Devatenáct let připravoval české nebe na technologickou revoluci. Teď Jan Klas míří do politiky

Upozornění: Tento text slouží jako stručné představení dnešního dílu podcastu Hlas na poušti. Poskytuje pouze přehled několika diskutovaných témat. Pro plné pochopení kontextu je žádoucí poslechnout si celou epizodu.

V čele Řízení letového provozu strávil devatenáct let. Začínal ale přímo jako řídící letového provozu, působil ve vysoké manažerské pozici v evropské organizaci EUROCONTROL a teprve poté se vrátil domů, aby vedl podnik, který řídí provoz na nebi nad naší republikou.

Rozhovor je proto částečně bilanční. Jan Klas mluví o své cestě od kluka, který chtěl být pilotem, přes práci řídícího až po téměř dvě desetiletí v čele ŘLP. Vysvětluje také, co se ve skutečnosti odehrává mezi oblastním řízením, přibližovací službou a letištní věží a proč je právě fáze vzletu a přistání jednou z nejcitlivějších částí celého systému.

Za nejtěžší období svého působení v čele ŘLP Jan Klas bez váhání označuje covid. Letecká doprava se téměř zastavila a s ní prakticky zmizely i příjmy podniku.

Problém přitom nebyl pouze ekonomický. Řídící letového provozu musejí svoji kvalifikaci a schopnost zvládat reálný provoz průběžně udržovat. V situaci, kdy nad Českou republikou létalo minimum letadel, bylo nutné zajistit nejen financování podniku, ale také zachovat schopnost lidí bezpečně řídit provoz ve chvíli, kdy se letectví znovu rozběhne.

Během covidu podle Honzy Klase vypadlo ŘLP na příjmech přibližně šest až sedm miliard korun. Podnik situaci řešil především komerčními úvěry a snažil se fungovat s minimální pomocí státu.

Rozhovor se ale věnuje také tomu nejcennějšímu, co ŘLP má. Lidem. Výběr řídících zůstává mimořádně náročný a projde jím jen zlomek uchazečů. Současně se mění generace a s ní také představy o práci, pracovním čase a rovnováze mezi zaměstnáním a soukromým životem.

Technologie už dnes dokáže vypočítat bezpečné rozestupy mezi letadly rychleji a přesněji než člověk. Znamená to, že jednou řídící z obrazovek zmizí?

Jan Klas upozorňuje na zajímavý paradox. Technický problém automatického řízení provozu nemusí být tím nejtěžším. Mnohem složitější je určit, jakou roli má v automatizovaném systému člověk. Řídící nemůže několik hodin pouze sledovat stroj, který všechno dělá za něj, a potom být během několika sekund připraven převzít řízení v krizové situaci.

Lidský prvek má navíc stále význam i pro piloty. Ve chvíli, kdy se dostanou do špatného počasí, technického problému nebo jiné nestandardní situace, může být klidný hlas zkušeného řídícího významnou součástí řešení.

Automatizace ale přesto postupuje. Na regionálních letištích se připravují takzvané remote towers, tedy vzdáleně řízené věže. Řídící už nesedí fyzicky ve věži na konkrétním letišti. Obraz z kamer, radarová data a další informace dostává na pracoviště vzdálené desítky nebo stovky kilometrů. Z jednoho místa tak lze obsluhovat i několik kapacitně méně vytížených letišť.

Právě to může pomoci zachovat provoz letišť, která jsou důležitá pro regiony i stát, ale jejichž provoz je ekonomicky ztrátový.

Moderní letectví stále více spoléhá na družicovou navigaci. Válka na Ukrajině a další bezpečnostní krize ale ukázaly, jak snadno může být signál GPS rušen nebo dokonce úmyslně zkreslován.

V podcastu proto mluvíme o rozdílu mezi rušením GPS a takzvaným spoofingem, při kterém systém dostává falešné informace o své poloze. Právě to může být mnohem nebezpečnější, protože letadlo nemusí na první pohled poznat, že údaje, které dostává, nejsou správné.

Evropa proto znovu přehodnocuje myšlenku, že tradiční radionavigační zařízení už nebudou potřeba. Technologie stará desítky let může v nové bezpečnostní situaci znovu představovat důležitou zálohu moderních systémů.

