Článek
Tento komentář byl původně natočen pro Český rozhlas Plus.
Patnáctičlenná skupina s názvem Platforma ruských demokratických sil vznikla jako expertní těleso Parlamentního shromáždění Rady Evropy, což není nejmocnější evropská organizace. Pro Evropu ale jde o byť malý, ale přece jen krok ke komunikaci s nefalšovanou protiputinovskou opozicí.
Proto je zajímavý obsah první deklarace této skupiny s názvem O podpoře bezpečnosti a obranyschopnosti Ukrajiny a odpovědnosti Ruska za agresi. Uvedu její základní body.
– Fašistické Rusko představuje systémovou hrozbu pro evropský právní řád, protože tento stát je agresorem.
– Považujeme za nepřijatelné rovnocenné zacházení se stranami ozbrojeného konfliktu: Rusko je agresor, Ukrajina je stát, který se stal terčem agrese.
– Teritoriální celistvost Ukrajiny je dána jejími mezinárodně uznávanými hranicemi v podobě z roku 1991.
– Odmítnutí imperiálních praktik a potlačování práv původních národů a regionů, uznání historie kolonizace je neodmyslitelnou součástí demokratické transformace a formování Ruska jako státu založeného na dodržování lidských práv a principech dobrých sousedských vztahů s ostatními zeměmi.
– Mír bude trvalý pouze tehdy, pokud Rusko ponese odpovědnost za spáchané zločiny. Beztrestnost nevyhnutelně vede k novým zločinům a válkám. Podporujeme všechny instituce a iniciativy zaměřené na potírání beztrestnosti, včetně Mezinárodního trestního soudu. Jsme připraveni napomáhat vyšetřování četných zločinů spáchaných v průběhu agrese a okupace.
– Podporujeme zavedení právních mechanismů, které umožní využít zmrazená aktiva ruského státu k posílení obranyschopnosti a obnově Ukrajiny jako formu materiální odpovědnosti agresora.
Ze signatářů jsou mimo Rusko známí například členka Pussy Riot Naďa Tolokonnikovová, aktivista Vladimir Kara-Murza, někdejší mistr světa v šachu a později politik Garry Kasparov a bývalý oligarcha, kterého Putin poslal na deset let do lágru, Michail Chodorkovskij.
Platforma ruských demokratických sil jako první společný orgán ruské emigrace vyjádřila tak jasný postoj k Rusku a Ukrajině vůbec poprvé. Zazněla rezolutní slova, že Rusko je fašistický agresor, Ukrajina je statečně bojující stát, který si zaslouží veškerou podporu, zatímco Rusko si zaslouží jen pohrdání a trest.
Tento postoj může demokratická Evropa jenom uvítat. Je tu ale jeden háček. V Rusku samotném už jsou tito lidé označeni za vlastizrádce nejen režimem, ale i takzvanými řadovými občany. Kdyby se v RF konaly (jistěže utopické) svobodné volby, s těmito názory by ruští demokraté nikam zvoleni nebyli.
