NASA zveřejnila snímek zelených blesků na Jupiteru

Světlo pochází z blízkosti severního pólu Jupiteru a vyskytuje se v oblacích, které obsahují roztok čpavku a vody – zřejmě i proto má zelenou barvu. Póly, na kterých nejsou vysoké teploty a nemají atmosférickou stabilitu, umožňují vystoupat teplým plynům z nitra a způsobují tak záblesky v oblacích.

Šlo v tomto případě vlastně o relativně obyčejný blesk, jen se objevil výše než obvykle, tedy v místech, kde je smíchaná voda a čpavek. Takové blesky nejsou ani na Jupiteru obvyklé, většina blesků tam vzniká v běžných vodních oblacích podobných těm na naší planetě. Na Zemi nicméně samozřejmě bouřkové mraky neobsahují čpavek.

Poprvé byl blesk na Jupiteru – jakožto na jiné planetě než u nás – zaznamenán vesmírnou sondou Voyager 1 v březnu roku 1979, když kolem planety prolétala, a to jako radiový signál, tzv. hvizd. Teprve vypuštění sondy Juno, která plynného obra obíhá od roku 2016, však potvrdilo, že se záblesky podobají bleskům na Zemi.

Na Zemi blesky pocházejí z vodních mraků a „úřadují“ nejčastěji poblíž rovníku, zatímco na Jupiteru se blesky podle NASA mohou zřejmě vyskytovat také v mracích obsahujících roztok čpavku a vody a lze je pozorovat nejčastěji v blízkosti pólů. Stále ale platí, že jednoznačně nejvíce blesků je tam ve středních šířkách ve vodních oblacích, které jsou pod těmi čpavkovými.

Jak shrnul server The Daily Mail, v roce 2020 sonda zaznamenala modré světelné jevy v atmosféře Jupiteru, které jsou také pozorovatelné na naší planetě jako blesky. Běžně se objevují při bouřkách. Vyskytují se téměř až 100 kilometrů nad povrchem a vytvářejí záblesky, které trvají pouhé milisekundy.

Takovým optickým jevům se přezdívá „skřítkové“ nebo „elfové“ a konkrétně na Zemi se mohou roztáhnout po obloze až do šíře více než 300 kilometrů.

Hlavní snímek článku zpracoval z dat teleskopu v roce 2022 Kevin M. Gill, tzv. občanský vědec. NASA, která na tento snímek upozornila letos v červnu, umožňuje spolupráci zájemcům z řad veřejnosti, kteří se mohou podílet na významných vědeckých objevech.

Sondu Juno NASA vypustila v roce 2011. O pět let později doputovala do cíle a od té doby sleduje dění na Jupiteru. Pomáhá astronomům při zkoumání nejen původu a vývoje největší planety Sluneční soustavy, ale i dalších obřích planet.

V následujících měsících bude sonda pokračovat v oběhu, prolétne kolem noční strany planety a poskytne bližší pohled na světelné jevy. Misi dokončí v září roku 2025.

Mezi úspěchy sondy patří např. také měření pozoruhodných elektromagnetických vln na slyšitelných frekvencích z roku 2021 při letu kolem největšího měsíce Jupiteru Ganymeda.