Mocná síla charismatu

Vešel do místnosti, a aniž by řekl slovo, upoutal vaši pozornost. A když pak promluvil, zůstali jste jako opaření a jen zírali a zbožně mu naslouchali. Ano, někteří lidé jsou doslova magnetem pro okolí, zatímco jiní zůstávají bez povšimnutí, i když říkají totéž.

„Charisma je jako světlo, které se rozsvítí. Neoslňuje, ale přitahuje. Není to křiklavost ani snaha upoutat za každou cenu,“ říká koučka a vztahová poradkyně Jana Řehulková.

V případě charismatu nejsou slova vždy důležitá. „Takový člověk přitáhne vaši pozornost, aniž by ji aktivně vyžadoval. Připoutá vás jakási energie, přítomnost, přitažlivost, které nejdou snadno popsat, ale cítíme je,“ vysvětluje odbornice. Kouzlo osobnosti je soubor drobných detailů, mimo jiné umění mluvit a mlčet ve správný čas a také být v kontaktu sám se sebou.

„Nejde o dokonalost, spíš o opravdovost. A potvrzují se i slova, že lidé si nás často nepamatují kvůli našim slovům, ale díky tomu, jak se vedle nás cítili,“ dodává. Napadne vás, že to mají charismatičtí lidé v životě jednodušší? Z určitého pohledu ano. „Často jim okolí více naslouchá, dostávají více příležitostí a působí přirozeně přesvědčivěji,“ souhlasí Řehulková.

I vědce charisma přitahuje. Jeho vliv zkoumají po celá desetiletí, ale jen málo studií se pokusilo zjistit, jaké specifické vlastnosti mají lidé na mysli, když někoho označí jako charismatického. Výzkumy naznačují, že odpovědi jsou stejně rozmanité jako počet druhů zmrzlin.

Studie z roku 2018 publikovaná v časopise Journal of Personality and Social Psychology vytvořila takzvaný inventář obecného charismatu s body, které sahaly od vůdčích schopností až po emocionální přístupnost.

Ve finále vědci seznam zúžili na dva nejvýraznější rysy – vliv a přívětivost. Přívětivost definovali jako emocionální přístupnost. Lidé, kteří jsou přívětiví, se často usmívají a ostatní se s nimi cítí fajn. Vliv je zase druh magnetismu či schopnost přitahovat pozornost okolí. Takový člověk pravděpodobně snadno převezme vůdčí odpovědnost a ostatní ho považují za přesvědčivého.

Výzkum z University of Toronto zase zjistil, že lidé s vyšším charismatickým skóre mají výrazně lepší výsledky v pracovním i osobním životě – více přátel, vyšší příjmy i větší spokojenost ve vztazích. To ovšem neznamená, že se neperou s pochybnostmi, neúspěchy a složitými vztahy.

„Jednodušší to mají v tom, že umí lépe navazovat spojení s druhými a působí jako nositelé pozitivní energie, což jim často otevírá dveře,“ míní koučka Jana Řehulková.

Nejde pouze o oslnivý úsměv, ale především o to, jak takový člověk přistupuje k ostatním. „Tito lidé nepředstírají svůj zájem. Nejenže se na vás dívají, ale skutečně vás vidí. Zaujmou vás tím, že vám dají pocit důležitosti, a zároveň sami působí, jako by byli v klidu a zcela vyrovnaní se sebou samými,“ vysvětluje Řehulková.

Část charismatu může být podle ní přirozená, třeba hlas, držení těla nebo typ energie, se kterou se člověk narodí. „Zásadní je ale autenticita. Lidé, kteří si na nic nehrají, neomlouvají se za to, jací jsou, a zároveň umí být srdeční a laskaví, mají přirozené kouzlo. Charisma se tedy rodí ze spojení vnitřní síly a lidskosti. Když někdo ví, co chce, ale zároveň je schopný být zranitelný, rezonuje s námi na hlubší úrovni. A to je nesmírně přitažlivé,“ dodává odbornice.

