Nemůžu se dočkat, až tě obejmu. Milostné dopisy námořníkům byly otevřeny po 265 letech

„Nemůžu se dočkat, až tě obejmu. Tvoje poslušná žena Nanette,“ napsala mimo jiné v jednom z dopisů svému manželovi Jeanovi Topsentovi Anne Le Cerfová. Poddůstojník Topsent byl uvězněn v Anglii a dopis k němu nikdy nedoputoval.

„Mohla bych ti psát celou noc. Navždy budu tvá věrná manželka. Dobrou noc, drahý příteli. Je půlnoc. Myslím, že je čas na odpočinek,“ napsala další ze zamilovaných žen, Marie Duboscová. Její dopis směřoval manželovi Louisovi Chambrelanovi, prvnímu poručíkovi zajaté válečné lodi. Pár se od té doby už nikdy nesetkal, Marie zemřela rok poté, tedy téměř jistě před Chambrelanovým propuštěním.

Nalezené dopisy byly určeny pro posádku lodi Galatée, která se roku 1758 plavila z Bordeaux do Quebecu. Lodě se však po cestě zmocnili Britové a francouzské námořníky uvěznili v Portsmouthu.

Francouzská poštovní správa se pokoušela dopisy doručit několik měsíců. Na základě tehdejší běžné praxe posílala kopie do přístavů po celé Francii, aby je doručila ještě před vyplutím lodě. Když vyšlo najevo, že plavidlo bylo zajato, předala správa dopisy úřadům v Londýně – v naději, že budou předány vězňům.

K tomu však nikdy nedošlo. Dopisy tehdy úřady uložily do skladu, kde na ně po staletí padal prach. Nyní, po 265 letech, byly náhodou objeveny profesorem evropských dějin z Cambridgeské univerzity Renaudem Morieuxem v britském Národním archivu.

„Objednal jsem si tu krabici jen ze zvědavosti. Byly tam tři hromady dopisů, které držela pohromadě stuha. Dopisy byly velmi malé a byly zapečetěny, tak jsem se zeptal archiváře, zda by je nemohl otevřít, a on tak učinil,“ svěřil se Morieux pro server Cambridgeské univerzity.

„Uvědomil jsem si, že jsem první člověk, který tyto velmi osobní vzkazy čte. Jejich adresáti tuto příležitost nedostali. Bylo to velmi emotivní,“ dodal profesor.

Více než stovka zkonfiskovaných dopisů odhaluje intimní detaily nejenom manželského života v 18. století. Nabízí totiž i vzácné vhledy do někdy napjatých rodinných vztahů v době války, jež započala roku 1756.

Jeden z dopisů je určen mladému námořníkovi Nicolasovi Quesnelovi. Jeho matka si v něm stěžuje, že Quesnel píše častěji své snoubence Marianne než jí. „Pochval za mě Varina (kolega na lodi). Zprávy o tobě mám jenom díky jeho ženě,“ píše v dopise matka svému synovi.

Svazek obsahuje rovněž dopis od zmíněné Marianne, snoubenky Quesnela, která v něm svému milému vzkazuje, aby občas napsal i matce, a nedostával ji tak do nepříjemných situací. „Černý mrak je pryč. Dopis, který od tebe tvá matka dostala, jí zlepšil náladu,“ píše Marianne v dalším textu.

Profesor Morieux, jenž prováděl genealogický výzkum námořníků, zjistil, že Quesnel uvěznění v Británii přežil a poté se v 60. letech 18. století připojil k posádce transatlantické otrokářské lodi.

Skutečnost, že 59 % dopisů je napsaných ženami, podle Morieuxe „nabourává staromódní představu o tom, že válka je především o mužích. Když muži byli pryč, ženy řídily ekonomiku domácnosti a přijímaly zásadní ekonomická a politická rozhodnutí.“

„Tyto dopisy jsou o univerzálních lidských zkušenostech, nejsou jedinečné pro Francii nebo 18. století. Odhalují, jak se my všichni vyrovnáváme s velkými životními výzvami,“ sdělil Morieux.