Článek
1. Nedáš vědět, že se opozdíš
Tato hádka se podle Traverse málokdy opravdu týká dochvilnosti. Většinou odráží mnohem zásadnější otázku: „Záleží ti na mně?“
Nejde o izolované činy, ale o vzorce chování, které partneři u toho druhého podvědomě sledují. Pokud tyto vzorce zahrnují opakovaná selhání v komunikaci – třeba i tak prostou věc, jako že nedáš vědět, že se opozdíš – mozek si toto opomenutí vykládá jako nedostatek zájmu a empatie.
Následná reakce se může zdát nepřiměřená, ale z neurologického hlediska je logickým vyústěním potřeby bezpečí: „Jak ti mohu věřit v důležitých věcech, když se na tebe nemohu spolehnout ani v maličkostech?“
„Zatímco pro jednoho je zapomenutá SMS nevinnou chybou, pro druhého může představovat formu citového opuštění, která narušuje jeho pocit bezpečí. Konflikt pak není otázkou špatného plánování času, ale otázkou emocionální jistoty,“ uvádí Travers.
2. Nikdy neposloucháš, co říkám
Z neurologického hlediska jsou lidé nastaveni tak, že plnou pozornost druhého interpretují jako důkaz přijetí a bezpečí. Když se partner dívá jinam, odpovídá nepřítomně nebo prostě vůbec neposlouchá, mozek to vyhodnotí jako signál, že se vzájemné pouto začíná oslabovat.
Tuto myšlenku podle Traverse potvrzuje studie z roku 2024 publikovaná v časopise Current Psychology. Výzkum se zaměřil na tzv. phubbing – tedy chování, kdy člověk v blízkosti druhých dává přednost svému telefonu. Účastníci studie uváděli, že ve dnech, kdy ze strany partnera zažívali tento nezájem, pociťovali výrazně více negativních emocí. Jejich prožitky se přitom shodovaly s pocity při skutečném sociálním odmítnutí – popisovali zranění, pocit vyloučení a to, že jsou pro druhého neviditelní.
ProŽeny.cz
Studie však odhalila i něco dalšího: pokud byl partner dosud vnímán jako chápavý a empatický, emocionální poškození bylo podstatně menší. Jinými slovy, nebylo to telefon, co způsobovalo úzkost, ale pokles vnímavosti.
Vnímavost partnera je proto jedním z nejsilnějších ukazatelů emoční blízkosti. I zdánlivě triviální přerušení může vyvolat nepřiměřenou frustraci. Narušuje totiž ty drobné mikrookamžiky souznění, na nichž vztahy závisí a které udržují intimitu.
„Když tedy partner řekne: ‚Ty nikdy neposloucháš,‘ nejde o doslovnou stížnost. Partner, který stížnost slyší, vnímá obvinění, ale ten, kdo ji vyslovuje, ve skutečnosti pouze žádá o emoční přítomnost a pozornost,“ vysvětluje Travers.