Lidé často důvěřují charismatickým lidem, protože jejich chování, řeč těla a způsob komunikace vytvářejí silný dojem důvěryhodnosti, kompetence a přátelskosti. Tito lidé navazují hlubší oční kontakt, mluví jistě, ale ne arogantně, vytvářejí dojem, že mají situaci pod kontrolou. To potvrzuje i Jana Řehulková:

„Charismatickým lidem máme tendenci více důvěřovat. Často v nás vzbuzují pocit kompetentnosti a bezpečí. Působí, že vědí, co dělají, že nás vnímají a že jejich slova mají váhu. Proto je často vídáme na vedoucích pozicích, ve veřejném prostoru nebo v rolích, kde se pracuje s důvěrou. Ale je důležité si uvědomit, že charisma může být i manipulativní nástroj, který není vždy zárukou dobrých úmyslů.“

I charismatičtí lidé umí s druhými manipulovat, a nezřídka mnohem snáze než jiní. Někteří vůdci se nechávají svým charismatem zaslepit a stávají se narcisty, kteří využívají svoje schopnosti pro osobní prospěch. Určitě někoho takového znáte. Třeba bývalého manažera, který se bleskově vyšplhal v hierarchii, protože všechny uchvátil šarmem a přesvědčivými projevy. Ale za zavřenými dveřmi to byl tyran, který ponižoval své podřízené a přisvojoval si zásluhy za jejich práci. Jeho charisma se stalo zbraní, kterou používal k manipulaci a ovládání lidí kolem sebe. Pozor bychom si měli dávat na nenápadné signály manipulace, jako je nadměrné lichocení nebo nadbíhání.

Lidská historie je bohužel plná charismatických, ale destruktivních vůdců, kteří svedli lidi na scestí. Od Hitlera až po některé současné populisty. V politice může bohužel charisma přehlušit fakta, vytvořit kult osobnosti a podnítit slepou loajalitu. Vždy je proto nutné si položit otázku, zda nás přitahuje člověk, nebo jen jeho obraz? Slyšíme fakta, nebo jenom tón, kterým to říká? Pokud jde například o prosazení politických programů, jedna studie prezidentské rétoriky zjistila, že ani proslulí řečníci se na charisma nemohou stoprocentně spoléhat.

Charisma je totiž v politice velice proměnlivé. Je často projekcí, tedy tím, co v danou chvíli chceme vidět. Může být proto nestálé, klamavé (charisma neznamená nutně odbornost, ale může ji snadno zastínit) a zranitelné vůči manipulaci. Německý sociolog Max Weber už před mnoha desítkami let napsal, že charisma není stabilní, protože jeho moc trvá, jen dokud lidé věří ve výjimečnost těch, které následují.

Občas si i přesto představujete, jaké by to asi bylo mít charisma, jako měl třeba Jiří Bartoška nebo Marilyn Monroe? Někteří odborníci sice tvrdí, že charisma je dáno od narození jen několika šťastlivcům a ostatní mají pech. Jiní ale věří, že jde o dovednost, která se dá naučit a rozvíjet. Podle zkušeností Jany Řehulkové je opravdu z velké části naučitelné.

„Charisma se dá pěstovat, rozvíjet a posilovat podobně jako sval. Je to práce na vnitřním klidu, schopnosti aktivního naslouchání, rozvoji empatie nebo například vědomé řeči těla – to všechno jsou nástroje, jak se stát charismatičtějším. Mimochodem lidé, kteří se cítí sebevědomě, uvolněně, zkrátka dobře ve své kůži, často působí charismaticky, i když to nejsou žádní extrovertní baviči,“ dodává odbornice.

I tiší introverti tak mohou oslnit davy a nakazit ostatní. Charisma totiž není žádné kouzlo, které znáte, nebo máte smůlu. Jde o vnitřní stav, který se učíme budovat. Když jsme v souladu sami se sebou, lidi to poznají a budou s vámi chtít být. Možná právě v tom spočívá to největší kouzlo charismatu.