Článek
Upozornění: Tento text slouží jako stručné představení dnešního dílu podcastu Hlas na poušti. Poskytuje pouze přehled několika diskutovaných témat. Pro plné pochopení kontextu je žádoucí poslechnout si celou epizodu.
Letecké zdravotnictví se s rozvojem letectví etablovalo jako interdisciplinární medicínský obor zaměřený na studium vlivu leteckého a kosmického prostředí na lidský organismus, posuzování zdravotní způsobilosti létajícího personálu a prevenci zdravotních rizik spojených s provozem letectví. Česká republika patří k jedněm z průkopníků tohoto oboru, kdy jeho začátky můžeme směřovat již do roku 1924, kdy začala fungovat zdravotnická sekce Vzduchoplaveckého studijního ústavu, na který pak v roce 1953 plynule navázal již samostatný Ústav leteckého zdravotnictví.
Dnes se ústav zabývá zejména posuzováním zdravotní způsobilosti létajícího personálu, tedy pravidelnými lékařskými prohlídkami pilotů, rozhodováním o omezeních nebo o zákazu létání, popřípadě řešením jejich zařazení po úrazech či operacích. Neméně důležitou součástí práce Ústavu je zkoumání vlivu leteckého prostředí na lidský organismus.
Zejména specificky leteckými podněty, jako jsou hypobarická hypoxie (nižší tlak a obsah kyslíku), přetížení, prostorová dezorientace, vibrace a hluk, kosmické záření (ve vysokých letových hladinách), únava a narušení cirkadiánního rytmu, stres a psychická zátěž. Vzhledem k tomu, že zřizovatelem Ústavu je Ministerstvo obrany ČR, je logicky součástí jeho práce řada čistě vojensky leteckých zadání a řešení.
Kromě zkušeností z řízení Ústavu leteckého zdravotnictví Praha má Petr Chmátal pestré zkušenosti také z lékařské praxe. Kromě domácích českých nemocnic působil v roce 1994 také v chorvatském Kninu, tedy v první misi české polní nemocnice v zahraničí. V roce 2003 byl vedoucím lékařem 7. polní nemocnice v Basře v Iráku. Také tématu o práci lékaře v kulturně odlišných regionech a s tím spojených komplikacích práce lékaře je v podcastu řeč.
Jedním z důležitých témat naší civilizace je doba dožití a zejména kvalita života, ideálně po celou jeho dobu. Jsou to dva zásadně rozdílné pojmy. Zatímco průměrný věk dožití se i v České republice od konce osmdesátých let výrazně zvýšil, jeho kvalita již pokulhává. To je problém jednak pro stát, který v průběhu času a při průběžném systému financování zdravotnictví musí vynakládat čím dál vyšší částky na lékařskou péči, ale současně samozřejmě i pro jednotlivce.
Každý z nás by si rád zachoval maximálně kvalitní život bez výrazných omezení. Když ponecháme stranou genetickou výbavu, kterou máme každý danou, je toho mnoho, co můžeme ovlivnit.
Pravidelný pohyb a životospráva
Na prvním místě je to jistě životospráva, tedy kombinace pohybu, zdravé a přiměřené výživy a eliminace škodlivin, jako jsou drogy v mnoha podobách. Od těch tvrdých, jako je třeba kokain, až po ty obecně tolerované, jako je alkohol nebo spalování či nahřívání tabáku v různých podobách. S tím však souvisí i psychická pohoda a minimalizace stresových situací.
Pokud jde o pohyb, jeho základem může být takzvaný konverzační test. Pokud se člověk dokáže pětkrát týdně, minimálně po dobu třiceti minut, věnovat pohybové aktivitě, při které není schopen konverzovat, dostal se na úroveň fyzické námahy, která je přiměřená pro zlepšení jeho zdravotního stavu v dlouhodobém horizontu.
Je v podstatě jedno, o jaký sport jde, může to být běh, cyklistika, veslování atd. Dobrou zprávou pro mnohé pak možná je, že se počítá třeba i sex, pokud při něm člověk naplní požadavky na rychlé tempo, pravidelnost a délku.
Co také zazní v tomto díle:
- O službě vojenského chirurga v zemích s rozdílnou kulturou.
- Nasazení lékaře v extrémních podmínkách přináší nové poznatky, při dlouhodobém nasazení ale přichází o své specializace.
- Jak se v čase vyvíjí zdravotní požadavky na piloty?
- Letecké lékařství není jen o prevenci, ale také o výcviku pilotů.
- Dekomprese je něco, co nejde „natrénovat“, ale lze se naučit rozpoznávat její příznaky.
- Zatímco se nám daří zvyšovat věk dožití, s jeho kvalitou to již není tak dobré.
- Prodloužení kvality života je kromě genetické výbavy na každém z nás.
Pusťte si dnešní díl podcastu Hlas na poušti v přehrávači v úvodu článku nebo v podcastových aplikacích.
Milan Mikulecký má zkušenosti z manažerských pozic v byznysu i státní správě jak v České republice, tak v zahraničí. Se svými hosty diskutuje před kamerou a mikrofonem bez ohledu na dnešní většinové názory. Hlas volajícího na poušti je historicky vyjádřením toho, kdy někteří lidé hlasitě upozorňovali ostatní na nebezpečí, do kterého se jejich společenství dostává, a nebyli včas vyslyšeni. Každý týden otevíráme nové téma.
Odebírejte Hlas na poušti také v podcastových aplikacích a nový díl vám neuteče:
Poslechněte si také naše další podcasty: