Článek
„Bylo mi 47, děti byly pryč z domu a já měl pocit, že nemám pro koho vstávat,“ svěřuje se Roman, dnes už padesátník, který po dvaceti letech odešel z dobře placené práce, koupil si motorku a začal úplně jiný život. Jeho žena se s tím těžko smiřovala a odešla od něj.
Nejde přitom o výjimku. Ačkoliv se o krizi středního věku často vtipkuje, výzkumy ukazují, že může jít o vážné období přehodnocování hodnot, identity i životní spokojenosti.
Pozdě na změnu i příliš brzy na klid
Krize středního věku se objevuje obvykle mezi 40. a 55. rokem života. Pro některé muže může být spouštěčem vnější změna – úmrtí rodiče, odchod dětí, zdravotní potíže nebo stagnace v práci.
Jiní to nedokážou spojit s jasným důvodem. Podle výzkumu University College London přibližně 17 procent dospělých narozených v roce 1970 vykazuje ve středním věku příznaky psychického stresu, jako je úzkost nebo deprese. Jde o období, kdy se láme identita - už nejsme mladí, ale ještě nejsme staří. A právě tahle mezifáze může být psychologicky nejnáročnější.
Nejde přitom o náhlý zlom, ale plíživý pocit, že to, co kdysi fungovalo, dnes nefunguje. Často to doprovází podrážděnost, stažení do sebe nebo snaha uniknout do návyků – sport, práce, ale i nové vztahy nebo alkohol.
Na rozdíl od žen, které častěji mluví o svých emocích a vyhledávají podporu, muži mají tendenci své vnitřní zmatky potlačovat.
„Po padesátce jsem si uvědomil, že jsem nikdy nežil svůj život. Vždycky jsem dělal, co se ode mě čekalo – studium, rodina, hypotéka. Až když jsem měl všechno, zjistil jsem, že nevím, co vlastně chci já. Tři roky jsem to v sobě dusil, pak jsem vyhledal pomoc terapeuta, ale vztahy se mi stejně rozpadly,“ líčí svůj příběh Pavel (55).
Pomůže bezpečný prostor
Podle výzkumů je důležité, aby muži mohli své pochybnosti sdílet v bezpečném prostoru. Pomáhá zmíněná terapie, ale i přátelské prostředí, koníčky, čas pro sebe, zpochybnění očekávání.
Psycholožka Margie E. Lachmanová z Brandeis University, která se vývojem ve středním věku dlouhodobě zabývá, uvádí, že nejde o „poruchu“, ale o vývojovou výzvu. Muži, kteří touto fází projdou vědomě, často nacházejí novou rovnováhu a větší autenticitu.
Jak poznat, že jde o skutečnou krizi?
- Trvalý pocit nespokojenosti, i když objektivně „vše funguje“
- Náhlý nebo intenzivní impulz ke změně – práce, vztahu, životního stylu
- Izolace, stažení se, neochota mluvit o pocitech
- Zvýšené podráždění, frustrace nebo cynismus
- Pocit marnosti, vnitřního „vyhoření“, ztráty směru
- Potřeba návratu do mládí – často přes nové koníčky, vzhled, vztahy
- Neschopnost se radovat z věcí, které dřív těšily
Pokud se některé z těchto příznaků objevují déle než pár měsíců a mají dopad na každodenní fungování, je vhodné zvážit odbornou pomoc. Mnohdy stačí jen prostor, kde lze věci nahlas pojmenovat a bezpečně prozkoumat.
Krize středního věku je normální a mnohdy zdravý bod zlomu, který nám říká, že něco se vyčerpalo a je čas hledat nové směry. Ne všichni jí projdou dramaticky. Ale i tichý neklid může být signálem, že potřebujeme zastavit a nadechnout se. Místo popírání je na čase naslouchat. V sobě i mezi sebou.