Článek
1. Pingpongový stůl, na který si nikdo nenajde čas
Pokud vejdete do téměř jakéhokoli technologického startupu, najdete ho: pingpongový stůl pokrytý prachem. Stojí v koutě kanceláře, slouží jako kulisa pro náborové fotografie a občasné hry šéfů během oběda. Řadoví zaměstnanci ho téměř nepoužívají. Ne proto, že by nechtěli, ale protože na to nemají čas. Vedení společnosti na něj přesto odkazuje jako na důkaz otevřené a progresivní firemní kultury.
2. „Zábavné“ firemní aktivity, které vám kradou osobní volno
Dobrovolné teambuildingy naplánované na pracovní den po šesté hodině večer či o víkendu? V některých firmách bohužel realita… Přestože se tyto akce obvykle tváří jako dobrovolné, ve skutečnosti je to jen nenápadný test loajality. Oficiálně sice můžete účast odmítnout, ale všichni vědí, co by to znamenalo – nejste „týmový hráč“. A váš nadřízený si to zapamatuje. Při nejbližším hodnocení se to pak může proměnit v argument, že nejste dostatečně angažovaní.
3. Otevřená kancelář, kde se nedá soustředit
Někoho kdysi napadlo, že odstranění všech stěn v pracovním prostoru povede k lepší spolupráci. Ve skutečnosti tím vzniklo peklo. Slyšíte každé zazvonění mobilu, klapání klávesnic, rozhovory pracovní i soukromé, nervózní podupávání kolegy… Soustředit se déle než pár desítek sekund je v takovém prostředí téměř nemožné. Vědecké studie opakovaně dokázaly, že kanceláře typu open space snižují produktivitu a zvyšují stres a nemocnost. Přesto je firmy staví dál. Jsou prý levnější. A také dobře vypadají na fotkách v architektonických časopisech.
4. Firemní dárky, které nikdo nechce
V personálním oddělení je skříň plná firemních triček, mikin a tašek, o které nikdo nestojí. Obvykle jsou vyrobené z nepříliš kvalitního materiálu a je na nich jen logo společnosti. Nikdy byste si nic takového nevzali na sebe. Naprostý trapas pak je, když vedení tyto předměty prezentuje jako osobní dárek či bonus. „Gratulujeme k výročí, Jakube, tady máte vestu s naším logem!“ Přitom Jakub by určitě přivítal zvýšení platu. Nebo aspoň narozeninové prémie.
5. Neomezená dovolená, kterou si nikdy nemůžete vzít
Neomezená dovolená zní jako sen, dokud se ovšem neukáže, že nemá žádná pravidla. Nikdo pak neví, kolik volna je ještě přijatelné si vzít, a tak si ho raději nebere. „Pokud si ze strachu nakonec nevezmete víc než jen týden dovolené za rok, je to najednou váš problém, bez ohledu na to, že tým dlouhodobě trpí nedostatkem lidí, takže by vás stejně neměl kdo zastoupit,“ upozorňuje Sachsová.
6. Občerstvení zdarma
Některé firmy stále sází na automaty se svačinami, které mají kromě jiného ukázat, jak moc se o své zaměstnance starají. Ve skutečnosti ale často nabízejí jen nekvalitní jídla, která většině lidí ani nechutnají. A velmi podobně se to má s automaty na kávu. Firmy o tom přesto mluví, jako by šlo o bůhvíjakou vymoženost. „Plně vybavená kuchyňka s nabídkou jídla a nápojů zdarma prezentovaná v pracovním inzerátu často zakrývá špatnou mzdu i fakt, že se očekává práce přes oběd. Bezplatné občerstvení tu není pro vaše blaho, ale proto, abyste zůstali co nejdéle u svého pracovního stolu,“ dodává Sachsová.
ProŽeny.cz
7. Flexibilní pracovní doba? Spíš buď k dispozici 24/7
Nabízí společnost, kam se chystáte nastoupit, „flexibilní pracovní dobu“, tedy že můžete pracovat, kdy chcete? V praxi to bohužel často znamená spíš být neustále k dispozici. Někdo plánuje schůzku na sedmou ráno, jiný na šestou večer… Flexibilní pracovní doba tak odstraní jakoukoli předvídatelnost, hranice mezi prací a soukromím postupně mizí.
8. Rozpočet na pracovní rozvoj, ke kterému se nikdo nedostane
Společnost hrdě slibuje roční rozpočet na profesní rozvoj – na kurzy a konference. Skutečné využití ale může být nakonec dost složité. Zatímco interní školení jsou nonstop obsazená, na ty externí potřebujete podpisy tří manažerů, detailní odůvodnění, proč je právě pro vás tak důležité, a důkaz, že interní kurz podobného zaměření pro vás není dostačující. A zatímco tedy sháníte všechna potvrzení a podpisy, kapacita konference, které jste se chtěli zúčastnit, se naplnila… Rozpočet na rozvoj mívá navíc absurdní omezení: firma nehradí cestu ani ubytování, jen registrační poplatek; peníze musí být vyčerpány během fiskálního roku, ale schvalování trvá měsíce; po skončení akce musíte sepsat desetistránkovou esej, co vám školení přineslo, apod. Podtrženo sečteno, profesní rozvoj v mnohých firmách existuje jen proto, aby s ním mohli operovat HR náboráři.
9. Výhody pro dojíždějící, které jsou v podstatě k ničemu
Firma nabízí benefity pro dojíždějící. Což zní dobře, dokud si neuvědomíte, že platí jen pro vybraný typ dopravy. V dnešní době se dost hledí na nízkou uhlíkovou stopu, tudíž prim hraje městská hromadná doprava či kolo. Elektroauta jsou také fajn, ale s parkováním u firmy už je to horší, jelikož někdo to místo jednoduše zaplatit musí, že?
10. Čtyřdenní pracovní týden? Super, ale práce tím neubude
V zahraničí dnes poměrně dost společností přechází na čtyřdenní pracovní týden, což mnozí považují za skutečně progresivní krok. Ve skutečnosti se však pracovní zátěž nesnížila, jen se zkomprimovala. Stále musíte odvádět totéž množství práce, zúčastnit se stejných schůzek a stihnout stejné termíny. „A čtyřdenní pracovní týden přináší i další problémy. Tak třeba – klienti a partneři stále pracují pět dní, takže i ve „volném“ dni obvykle odpovídáte na e-maily a telefonáty. Ve skutečnosti to vlastně žádný volný den není,“ uzavírá specialistka.
