlastním zraněním dokázali útočníka zastavit. „Kdyby ho nezastavili, následky mohly být mnohem tragičtější,“ upozornil Pędziwiatr. Za hrdiny označil také desítky zdravotníků, sester, anesteziologů a chirurgů, kteří po útoku ve svém volném čase zamířili do nemocnic, aby pomohli zachraňovat životy.