Článek
„Když se rozhodnete odpustit člověku, u kterého je jasné, že se nezmění, protože je to narcista, násilník, záletník, přijde bezmoc, beznaděj, vztek, frustrace, zklamání. Pokud to uděláte, opakovaně se spálíte, pokud ne, od okolí se dočkáte obvinění, že jste chladní, nemilosrdní a neempatičtí,“ upozorňuje psycholožka Ramani Durvasulová.
Odpuštění matce
Podle terapeutky Kelly McDanielové musí hlavně ženy odpustit svým matkám, aby mohly být uvnitř šťastné a najít zdravou partnerskou lásku.
„Odpuštěním uvolníte zášť, což vám umožní zbavit se hněvu, zranění nebo žárlivosti. Své matce můžete odpustit, i když se vám nikdy neomluví, i když už třeba nežije,“ vysvětluje terapeutka.
Většina dospělých dcer, s nimiž pracuje, prý touží po tom, aby matka uznala, čím jim ublížila, že nebyla k dispozici, když ji potřebovaly, a řekla: „Je mi to líto.“ A také aby změnila své chování.
Ovšem i kdyby se matka omluvila, což se v problematických vztazích nestává příliš často, změna chování je ještě méně obvyklá, proto doporučuje uzdravit vztah s matkou uvnitř sebe. „Zjistila jsem, že když matkám odpustíme, bolest z nezískané omluvy se zmenší a pak ji nepřenášíme na své životní partnery a přátele.“
Někdy odpuštění není možné ani správné
Opakované nevěry, zneužívání dětí, znásilnění, psychické a fyzické týrání. Je to odpustitelné? „Nemyslím si. Odpuštění je osobní rozhodnutí. Není správné odpouštět, není správné neodpouštět, není špatné odpouštět, není špatné neodpouštět,“ říká Ramani Durvasulová.
Mluvila se spoustou lidí, kteří jí řekli, že odpustit nemůžou. Ona sama to má stejně. To, co jim blízcí udělali, změnilo jejich pohled na sebe samé. Roky se zotavují, pochybují o sobě, necítí se bezpečně. Jak něco takového odpustit? Zvlášť při vědomí, že to dělají dál jiným lidem.
Někteří lidé navíc musí toxické vztahy dál udržovat, například s partnerem, se kterým mají děti, nebo už je vztah natolik zlomil, že nemají sílu odejít. Nemohou odpustit bez omluvy.
Udělejte to, co vás uzdraví
Nenechte se k odpuštění donutit. „Jestliže se někdo opakovaně dopouští toho, co jste mu odpustili, výrazně vás to poškozuje. Znovu a znovu zažíváte zradu. Celého toho humbuku s falešnou pozitivitou ‚odpusťte, budete se cítit lépe, odpusťte, osvobodíte se‘… si nevšímejte.“
Můžete se také dočíst, že když neodpustíte, nenajdete klid. „Myslím, že lidé, kteří neodpustí, uvnitř klid cítí. Na rozdíl od těch, kteří odpouštějí a nechávají si dál ubližovat.“
ProŽeny.cz
Zásadní je také vědět, že když odpustíte, neznamená to, že s daným člověkem musíte být v kontaktu. Někdy je odpuštění možné právě až poté, co veškerý kontakt ukončíte. „Někteří lidé říkají: ‚Odpustil/a jsem až po jeho/její smrti.‘ Až tehdy cítí skutečnou úlevu a klid.“
Musíte odpustit jen jediné osobě
Abyste byli šťastní, opravdu musíte odpustit jen sami sobě, nikomu jinému.
Co byste si měli odpustit? Že cítíte vinu za všechno to špatné a zraňující, co se dělo ve vašich vztazích, že máte pocit, že nejste dost dobří, jste nadbyteční, žádáte příliš mnoho, jste neloajální, zlí, vybrali jste si za partnera narcistu, zlobíte se na rodiče a členy rodiny, kteří vám ublížili. To, že jste jim umožnili a dovolili, aby vám ubližovali.
„Jakmile odpustíte sobě, postupně se přestanete cítit naštvaní, zranění a zrazení. Lidi, kteří vám ublížili, uvidíte jasně a všechno pochopíte, to je vaše spása. Pak se teprve rozhodněte, jestli odpustíte i jim,“ vyzývá psycholožka Durvasulová.
Odpuštění musí být upřímné
Zda někomu odpustíte či neodpustíte, je pouze na vás. Jakákoli vaše volba je v pořádku, jen musí být autentická.
„Když se klientů zeptám: ‚Necítíte zášť?‘ Odpoví: ‚Cítím zášť.‘ Pokud jste stále zatrpklí, neupřímné odpuštění nepomůže. Rozhodnete-li se odpustit partnerovi, matce, otci, sourozencům, komukoli, musíte cítit, že to opravdu chcete a nic od toho neočekávat,“ radí odbornice.
Navíc doporučuje nechat si své rozhodnutí pro sebe. „Není potřeba komukoli říkat, že někomu nikdy neodpustíte. Jen vy víte, co jste prožili, jen na vás je, co s tím uděláte a nikdo nemá právo vás za to soudit.“
