Článek
Sexuální terapeutka a koučka Julie Gaia Poupětová se s podobnými situacemi setkává u párů pravidelně. Proč si tak snadno přeložíme „dnes nechci“ jako „nechci tebe“?
„'Chce mě' si překládáme jako ‚jsem pro toho druhého důležitá nebo důležitý.‘ A když to obrátíme, vznikne z toho ‚nechce sex rovná se vlastně nechce mě,‘“ vysvětluje koučka. Právě v tu chvíli podle ní nastupuje „domněnkologie“. Místo jednoduchého vysvětlení začneme hledat vlastní: „Už mě nepřitahuje.“ „Někoho má.“ „Něco se mezi námi změnilo.“
Dva lidé mají jen málokdy úplně stejnou potřebu sexu. Jeden ho vyhledává častěji, druhý méně. Situace se ale může snadno zamotat, když ten, kdo sex častěji iniciuje, začne hledat potvrzení, že je pro druhého stále přitažlivý. Druhý pak získá pocit, že je pod tlakem.
Čím víc jeden přichází s iniciativou, tím větší tlak druhý cítí. A právě pod tlakem se touha probouzí jen těžko.
Poupětová popisuje pár, v němž žena ze zdravotních důvodů několik let odmítala sex. Muž byl postupně stále frustrovanější a nakonec přestal cokoli iniciovat. Když se její chuť po letech vrátila, zjistila, že on ji mezitím ztratil. Nepříjemné mu bylo dokonce i obyčejné objetí.
Ani jeden z nich přitom nepřestal mít druhého rád. Jen si za ty roky zvykli fungovat způsobem, který je od sebe postupně vzdaloval.
Proč někdy člověk nechce sex, i když partnera miluje
Člověk někdy přijde večer domů unavený, řeší práci, děti nebo zdravotní potíže a na intimitu mu jednoduše nezbývá energie. Svou roli mají také hormonální změny, některé léky, stres, nedostatek spánku nebo bolest.
Sexuální touha navíc nemusí přijít sama od sebe. Často máme představu, že nejdřív se dostaví vzrušení a teprve potom přijde intimita. U části lidí to funguje opačně. Jakmile se uvolní, cítí blízkost a postupně se naladí, přichází vzrušení a teprve potom touha po sexu.
Jeden se snaží druhého „nastartovat“, přidává další podněty a hledá způsob, jak ho vzrušit. Jenže problém často není v tom, že ten druhý potřebuje víc podnětů. „Problém je v tom, co toho druhého brzdí. Dokud je totiž sešlápnutá brzda, můžete přidávat plyn, jak chcete, a stejně se nehnete z místa,“ vysvětluje Poupětová.
Někdy jsou za tím věci, o kterých spolu lidé celé roky nemluvili. Prvním krokem je proto pojmenovat, co intimitu brzdí, a hledat cestu, jak to změnit. Důležitý je také způsob, jakým člověk své odmítnutí řekne. Místo strohého „nechci“ může vysvětlit, proč dnes nemá náladu, a zároveň dát najevo, že o kontakt stojí. „Dnes sex nechci, jsem úplně vyčerpaná. Ale pojď ke mně, chci být s tebou.“ Podle Poupětové tak druhý slyší dvě zprávy: „ne“ tomuto sexu, ale „ano“ tobě.
Svou roli má i reakce partnera. Zklamání nebo smutek jsou přirozené. Uraženost, mlčení nebo výčitky ale vytvářejí tlak. Časem pak může být těžší říct otevřeně, co člověk skutečně chce. „Pár si tak postupně natrénuje, že říct ‚ne‘ se nevyplatí. A od té chvíle je i každé ‚ano‘ trochu nedůvěryhodné,“ upozorňuje sexuální koučka.
Kdy už rozdílná chuť začíná vztah poškozovat
Rozdílná potřeba sexu sama o sobě vztah neohrožuje. Problém přichází ve chvíli, kdy se kolem ní začne hromadit tlak a nejistota. Jeden přestane iniciovat, protože další odmítnutí už nechce zažít. Druhý začne být opatrný i při obyčejném objetí, aby nevzbudil očekávání. Z blízkosti se postupně vytrácí lehkost.
Ještě horší je situace, kdy člověk na sex přistoupí jen proto, aby byl doma klid nebo aby předešel hádce. „V takové chvíli vyměňujete svoji tělesnou autonomii za klid a snahu vyhnout se konfliktu. Jenže to se časem začne sčítat,“ říká Poupětová.
Dva lidé zkrátka nemusí mít stejnou potřebu ani stejný rytmus. Podstatné je, aby jeden mohl říct „dnes nechci“ a druhý v tom neslyšel „už tě nechci“.
