Komunální volby jsou tady. Politici slibují byty pro desetitisíce. Už zase

Jeden příklad za všechny. Aktuální akční plán Pirátů obsahuje řadu opatření, která by podle mého názoru mohla Praze pomoci. Má to ovšem jednu podstatnou slabinu: předkládá ho strana, která je ve vedení metropole nepřetržitě od roku 2018. Proč tedy mají Pražané věřit, že ve třetím volebním období dosáhnou Piráti hmatatelnějších výsledků?

„Tohle se musí radikálně změnit,“ hřímá pirátská kandidátka na primátorku Tereza Nislerová při představování desetibodového Akčního plánu pro bydlení. Piráti tvrdí, že chtějí během příštího volebního období postavit několik tisíc městských bytů, založit pražský investiční fond, vytvořit nové čtvrti se zrychleným povolováním, přimět developery k poskytování dostupných bytů, omezit Airbnb a financovat rekonstrukce obecního bydlení.

Na papíře to nevypadá špatně. Část návrhů míří správným směrem, Praha potřebuje víc stavět, zjednodušit předpisy, využít své pozemky a přestat se tvářit, že nedostupnost bydlení vyřeší trh bez jakýchkoliv regulací. Problém tak vůbec není v tom, co Piráti říkají. Problém je, kdo to říká a po jak dlouhé době strávené u moci.

Piráti nevstupují do pražské politiky jako nová opoziční síla. Od listopadu 2018 jsou nepřetržitě součástí vedení hlavního města. První volební období měli primátora Zdeňka Hřiba a Adam Zábranský byl radním přímo odpovědným za bydlení. Po volbách v roce 2022 vstoupili do další koalice. Přímou gesci bydlení sice převzala Alexandra Udženija ze Spolu, Piráti však získali čtyři místa v radě, Zábranský dál spravuje městský majetek a pirátská zastupitelka Magdalena Valdmanová předsedá výboru pro bydlení a bytovou výstavbu. Odpovědnosti za výsledek pražské bytové politiky se proto nemohou věrohodně zříci.

Za osm let se dostupnost bydlení rozhodně nezlepšila. Průměrná nabídková cena nového bytu v Praze dosáhla ve druhém čtvrtletí roku 2026 částky 182 700 korun za metr čtvereční. Standardní sedmdesátimetrový byt tak vychází téměř na 13 milionů korun. Průměrné nájemné se pohybuje kolem 462 korun za metr čtvereční. Praha už v roce 2025 patřila mezi tři nejméně dostupné evropské metropole a koupě nového bytu odpovídala patnácti hrubým ročním mzdám.

Samozřejmě nelze říci, že za zdražování mohou výhradně a jen Piráti. Ceny ovlivňují úrokové sazby, stavební náklady, migrační saldo, celostátní legislativa i rozhodování městských částí. Stejně laciné je ale po osmi letech spoluvládnutí vystupovat, jako by bytovou krizi zavinili vždycky ti druzí a Piráti právě dorazili s návodem na její řešení.

Nejvýmluvnější je srovnání dnešních slibů s kampaní před čtyřmi lety. Už v srpnu 2022 Piráti hlásali: „V Praze postavíme byty pro desetitisíce Pražanů.“ Tvrdili, že v následujícím volebním období začne výstavba na připravených městských pozemcích a že se Praha postupně dostane na nejméně 500 nových obecních bytů ročně.

Jaká je bilance na konci tohoto období? Pražská developerská společnost uvádí přes třicet projektů v aktivní přípravě a 450 vyprojektovaných bytů v povolovacím procesu. První pravomocné stavební povolení získala v létě 2026. Týká se domu Nový Zlíchov s pouhými 22 byty. Po šesti letech fungování společnosti to není výsledek odpovídající heslu o bytech pro desetitisíce lidí.

Příprava bytových projektů je běh na dlouhou trať, namítnou Piráti. Budou mít pravdu. Stavba městského domu se nedá připravit za několik měsíců a Praha zdědila roztříštěné vlastnictví, vyprodaný bytový fond i absurdně pomalé povolování. Osm let je však dost dlouhá doba alespoň na to, aby výsledkem nebyly další a další strategie, instituce, studie, vizualizace a přísliby dalších povolení.

O to odvážněji působí nový závazek, podle něhož Piráti během jediného volebního období postaví několik tisíc městských bytů. Ještě velkolepější je návrh tří nových čtvrtí pro 200 tisíc obyvatel, spojený s prodloužením všech tří linek metra A, B a C. To už není akční plán na čtyři roky, ale urbanistická vize na několik desetiletí, závislá na změnách zákonů, územního plánu, miliardách korun a souhlasu řady dalších institucí.

Pokud chtějí Piráti, aby jejich plán působil věrohodně, měli by k němu připojit méně vizí a více účetnictví. Kolik městských bytů za osm let skutečně přibylo? Kolik se jich začne stavět do konce roku 2026? Které konkrétní projekty budou dokončeny do roku 2030? Kolik bude stát jejich výstavba, jak velký bude investiční fond a kdo ponese riziko, pokud vybrané nájemné nebude stačit na splácení úvěrů?

Pražané si odpovědi zaslouží. Ne proto, že by pirátské návrhy byly nutně špatné, ale protože po osmi letech u moci už nestačí donekonečna popisovat problém a slibovat, že tentokrát se všechno změní. Piráti už nejsou opozicí vůči pražskému systému. Jsou jeho součástí.