Článek
Být na všechny hodný se nevyplácí. Už to slovo hodný… Cítíte v něm tu podřízenost? Kolikrát jste v dětství slyšeli „buď hodná/ý”? Jako by vám tím, většinou hlavně rodiče, říkali: „Lásku, náklonnost, pozornost, úspěch… si musíš zasloužit.“
Proto jste i v dospělosti hodní, snažíte se všem zavděčit, uděláte pro druhé cokoli, i když nechcete nebo na to nemáte kapacitu. Myslíte si totiž, že vám to přinese výhody. Někdy hned, jindy si je „předplácíte“ do budoucna.
Často je vám z toho zle, ale nemůžete si pomoct. Ve skutečnosti nechcete být hodní, chcete být laskaví a zároveň upřímní.
Hodní versus laskaví
Hodní lidé
Být hodný, aniž by byl člověk laskavý, k tomu, aby byli spokojení nejen ostatní, ale i on, nestačí. Hodný člověk je zpravidla klasický „people pleaser“.
I když je zavalený prací a má ohromný skluz, pokud mu šéf zadá další, řekne: „V pohodě, ano, zařídím.“ Nemá čas jít si zacvičit, ale když ho partnerka poprosí, aby vyzvedl tři balíčky, každý na jiném místě, odpoví: „Jasně, není problém.“ Nebo žena, která dodělává dvě večeře, připraví na přání manžela třetí. Jste to vy?
Neustále se snažíte a lidé o vás říkají: „Katka je tak hodná, Petr je tak hodný.“ A k tomu vás opakovaně úkolují a, přiznejte si to, využívají. Vy se pokaždé obětujete a vzdáváte se části sebe sama. Pokaždé, když jste hodní, vzniká ve vás vnitřní konflikt, z něhož vám je až fyzicky zle.
Povrchnost bez hloubky
Být hodný či milý je pozlátko, je to povrch. Znamená to být příjemný nebo zdvořilý, chtít se líbit a zalíbit se, zajistit si u druhých přijetí, nějak před nimi vypadat. Když mluvíte o někom, koho milujete, na kom vám velmi záleží, používáte slovo hodný? Zřídka, protože v tom chybí hloubka.
Laskaví lidé
Naproti tomu laskavost je o hloubce, která vychází z vnitřní síly a stability. Laskavý člověk nekoná s cílem získat uznání a zároveň ani s cílem zavděčit se, udělat se hezčí a lepší. Je empatický či lidský, pomáhá, podporuje a přitom nejde přes svoje limity, nezrazuje sám sebe, nezaprodává se. Laskavost jde také ruku v ruce s upřímností.
Automatický souhlas a laskavý nesouhlas
Hodný či milý člověk automaticky a nekriticky se vším souhlasí, zatímco laskavý kráčí životem s nastavením: „Můžeme se mít rádi, i když spolu nesouhlasíme.“
Laskavý člověk umí říkat „ne“ beze strachu, že ho za to někdo odsoudí či nebude mít rád. Umí to říct sebevědomě a zároveň zdvořile a s úctou.
Je vstřícný a podporující, pokud mu však chybí energie, čas, zdroje, nebo se mu prostě jen nechce, slušně a klidným hlasem odmítne. Nemá kvůli tomu výčitky, za rozhodnutím si stojí a neomlouvá se za něj. Nebojí se odmítnutí, emocí druhých ani zavržení.
Laskavý člověk je upřímný: „Děkuji za tvůj/váš názor. Já to vidím/chápu/vnímám jinak…“
Jak být laskaví a upřímní místo hodní
Jste-li „chronicky“ hodný člověk, přepnout do režimu upřímného a laskavého vám nepůjde hned. Krůček po krůčku to ale dokážete.
Až po vás někdo bude příště něco chtít a v hlavě se vám rozsvítí obrovské červené „NE!“, nadechněte se a přijměte, že jste se rozhodli. Ne, nechcete to udělat, ne, nemůžete to udělat, ne, nejste schopní to udělat.
Přijměte to a nezačněte své rozhodnutí omlouvat: „Opravdu bych to (pro tebe) moc rád udělal, ale…“ Vnímáte, jak se snažíte být hodní a milí? Nepotřebujete omluvy ani výmluvy. Vy důvod znáte.
První slovo musí být: „Ne.“ Pak teprve dodejte proč.
Váš život se promění
Lidé si na to časem zvyknou a budou vás mnohem víc respektovat. Dojde jim, že vás nemůžou neustále zneužívat a vysávat.
Nejlepší a nejsnadnější je se s tímto nastavením už zapsat. Ukažte každému, kdo vám nově vstoupí do života, že jste laskaví a upřímní. Nebuďte hodní, vysátí a uvnitř prázdní, protože pro druhé děláte první poslední, ač to tak necítíte a dělat nechcete. Této nálepky se těžko zbavuje.
U lidí dlouhodobě zvyklých, že se vším souhlasíte a kdykoli pro ně uděláte cokoli, zpočátku nejspíš narazíte. Počítejte s tím, že někteří vaši proměnu vůbec nepřijmou. Pak je nechte jít a žijte v souladu se sebou.
