Běží přes celou Afriku. Zbývá mu už jen 3000 kilometrů

Lásku k běhání v sobě přitom rodák z Worthingu v britském Západním Sussexu našel až relativně pozdě. Jako teenager se dlouho hledal, vystřídal řadu zaměstnání a víkendy trávil popíjením alkoholu a hraním hazardních her s přáteli.

Osvícení přišlo právě v jednom z takových večerů v nočním klubu v anglickém Brightonu. Byly tři hodiny ráno a Cook si podle svých slov uvědomil, že v životě musí existovat i něco lepšího. Rozhodl se, že to zkusí najít, a rozeběhl se domů.

„Bylo to asi 12 mil (přes 19 kilometrů) a trvalo mi to tři hodiny,“ svěřil se vloni v květnu serveru CNN s tím, že si po cestě zdříml na chodníku.

Poté ho kamarád přemluvil, aby si zkusil zaběhnout půlmaraton. Krátce nato se vrhl i na maraton. Obojí zvládl bez větších problémů. „Poprvé po dlouhé době jsem se cítil sebevědomě. Myslel jsem si, že maratony jsou jen pro extrémně trénované lidi. Nikdy jsem to nemohl být já. Nebyl jsem ten typ člověka. Ale pak jsem se jím stal,“ sdělil.

Dalším krokem v cestě jeho osobního rozvoje bylo cestování. Když se mu podařilo našetřit dostatečné množství peněz, vyrazil do Keni, kde navštívil město Iten – domov některých nejlepších světových běžců na dlouhé tratě. Tam se jeho láska k běhu ještě prohloubila.

Posledním dílem do pomyslné skládačky pak bylo náhodné setkání s italským cyklistou, jenž jel bez přestávek okolo světa. Nedlouho po konverzaci s ním Cook začal plánovat něco, co se dnes jmenuje Project Africa a co – jak říká – ještě nikdo nedokázal.

Původně chtěl běžet ze severu na jih, nakonec však vloni 22. dubna vyběhl z nejjižnějšího bodu Afriky, Střelkového mysu v Jihoafrické republice, s cílem dorazit do nejsevernějšího bodu černého kontinentu v Tunisku.

Jeho prvotním plánem bylo uběhnout 360 maratonů za 240 dnů (přes 15 tisíc kilometrů), překročit hranice 16 států a do cíle dorazit do Vánoc. Po komplikacích s vízy, zdravotních a geopolitických problémech a dalších neočekávaných událostech byl však nucen tuto výzvu prodloužit a stále je tak na cestě.

Prvním nepříjemným zážitkem bylo, když Brita v Angole společně s jeho malým týmem, který ho na cestě doprovází v podpůrné dodávce, okradla skupina ozbrojených mužů a odcizila jim mobily, foťáky, pasy a peníze. „Když vám míří zbraní na hlavu, tak to nikdy není ideální,“ uvedl na svém Instagramu.

„Vzali mi pas, ve kterém bylo vízum do Demokratické republiky Kongo a Konga. Logistika je v Africe obzvlášť náročná. Byli jsme v Luandě šest dní a snažili se získat nová víza, všem lidem včetně jejich psů jsme pochlebovali, nakonec jsme stejně odešli s prázdnou,“ řekl Cook vloni v červenci serveru BBC s tím, že se s celým týmem nakonec rozhodli jet v dodávce zpět do 2062 kilometrů vzdáleného Windhoeku v Namibii, aby vízový proces urychlili.

Další hrůzu nahánějící incident se Cookovi, který je rovněž známý pod pseudonymem Hardest Geezer (nejtvrdší chlapík), stal v Demokratické republice Kongo. „Budu k vám upřímný, poslední dny pro mě byly pravděpodobně nejtěžšími v mém životě,“ rozepsal se na sociálních sítích svým fanouškům.

„102. den jsem se oddělil od kluků a podpůrné dodávky poté, co jsme narazili na neprůjezdnou cestu. Po cestě k trase plánu B, kde jsem je měl najít, jsem narazil na venkovskou osadu, kde mi náčelník řekl, že mu musím dát peníze. Žádné jsem neměl. Krátce poté jsem se ocitl v obklopení několika mužů s mačetami. Vyprázdnil jsem tašku, abych jim ukázal, že nemám nic než napůl snědenou sušenku. Tu jsem jim dal a utekl. Dalších několik hodin jsem putoval zarostlou džunglí. Podařilo se mi dostat do vesnice na trase plánu B, zjistil jsem ale, že tamní trasa byla rovněž neprůjezdná,“ líčil ve svém příspěvku zoufalou situaci.

Unavený a dehydratovaný se rozhodl vyrazit zpět k poslednímu známému místu, kam se týmu s dodávkou podařilo dříve dostat. Brzy u něj ale zastavila dvojice místních mužů na motorce, která se mu snažila vysvětlit, že musí jet s nimi. „Zdráhal jsem se, ale neměl jsem peníze, jídlo, vodu, signál, data ani tušení, kde kluci jsou. Nezbývalo mi než doufat, že poslali tyto muže, aby mě k nim dovezli,“ uvedl.

„Následovalo sedm hodin jízdy hluboko do džungle. Hlavou mi běželo, že je to tady. Já, samozvaný nejtvrdší chlapík, budu držen v konžském gulagu a následně mě končetinu po končetině rozškubou na kusy a snědí,“ popsal pocity v nejhorších chvílích a dodal, že večer téhož dne skončil ve vesnici, kde se početná skupina mužů dohadovala, jak s ním naloží a kolik jim dluží peněz.