A jednoduché poučení platí podle Jana Klase i pro malé létání. Pilot, který spoléhá pouze na mobilní telefon a GPS, může jednoho dne zjistit, že technologie, kterou považoval za samozřejmost, přestala fungovat.

Dalším tématem, které ještě před několika lety působilo téměř okrajově, jsou drony. Dnes jich létají statisíce a vedle rekreačního využití přicházejí autonomní systémy, dálkové lety nebo budoucí logistická doprava.

S tím ale vzniká nový problém. Jak poznat dron, který letí podle pravidel, od člověka, který pravidla pouze nezná, a od stroje, jehož provozovatel má skutečně nepřátelský úmysl?

ŘLP proto připravuje infrastrukturu pro takzvaný „U-space airspace“, systém, který má umožnit bezpečný provoz velkého množství dronů a zároveň ho oddělit od klasického letectví. Současně stát řeší protidronovou ochranu kritické infrastruktury a legislativu, která má určit, kdo a za jakých podmínek může proti nebezpečnému dronu zasáhnout.

Je to další příklad toho, jak rychle se svět nad našimi hlavami mění. Technologie, které ještě nedávno patřily do oblasti experimentů, se během několika let staly otázkou národní bezpečnosti.

Rozhovor vznikl v okamžiku, kdy Jan Klas končí jednu dlouhou kapitolu svého profesního života. Po devatenácti letech odchází z čela Řízení letového provozu.

V médiích se objevily spekulace, zda jeho konec souvisí s jeho kandidaturou do Senátu nebo s jeho postojem při výběru nového vedení Letiště Praha. Klas to v podcastu odmítá. Podle něj jde o časový souběh několika událostí.

Už dříve svým nejbližším spolupracovníkům říkal, že dvacet let v čele jednoho podniku považuje za hranici a že chce umožnit generační výměnu. S ministrem dopravy se následně dohodli na dřívějším ukončení jeho působení i s ohledem na vstup do senátní kampaně.

Do politiky přitom podle svých slov nechtěl vstoupit zkratkou prostřednictvím ministerské funkce, přestože takové možnosti v minulosti měl. Pokud měl politiku někdy dělat, chtěl nejprve projít volbami. Nyní kandiduje do Senátu na Kladensku.

Závěrečná část rozhovoru se vrací k budoucnosti českého letectví, a především Letiště Praha. Podle Jana Klase je paralelní dráha důležitá nejen kvůli kapacitě, ale také z hlediska bezpečnosti a dalšího rozvoje letiště.

Kapacita totiž není pouze otázkou toho, kolik letadel je možné odbavit během celého dne. Aerolinky potřebují přilétat a odlétat v konkrétních časech. Právě špičkové hodiny rozhodují o tom, zda Praha zůstane významným evropským letištěm schopným udržet dálková spojení, nebo bude postupně ztrácet pozici ve prospěch okolních letišť.

Paralelní dráha by podle Klase zároveň vytvořila prostor pro výrazné omezení nočního provozu. Praha by se tak mohla přiblížit evropským letištím, kde je pravidelný noční provoz výrazně omezen.

Rozhovor ale nekončí jen u letadel. Jan Klas dlouhodobě působí také v oblasti pomoci lidem s autismem, což souvisí i s jeho osobní rodinnou zkušeností. Mluví proto o tom, jak český systém pomáhá lidem s těžkým postižením a jejich rodinám a proč někdy stát spotřebuje obrovské množství energie na každoroční administrativu místo toho, aby se soustředil na skutečnou kvalitu poskytované péče.

Je to nakonec téma, které se prolíná celým rozhovorem. Technologie, instituce i pravidla mají smysl pouze tehdy, pokud skutečně slouží svému účelu. Ať už jde o bezpečnost několika stovek lidí v letadle, budoucnost regionálního letiště, ochranu před drony nebo péči o ty nejzranitelnější.

Pusťte si dnešní díl podcastu Hlas na poušti v našem přehrávači. Odebírejte Hlas také na Spotify nebo Apple Podcastech. Zapněte si v telefonu upozornění, ať vám žádný díl neuteče.