Praze nechybí plány a studie. Chybí schopnost je prosadit a dokončit, říká Scheinherr

Upozornění: Tento text slouží jako stručné představení dnešního dílu podcastu Hlas na poušti. Poskytuje pouze přehled několika diskutovaných témat. Pro plné pochopení kontextu je žádoucí poslechnout si celou epizodu.

Scheinherr má technické vzdělání, část studií absolvoval ve Francii a k městským problémům se snaží přistupovat především pohledem inženýra.

V rozhovoru mluvíme o Praze jako o městě, které není jen městem Pražanů. Každý den do ní míří statisíce lidí ze Středočeského kraje, je ekonomickým centrem země a její problémy mají dopad daleko za hranice hlavního města. Řeč proto přichází nejen na auta, cyklisty nebo metro, ale také na bydlení, železnici, brownfieldy, městské části, správu veřejného prostoru a způsob, jakým se Praha vůbec rozhoduje.

Pražská doprava bývá často redukována na spor mezi řidiči automobilů a cyklisty. Jenže město používají chodci, cestující MHD, řidiči, cyklisté, motocyklisté i lidé, kteří jednotlivé způsoby dopravy střídají podle toho, kam právě potřebují jet.

Adam Scheinherr jako jeden ze vzorů zmiňuje Curych. Ne proto, že by Praha měla kopírovat jedno konkrétní řešení, ale protože tam jednotlivé druhy dopravy dokážou vedle sebe lépe fungovat. Cílem podle něj nemá být vytlačení jednoho způsobu dopravy druhým, ale hledání rovnováhy, která umožní městu fungovat.

V podcastu se proto dostáváme k dostavbě Pražského okruhu, Jižní spojce, Průmyslové a Kbelské ulici nebo Hloubětínskému tunelu. Mluvíme ale také o Dvoreckém mostu, kde chodci a cyklisté sdílejí jeden prostor, o postavení motocyklů v pražské dopravě a dokonce i o tom, zda dává smysl, aby taxíky měly automaticky právo využívat vyhrazené autobusové pruhy, a jak vůbec tato pražská zvláštnost vznikla.

Zdánlivě drobné otázky přitom ukazují širší problém. Praha musí umět rozhodovat o tom, jak chce svůj omezený veřejný prostor využívat, a tato rozhodnutí musí dělat podle aktuálních potřeb, nikoli podle pravidel, která vznikla před dvaceti lety.

Ještě výrazněji je dlouhodobé plánování vidět u kolejové dopravy. Metro D, které má přivést podzemní dopravu do částí Prahy vznikajících už v sedmdesátých a osmdesátých letech, ukazuje, jak dlouhá může být cesta mezi první úvahou a skutečnou stavbou.

Právě proto Adam říká, že Praha by měla už dnes začít připravovat další linku metra. Okružní linka by podle něj měla vzniknout jako pátá linka pražského metra. Jestliže od prvního rozhodnutí po první vlak může uběhnout v ideální konstelaci dvacet let, není možné čekat, až budou nové čtvrti hotové a dopravní problémy budou palčivé.

Stejně důležité je spojení Prahy se Středočeským krajem. Satelitní obce v okolí hlavního města během posledních desetiletí dramaticky vyrostly, často ale bez odpovídající dopravní infrastruktury. Výsledkem jsou desetitisíce lidí, kteří prakticky nemají jinou možnost než každý den sednout do auta.

Řešením podle Scheinherra není boj proti Středočechům, ale nabídnutí skutečné alternativy. Především větší využití železnice, její zkapacitnění a projekt takzvaného metra S, který by umožnil příměstským vlakům projíždět pod centrem Prahy podobně, jako funguje S-Bahn v Berlíně nebo ve Vídni.

Doprava přitom přímo souvisí s dalším zásadním problémem Prahy, tedy s dostupností bydlení. Metropolitní plán otevírá prostor pro rozsáhlou novou výstavbu. Pokud ale mají vzniknout nové čtvrti, musí současně vznikat tramvajové tratě, metro, železnice, školy a další infrastruktura. Stavět nejprve domy a dopravu řešit o několik desetiletí později je přesně cesta, kterou už Praha v minulosti několikrát prošla.

Jedním z nejzajímavějších témat rozhovoru je způsob samotného řízení Prahy. Hlavní město má 57 městských částí a přibližně 1200 zastupitelů. Scheinherr proto otevírá otázku, zda je takto roztříštěný systém ještě efektivní.

Jako příklad uvádí Vinohradskou ulici, která prochází několika městskými částmi. Přitom každá z nich měla jinou představu o tom, jak má její rekonstrukce vypadat. Někdo chtěl více parkování, někdo více stromů, někdo více prostoru pro cyklisty. Výsledkem je systém, ve kterém se i relativně běžný městský projekt může stát složitým až neřešitelným politickým vyjednáváním.

Scheinherr proto otevírá také téma přímé volby pražského primátora. Přímo zvolený primátor by podle něj měl vůči občanům jasnější odpovědnost a větší možnost sestavit odborný tým, podobně jako je tomu v některých dalších evropských metropolích.

Debata o budoucnosti Prahy tak není jen otázkou toho, co postavit. Stejně důležitá je otázka, zda má město vůbec organizační strukturu, která mu umožňuje o velkých projektech rozhodovat a následně je prosadit.

V rozhovoru jsme se také vrátili k tématu, které se v Hlasu na poušti objevilo už při debatě s profesorem Jiřím Kolískem z Kloknerova ústavu. Praha umí vybudovat kvalitní a architektonicky zajímavé stavby, ale neumí se o ně následně starat.

Příkladem je Štvanická lávka. Stavba z moderního vysokopevnostního betonu byla při otevření symbolem nové architektury a moderních materiálů. Několik let poté už je ale na jejím vzhledu vidět nedostatečná průběžná údržba.

Scheinherr připomíná, že péče o město není jen o miliardových investicích. Někdy jde o odstranění trávy rostoucí z mostu, opravu výtluků, vyčištění konstrukce nebo včasnou reakci na problém, který je dnes malý, ale za několik let může znamenat drahou opravu.

Podobně kriticky se v závěru podcastu vracíme k Libeňskému mostu. Právě snaha o jeho záchranu byla jedním z důvodů Scheinherrského vstupu do pražské politiky. Dnes je projekt znovu v nejistotě a původně připravená rekonstrukce se změnila v komplikovaný spor o další podobu stavby. Je to dobrý příklad toho, jak může změna politického vedení, zadání a koncepce na roky zastavit projekt, který už byl připraven k realizaci.

Praha nebude nikdy dokončené město. Neustále bude růst, měnit se a hledat odpovědi na nové problémy. Rozdíl mezi městem, které se rozvíjí, a městem, které pouze reaguje na vzniklé problémy, je ale v schopnosti přemýšlet několik desetiletí dopředu. Připravovat infrastrukturu dříve, než je nezbytná, stavět nové čtvrti současně s dopravou, udržovat to, co už jsme postavili, a především mít odvahu rozhodnout.

Pusťte si dnešní díl podcastu Hlas na poušti v našem přehrávači. Odebírejte Hlas také na Spotify nebo Apple Podcastech. Zapněte si v telefonu upozornění, ať vám žádný díl neuteče.