Článek
„Nejspíš znáte chvíle, kdy ležíte v posteli pozdě večer nebo ráno v polospánku a vaše myšlenky se samy vracejí ke starým láskám. Vybavuje se vám intenzita vlastních emocí, extrémní přitažlivost, kterou jste vnímali, ale třeba i hloubka zoufalství, když vše skončilo. Vnímáte situace do nejmenších detailů, přestože už uplynulo několik let, někdy i desetiletí,“ říká psycholog Hal Shorey.
Extrémní ztráta důvěry
Takové momenty svádějí k přemýšlení, co by bylo, kdyby… Přemítáte, proč k určitým věcem mezi vámi došlo a čemu jste mohli ve vztahu předejít. „Když vás zradí nebo opustí člověk, kterému na vás mělo nejvíc záležet, nelze to jen tak přejít. K pojmu láska neodmyslitelně patří i víra, že budete druhého chránit. Dovolit si někoho milovat vyžaduje určitou míru důvěry, kterou jste mu pravděpodobně nedali jen tak,“ vysvětluje psycholožka Jennice Vilhauerová.
Proč odmítnutí neseme tak těžce
Typickou zradou je nevěra nebo v případě blízkých přátel i zrada. „I když to zní extrémně, tak nejvíc bolestivé není, že vám byl partner nevěrný, ale že náhle přijdete o všechno, co pro vás do té doby reprezentoval,“ říká psycholog Jakub Nemček. Najednou to není člověk, kterému se dá důvěřovat, a budoucnost, kterou s ním bylo možné prožít, také náhle neexistuje.
Je samozřejmě možné se s takovou ztrátou srovnat, jít dál, třeba se i trochu poučit a dalšími vztahy procházet o něco lépe. „Jestliže se ale i po několika letech po rozchodu nebo rozloučení probouzí vaše zranění, bral bych to jako důležitou informaci: Aha, tak za ty roky jsem si s tím nedokázala poradit, budu potřebovat někoho, kdo mě v tom zorientuje.“
Dobrou zprávou je, že psychika, podobně jako tělo, má schopnost se uzdravovat a dá se jí i pomoci. Staré rány se tak mohou zahojit. „Každopádně platí, že pokud se neustále zabýváme minulostí a cítíme hluboký pocit zrady, svědčí to o tom, že jsme se ještě zcela nepřenesli přes minulost,“ vysvětluje psycholožka Alex Limanowská.
Co s pocity křivdy?
Možná i vám už okolí radilo: „Tak se na něj nebo na ni prostě vykašli.“ Málokoho ale toto dobře míněné doporučení někam posunulo. „Racionální rady nepomáhají. Proces odpuštění totiž neprobíhá v mozkové kůře, tedy v racionální části mozku, ale v jeho starší části, v limbickém systému, což je emoční mozek, kde probíhají všechny emoce, a pak si některé z nich uvědomíme,“ vysvětluje Jakub Nemček.
Srovnat se s pocitem křivdy je jiná věc. „Když i po letech cítíme nespokojenost, tak se musíme dostat do kontaktu s realitou i s vlastní bolestí. Zracionalizovat si křivdu, najít a pochopit důvody, proč to ten druhý udělal, se sice může zdát jako dobrý způsob, jak se pohnout dál, ale ne tak docela,“ upozorňuje psycholog. Podle něj v tu chvíli děláme už práci za někoho jiného. „Často to vypadá, že pro nás bude snesitelnější, když budeme vědět, proč nám expartner ublížil. Ale uvědomte si, že to by si měl řešit především ten, který toto chování způsobil.“
Tři znamení, že je vztah odsouzen k zániku
Nádech pro svobodu
Shodneme se, že druhému odpustit je společností považováno za ctnostné. Tato schopnost by se dokonce dala zařadit do kolonek slušného vychování. Ale je třeba si uvědomit, co je skutečnou podstatou tohoto kroku. „Když druhému odpustíte, neříkáte, že to, co udělal, bylo v pořádku. Je především na vás, kdy se již definitivně rozhodnete zbavit se břemene zaseknutých a nevyřešených emocí,“ upozorňuje terapeutka Kim Egelová. „Tím se zbavíte obrovské vnitřní bolesti a budete životem dál pokračovat s mnohem lehčím srdcem.“ Přitom ten, koho se vaše odpuštění týká, se o vašem rozhodnutí ani nemusí dozvědět.
Studie vědkyně Sadaf Akhtarové, zveřejněná v časopise Sage Journals, shrnuje výsledky patnácti studií, z nichž vyplynulo, že když definitivně druhému odpustíte, sníží se míra deprese, stresu, hněvu a nepřátelství. A hlavně se vám zlepší nálada.
Jak se definitivně rozloučit s ex?
- Dejte si čas. Klasicky se smutek ze ztráty, včetně rozchodu, popisuje jako proces o pěti fázích – popření, hněv, vyjednávání, deprese a přijetí. Někdy se k nim ještě přidá pocit viny. Psychiatrička Elisabeth Kübler-Rossová o něm původně mluvila jako o průběhu, jehož kroky jdou chronologicky za sebou. Dnes se odborníci spíše přiklánějí k názoru, že emoce lidé prožívají v nejrůznějších variacích těchto pocitů, a často zároveň. Hlavně je ale každý prožívá po své vlastní ose a žádná doporučená časová linka neexistuje. „Dovolte si proto plakat, zlobit se, uzavírat se do sebe nebo se cítit prázdní. Nic z toho není neobvyklé ani špatné,“ radí klinická psycholožka Lori Lawrenzová.
- Napište dopis. Cílem není na konci zalepit obálku a odeslat ji. „Sepsání všech upřímných pocitů, i těch opravdu ošklivých a intimních, vám pomůže dostat se blíž k sobě,“ vysvětluje psycholožka Terri Orbuchová. Pište vše, co vás napadne. Nejde totiž ani tak o to, něco bývalému partnerovi sdělit. „Vaším cílem je, abyste se vy sami osvobodili od tíhy nevyřešených emocí a všech nevyřčených slov, která se vám i po letech objevují v hlavě a která už nebylo možné říct.“
- Zahajte finální pitvu. Bývalé partnery si často idealizujeme nebo z nich naopak děláme dokonalé zlosyny. Člověku, který pořád žije v naší představě, tak můžeme přisuzovat až příliš. Existuje varianta se s ním setkat a zkusit se na něj podívat realističtěji. Nebo si můžete popovídat s někým z jeho blízkých, kdo ho vidí bez zatížení emocí. Nabízí se ale také možnost udělat tzv. poslední pitvu a pak vše hodit za hlavu. „Cílem je zamyslet se nad vaším vztahem konstruktivně a realisticky, podívat se na všechna fakta, která si z vašeho společného příběhu pamatujete,“ radí autorka seberozvojové literatury Jill P. Weberová a doporučuje: „Konec zdravě odtruchlete a pak už jděte dál.“
Jaký je ideální věkový rozdíl pro úspěšný vztah
Může se vám hodit na Firmy.cz: Psychologické poradny