Článek
Tento komentář byl původně natočen pro Český rozhlas Plus.
Boris Naděždin má věk 60 let, absolvoval dvě vysoké školy, je tedy fyzikem i právníkem, a je v politice samostatné Ruské federace velmi dlouho. Strany a hnutí, v nichž byl Naděždin, je obtížné spočítat. Ve čtvrtek řekla předsedkyně ruské Ústřední volební komise Ella Pamfilovová, že jich bylo deset, kandidát ji hned opravil, že osm.
To ale lidem, kteří stáli ve frontách, a protiputinským politikům v exilu nevadilo. Naděždin se stal dočasným hrdinou tohoto prostředí, protože byl prý proti Putinovi. Zároveň doslova každý, kdo se k této situaci vyjádřil, pověděl, že není hloupý a ví, že Naděždin ani nikdo jiný ruským prezidentem v březnu nebude. Že Putin bezpochyby jmenuje sám sebe.
Lidé zdůvodňovali svou účast ve frontách tím, že jde o jediný povolený způsob nesouhlasu. K námitce, že vlastníma rukama vytvářejí pro Kreml databázi jeho odpůrců se jmény a adresami, pravili, že snad nikoho nezabásnou. Snad.
Jediným reálným důvodem, proč se Naděždinovi vytvářela aureola alternativního kandidáta, byla jeho slova, že by jako hlava státu zastavil válku proti Ukrajině. Do hloubky šel málokdo, protože to narušovalo celkový obraz. Ve skutečnosti by kandidát válku sice zastavil, ale žádal by mír podle ruských podmínek a jinak by svá vojska na Ukrajině neposunul ani o píď.
Ruština hladce přebírá pojmy z cizích jazyků, takže dávno zařadila do běžného lexikonu slovo chajp, což je anglické hype. Česky humbuk. To je vlastně také z angličtiny. Kolem Naděždina vypukl v ruských opozičních kruzích opravdový chajp čili humbuk. Kdyby člověk sledoval jen tato vyjádření, mohl by získat dojem, že se Rusko konečně zvedlo proti Putinovi. Čísla ale ukazovala, že jde o kapku v moři voličských hlasů.
Putinovi odpůrci se domnívali, že i v situaci, kdy je předem jasné, že nemají žádnou naději, musí tu naději mít. I zasnili se někteří, že Naděždina musí Kreml pustit k volbám, a když pak dostane hodně hlasů (to je kolem deseti procent), celý svět uvidí, kolik žije v Rusku svobodomyslných lidí. Chtěli prostě to nejlepší.
A dopadlo to jako vždycky. Ústřední volební komise Naděždina k volbám nepustila, prý má příliš mnoho nepravých podpisů občanů. Kandidát cosi monotónně povídal na svou obranu, pak mu předsedkyně řekla, že ho mají rádi, a on, že si jich váží, ale odvolá se.
Celkově ta scénka působila jako závěr kremelského projektu Spoiler kandidát, kde hráli dobří kamarádi, kteří proti Putinovi doopravdy nikdy nepůjdou.
Očima Saši Mitrofanova: Nekončící stalinismus jako ruský základ
