Článek
Úžasný záběr nadoblačného blesku pořídila americká astronautka Nichole Ayersová při čtvrtečním přeletu ISS nad Mexikem a Spojenými státy. Nad pevninou tou dobou přecházela studená fronta se silnými bouřkami, které doprovázela vysoká blesková aktivita.
,,Máme skvělý výhled nad mraky, takže vědci mohou tyto snímky použít k lepšímu pochopení vzniku, charakteristik a chování nadoblačných výbojů,“ uvedla autorka ke své fotografii na sociální síti X.
Just. Wow. As we went over Mexico and the U.S. this morning, I caught this sprite.
— Nichole “Vapor” Ayers (@Astro_Ayers) July 3, 2025
Sprites are TLEs or Transient Luminous Events, that happen above the clouds and are triggered by intense electrical activity in the thunderstorms below. We have a great view above the clouds, so… pic.twitter.com/dCqIrn3vrA
Rudí nebo též červení skřítci (anglicky red sprites) jsou krátké výtrysky studeného plazmatu trvající pouze zlomek sekundy. V běžném životě se dá fenomén připodobnit ke chladnému doutnavému výboji uvnitř zářivky.
Tyto výboje vystřelují z bouřkového oblaku vzhůru do mezosféry a obvykle se objeví jen krátce po úderu kladně nabitého blesku z mraku do země.
Zatímco obvyklá bouřková oblačnost dosahuje výšky maximálně 20 km nad zemský povrch, nadoblačné blesky projdou atmosférou do nadmořské výšky až okolo 100 km, díky čemuž jsou viditelné na vzdálenost stovek kilometrů od samotné bouřky.
K vyfocení skřítků je zapotřebí velké štěstí
Nadoblačné záblesky se na noční obloze mohou objevit v době, kdy nad naší hlavou převládá jasná obloha a stovky kilometrů daleko zuří rozsáhlé bouřkové systémy.
Rudý skřítek sám o sobě trvá tak krátkou dobu, že jej prakticky nelze postřehnout pouhým okem. Při velké dávce štěstí se může podařit vzácný úkaz zachytit na dlouhou expozici velmi citlivého fotoaparátu.

Červení skřítci nad Českem v roce 2017
Přístroj umístěný na stativ musí mířit směrem, kde ve vzdálenosti 300 až 400 km od místa pozorování probíhají intenzivní bouře. Jako ideální hodnoty pro možné zachycení skřítků se považuje zaostření na nekonečno, nejnižší clonové číslo, expoziční čas kolem čtyř až 10 sekund a vysoké ISO (citlivost senzoru na dopadající světlo), kolem 6000.
Při automatickém intervalovém snímání se může podařit nadoblačný záblesk zdokumentovat. Na výsledné fotce nás pak může potěšit velkolepý červený záblesk ve tvaru medúzy, mrkve nebo sloupce.