Prostřednictvím náčelníka, který mluvil lámanou angličtinou, se však naštěstí po určité době dokázal spojit s týmem. Ten musel naplánovat několikadenní záchrannou operaci, během níž putoval náročným terénem za Cookem. Vesničanům zachránci přivezli jistý finanční obnos a následně již s hlavním členem výpravy putovali zpět.

Kromě těchto incidentů Cook bojoval nesčetněkrát s otravou jídlem či podvýživou. I přes všechny trable se však vždycky vrátil zpět na cestu a pokračoval dál do pomyslného cíle. Nutno ovšem zmínit, že nechybělo mnoho a celý projekt, jenž nese i charitativní poselství, mohl být pohřben kvůli byrokracii, respektive udělení víz do Alžírska, kam poběží z Mauritánie.

„Jsem na cestě 278 dní, uběhl jsem 12 tisíc kilometrů ve 13 různých zemích (v té době byl v Senegalu, pozn. red.), vybral jsem přes 140 tisíc liber (přes čtyři miliony Kč) na charitu – ale to vše visí na vlásku. Pokud ta víza nedostaneme, je konec,“ napsal Cook na sociálních sítích na konci ledna k videu, kde prosí o pomoc.

Jak uvádí server Independent, britská vláda nedoporučuje cestovat do východní Mauritánie a příhraničních oblastí s Alžírskem a Západní Saharou, neboť v oblasti hrozí útoky teroristů, včetně únosů.

Cook se však nenechal odradit a patrně díky kombinaci velkého dosahu na sociálních sítích, který si postupem času vybudoval, a charitativní složce Projectu Africa nakonec i s přispěním britských politiků získal tzv. zdvořilostní vízum, díky němuž bude moci již brzy vstoupit do předposlední země své dlouhé a strastiplné cesty.

Není bez zajímavosti, že oznámení o přijetí víz přijal Angličan od alžírské ambasády ve Velké Británii přes sociální síť X. „Na získání těch víz jsme pracovali posledních 16 měsíců. Pak jsem zveřejnil video a víza jsme dostali během pěti dní. Sociální sítě jsou mocné,“ okomentoval Cook situaci, na které si ohřál polívčičku i samotný majitel sociální sítě X Elon Musk. „Tyto interakce jsou to, co dělá X výjimečným,“ napsal americký podnikatel.

Cookova odysea Afrikou není zajímavá jen samotným výkonem, nad kterým zůstává rozum stát, ale i tím, že ji lze sledovat na sociálních sítích takřka v reálném čase. Hardest Geezer a jeho tým pravidelně sdílí na YouTubu zhruba 20minutová videa, jež cestu od samého začátku dokumentují. Kombinace sportovního obsahu, jenž motivuje, a toho cestovatelského, který divákovi přibližuje kultury navštívených zemí, přináší zaručený úspěch. Na YouTubu má Cook 158 tisíc odběratelů, na Instagramu pak dokonce více než půl milionu sledujících.

Zvýšená pozornost mu kromě získání víz přinesla i řadu spoluprací s různými značkami a samozřejmě i potřebné finance, kterými cestu pokrývá. „Projekt vyjde zhruba na 200 tisíc liber (takřka šest milionů korun). Vždyť jenom běžíš, napadne leckoho. Museli jsme ale koupit dodávku, která stála 18 tisíc liber. Museli jsme ji poslat do Jihoafrické republiky, což bylo nějakých sedm až osm tisíc liber. Pak jsme se tam museli sami dostat a strávili jsme tam měsíc. Platíme za benzín, jídlo, každý dostává zaplaceno. Něco stojí víza, vybavení, opravy,“ počítá Brit a vzpomíná na úplné začátky.

„Prvním krokem bylo získat investora, což bylo docela obtížné. Nakonec jsem ale jednoho, kterého jsem přesvědčil, že to bude úspěšný projekt, našel. Pak jsem dával dohromady tým,“ líčí s tím, že právě s financemi byl v začátcích největší problém. „Každý odložil své výplaty, veškeré výdaje jsme drželi na úplném minimu,“ říká a dodává, že následně projekt podpořili jak sponzoři, tak obyčejní lidé.

V jednom z posledních příspěvků Cook ohlásil plánovaný datum dokončení celé výpravy, a to na 7. dubna. Aby to stihl, musí běžet zhruba 63 kilometrů denně, přičemž do cíle mu schází zhruba 3000 kilometrů. „Daiquiri na pláži je v dohlednu,“ sdělil a vyzval všechny, aby se k němu na poslední kilometry připojili.

Jak již bylo zmíněno, Cook během celé akce rovněž vybírá finance na charitu. Dosud se mu podařilo vybrat přes 180 tisíc liber (více než 5,3 milionu korun). Polovina výtěžku poputuje do charitativní organizace The Running Charity, která pomáhá mladým lidem bez domova, a druhá polovina bude směřovat k organizaci WaterAid, jež poskytuje čistou vodu do míst, kde je jí nedostatek.

Ačkoliv je cíl ještě daleko, Cook již několikrát prokázal, že pro splnění této výzvy udělá všechno. „Dokud moje srdce bude tlouct, budu pokračovat. Ať už poběžím, půjdu pěšky, nebo se budu plazit,“ má jasno.