Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Nepřátele přesvědčovat, či věšet? Protiputinovci se neshodnou

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Přátelé svobodné Ukrajiny v uplynulých dnech sledovali situaci na bojišti, kde měli Ukrajinci podporovaní Západem řadu úspěchů. Zrodily se naděje, že se jednoho dne podaří vytlačit ruské jednotky na pozice před 24. únorem 2022. V této souvislosti se už někde mluví o následném pádu Putinova režimu. Přání, byť pochopitelné, je zde ale otcem myšlenky.

Foto: Novinky

Očima Saši Mitrofanova

Článek

Tento komentář byl původně natočen pro Český rozhlas Plus.

Za prvé je případné vítězství Ukrajiny zatím vzdálené. Za druhé, i kdyby k němu došlo, a dokonce kdyby skončil Vladimir Putin, nebude to znamenat konec nedemokratického vývoje. A už vůbec ne cosi jako patronát svobodného světa nad touto zemí.

Kreml, ať v něm sedí kdokoliv, bude stále mít k dispozici jaderné zbraně a obyvatelstvo Ruské federace bude jednoduché zmobilizovat proti každému, kdo se nové vrchnosti nebude líbit. Natož kdyby ten někdo přicházel s doporučeními či nařízeními, jak si mají Rusové uspořádat svou společnost.

Ať už skončí válka tak či onak, ruské záležitosti si budou zařizovat sami Rusové. Otázka ale zní, jací Rusové. Ruská společnost je rozdělena na většinu, která podporuje Putina, a na menšinu, která je ve vnitřní a především ve vnější emigraci.

Zahraniční emigrace se vyznačuje vzájemnou nesnášenlivostí. Není zde místo na vyjmenování jejích odnoží a popis jejich vztahů, ale základ je následující: Zcela stranou stojí skupina stoupenců Alexeje Navalného, která se drží vidiny Překrásného Ruska budoucnosti, kterou jí nechal před uvězněním šéf. Dále jsou různé skupiny, které spolu mluví. A nakonec je tady militantní část emigrace, která trvá na násilí.

Před týdnem se dvě posledně jmenované odnože sešly. Ve Vilniusu se konal Kongres svobodného Ruska, v Irpini u Kyjeva proběhla akce bojůvek. Na kongresu v panelových diskusích promluvilo mnoho zástupců ruských protiputinských komunit ve světě a známých činitelů opozice včetně Garriho Kasparova, Michaila Chodorkovského, Viktora Šenderoviče, Gennadije Gudkova a Dmitrije Gudkova a dalších. Zúčastnili se i hosté z jiných zemí.

Jednoznačné závěry z těchto debat nevzešly. Jedinou společnou myšlenkou bylo přesvědčení, že v Rusku se věci začnou hýbat jen v případě, že Ukrajina vyhraje válku. O násilném převzetí moci řeč nebyla, o přesvědčování ano.

V Irpini však byla podepsána dohoda o svržení moci v Rusku ozbrojenou cestou. Signatáři jsou ruská Národní osvobozenská armáda a Legie Rusko. Druhá jmenovaná organizace má sdružovat ruské vojáky, kteří přešili ve válce na ukrajinskou stranu. První organizace existuje ve vyjádřeních bývalého poslance Státní dumy Ilji Ponomarjova, který prohlásil, ovšem bez důkazů, že tato armáda zabila dceru putinovského filozofa Alexandra Dugina Darju.

Ponomarjov, bývalý komunista, před deseti lety na kameru říkal, že jeho cílem je převzít moc v Rusku násilně a všechny nepřátele oběsit vzhůru nohama. Jako vzor uvedl Lenina a říjnový převrat v roce 1917.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám