Článek
Příliš nezávislí lidé nežádají o pomoc, neboť nechtějí být nikomu nic dlužni, ani působit jako slaboši. Je pro ně těžké uvěřit, že by pro ně někdo mohl udělat to, co oni dělají pro ostatní, natož stejně dobře.
Obecně jsou nedůvěřiví a často extrémně ambiciózní. Děsí je představa, že by někdo mohl odhalit jejich slabé stránky. Často druhé od sebe odstrkávají anebo se jim vyhýbají.
„Říkají: ‚To zvládnu (sám/sama), jsem v pohodě, to dám‘, i když jsou se silami v koncích. Často žijí ve velkém stresu a řadu z nich probudí až vyhoření,“ vysvětluje vztahová terapeutka Jaime Bronsteinová.
Nezdravá nezávislost se může projevit i chováním, které byste s ní jen těžko spojovali. „Třeba tím, že když jste velmi zamilovaní do partnera, odmítáte, aby vás jakkoli podporoval nebo vám pomáhal, protože si myslíte, že nad vámi má už tak velkou moc a nechcete mu jí dávat ještě víc, aby vás nezničil,“ vysvětluje Bronsteinová.
Snažíte se tak chránit pro případ, že by se ukázalo, že partner je někdo jiný, než si myslíte. „Tento strach pochází z dětství. Když nedovolujete partnerovi, aby vám pomáhal, poškozujete tím váš vztah.“
Nezdravá nezávislost má kořeny v dětství
Může být reakcí na jednu nebo kombinaci několika následujících zkušeností.
1. Nestabilní rodičovství
Děti nestabilních rodičů se učí dělat všechno samy, protože rodičům, kteří jsou střídavě spolehliví a nespolehliví, nemohou důvěřovat.
2. Zanedbávání
Pokud vás v dětství zanedbávali, snažíte se v dospělosti zajistit si sami všechno, co potřebujete. „Můžete v tom být tak důslední, jako byste chtěli napravit minulost,“ uvádí vztahová terapeutka.
3. Trest za prosbu o pomoc
Hyper-nezávislost může pramenit ze zkušenosti z dětství, kdy se vám na žádost o pomoc dostalo reakce v podobě trestu. Případně jste její projevy vnímali u jednoho z rodičů a začali je kopírovat.
4. Dítě v roli rodiče
Některý z rodičů se k vám choval jako k důvěrníkovi, jemuž se svěřoval se záležitostmi nevhodnými pro váš věk, a nárokoval si u vás emoční podporu. „Druhá varianta tohoto převráceného rodičovství vypadá tak, že malé děti dělají práci dospělého, například vaří pro sourozence, což není ani zdravé, ani bezpečné,“ varuje odbornice.
Zdravá a nezdravá nezávislost
Člověk, který je zdravě nezávislý, říká, že výzvu, která před ním stojí, zvládne, ale pokud bude potřebovat pomoc, požádá o ni.
Hyper-nezávislý jedinec se naproti tomu snaží všechno zvládat sám a necítí se dobře, když má požádat o pomoc. Je pro něj jednodušší udělat všechno sám, aby si nepřipadal, že někoho obtěžuje, nebo nebyl zklamaný tím, co a jak pro něj či za něj udělal někdo jiný. Podle Bronsteinové jde o snahu ochránit se před opakováním bolestných zkušeností známých z dětství.
Nabídky pomoci přestanou
Jedním z důsledků odmítání pomoci je, že vám ji lidé po nějaké době přestanou nabízet. Vaše nasazení bude neudržitelné a dlouhodobé přetížení povede k vyčerpání a zášti.
Váš postoj ukazující, že vy jste ti silní, všechno zvládnete sami a dokážete udělat nejlíp, se obrátí proti vám.
„I když si pak budete čím dál víc a častěji stěžovat, že děláte spoustu práce a jste na všechno sami, nikdo vás neuslyší, lidé to budou přehlížet. Zadělali jste si na osamělost,“ konstatuje Jaime Bronsteinová.
Jak se „vyléčit“ z hyper-nezávislosti
Pokud se vás týká nebo k ní máte sklony, dělejte si občas rekapitulaci dne a vzpomeňte si, kolikrát a v jakých situacích konkrétně jste se projevili až příliš nezávisle. Postupně vypozorujte, komu můžete důvěřovat a požádat ho o pomoc. Zjistěte si, jak si o ni říct. Když vám lidé nabídnou pomoc, říkejte „ano“.
Velmi důležitá je také pružnost ve vztazích. „Budujte vztahy založené na vzájemnosti, kde nemusíte dělat všechno sami, ani mít všechno pod kontrolou, protože víte, že se na svůj protějšek můžete spolehnout, stejně jako on na vás,“ doporučuje terapeutka.
