Článek
V bývalé práci slaví dvacet let firmy. Na večírek jdou všichni, jen vás nepozvali. S úžasnými manželi z vedlejšího města jste naplánovali společnou dovolenou. Pár dní před odjezdem ji zrušili…
Smutek a zklamání jsou pochopitelné. Nejspíš máte s odstrkováním, vyloučením či opomíjením zkušenosti z dětství a vůbec z minulosti, a tak se ozývají staré „bolístky“ a traumata.
Proč si to berete osobně?
Ať už vás někdo do svých plánů nezahrnul, nebo je zrušil, trápíte se tím jen proto, že si to berete moc osobně. V duchu si pokládáte otázky: „Co jsem jim udělal/a, že mě nemají rádi? Proč mě tam nechtějí? Co je se mnou špatně? Proč mě nemají rádi?“
Nejspíš nic z toho není pravda. Může za tím být cokoliv. Důvody ale nejsou podstatné. Důležité je si uvědomit, proč vás tyto situace zraňují. Když se na ně zkusíte podívat s nadhledem, třeba vás napadne, že jste možná příliš citliví. Vždyť se zas tak moc nestalo. Nikdo vám záměrně neprovedl nic zlého.
V rozrušení a je-li to pro vás citlivé místo, jsou vaše reakce přirozeně silnější. Přiznejte si, že se ozývají stará zranění a vás doteď nenapadlo, že by s nimi současný smutek a zklamání mohly souviset. Někomu se vaše smutky mohou zdát hloupé, to vám ale může být jedno. Jsou vaše, ctěte je.
Co nejdříve si najděte podporu
Jakmile se situace zopakuje, nezůstávejte na ni sami. Zavolejte kamarádce, příteli, partnerce, manželovi, zkrátka někomu důvěryhodnému, s kým jste si blízcí. Někomu empatickému, komu to povyprávíte a on vám bude naslouchat.
Druhá strana pochopí, že nemá hodnotit ani přidávat vlastní názory nebo rady. Pouze vám umožní se se svým trápením svěřit. Tím se vám uleví.
Pokud se naopak se svými pocity izolujete, jsou intenzivnější. Trápení je v tu chvíli větší, odeznívá delší dobu. Jelikož se negativní emoce kumulují, při příštích příležitostech budou vaše reakce ještě silnější.
Vyvraťte negativní závěry o sobě
Součástí zpracování vašich pocitů je vyvracení negativních závěrů, které jste si vytvořili. Je s vámi něco? Nemají vás rádi? Nejedou s vámi na dovolenou, protože…? V pochybnostech o sobě a vytváření si domněnek jste jednička, proto jim zatrhněte, aby vás ovládaly.
V hloubi duše víte, že nic z toho není pravda. Možná vás zapomněli pozvat na oslavu, protože jste se vy sami dlouho neozvali. Ten prima pár jede na hory místo vás s dospělým synem, jeho manželkou a vnoučaty. S vámi to nemá nic společného.
V okamžiku, kdy se cítíte odstrčeni, připisujete chování druhé osoby větší význam a předpokládáte, že pro ni nejste dost dobří, nebo dokonce, že vám chce úmyslně ublížit. I kdyby to tak opravdu bylo, je to problém druhé strany, ne váš. Neexistuje tak jediná možnost, jak ho vyřešit, tudíž není důvod se jím trápit.
Přijďte s novou pravdou
Už víte, proč si odmítnutí berete osobně, dostali jste podporu a vyvrátili negativní závěry o sobě. Teď je čas změnit vnitřní dialog a přijít s novou pravdou.
Řekněte si například: „Jsem dobrý člověk. Jsem milá. Jsem oblíbený. Mám dobré přátele. Ale taky je pravda, že ne každý mě musí mít rád, což je v pořádku.“
Když vám někdo řekne „ne“, buďte vděční za jeho upřímnost. Stejně by to nefungovalo, ať už by šlo mezi vámi o jakýkoli typ vztahu.
Co když je skutečně něco špatně?
Pokud jste skálopevně přesvědčení, že opomenutí, vyloučení, přehlédnutí, odstrčení či vynechání vaší osoby přece jen může mít důvod, není nic jednoduššího než se zeptat. Možná se dozvíte, že večírek byl pro novou asistentku příliš velká akce a několik pozvánek poslala na jinou adresu.
Postupně se naučíte tyto situace zvládat čím dál lépe, nevytvářet si domněnky, nebo alespoň ne tak často. Zapracujete na sebehodnotě. Zranění se sice třeba ozve, ale vaše emoční reakce už nezajde tak daleko, abyste se cítili špatně i celé dny.
Pocity smutku a zklamání z vyloučení možná vzhledem k vaší rodinné a vztahové historii nikdy nezmizí úplně. Některé záležitosti zkrátka zanechávají jizvy. I s nimi se ale dá šťastně žít.
