Kouč, nebo psychoterapeut? Univerzální rady nečekejte ani od jednoho

Koučování se pohybuje především v přítomnosti a budoucnosti. „Terapie často věnuje více prostoru minulým zkušenostem, zejména pokud mají stále zatěžující vliv na současný život klienta. Koučování se minulosti nevyhýbá, ale přistupuje k ní jinak,“ vysvětluje pro Novinky jeden z hrstky tuzemských koučů s nejvyšší mezinárodní certifikací Jan Studený.

Stejné téma se bude řešit jiným způsobem u kouče a jiným u terapeuta. „Výsledek však může být po pocitové stránce velmi podobný – například ve formě větší jasnosti nebo nově nalezené energie.“

Psychoterapeut pracuje s lidmi s duševními potížemi či nemocemi. Kouč pracuje se zdravou populací, cílí na změnu, rozvoj a posun. „Zjednodušeně řečeno, kouč by měl pracovat s psychicky zdravou, stabilní populací, která chce díky spolupráci růst, ne se léčit nebo uzdravovat,“ vysvětluje psycholog a psychoterapeut Josef Smrž.

Jakmile se objeví významné události nebo témata zasahující do způsobu prožívání světa, symptomy indikující úzkosti nebo depresivní prožívání, popřípadě diskomfort spojený s událostmi z minulosti, měl by kouč klienta předat do péče psychoterapeuta.

„Oproti některým mýtům ve společnosti není profesionální kouč jiným typem terapeuta ani náhradou léčby. Jeho role je zcela odlišná a zaměňovat je může být pro klienty rizikové nebo dokonce nebezpečné,“ varuje Smrž. „Kouč by se neměl pouštět například do diagnostiky a léčby psychických poruch, práce s nezpracovaným traumatem či řešení závažných závislostí,“ zdůrazňuje.

„Při spolupráci s psychoterapeutem běžně dochází k osobnostnímu rozvoji a posunu, stejně jako dobré koučování nepochybně může mít pozitivní vliv na duševní pohodu.“ Právě schopnost rozpoznat, kdy už téma přesahuje rámec rozvojové práce, je součástí profesionální odpovědnosti kouče.

Psychoterapeut je odborník na léčbu duše a s tím spojených obtíží. Od úzkostí přes deprese, traumatické události, závislosti až po vztahová zranění nebo vnitřní konflikty. Cílem terapie není zlepšení výkonu nebo dosažení cíle, ale stabilizace psychického stavu, zmírnění symptomů a podpora zdravého fungování člověka v životě.

„Většina moderních terapeutických směrů nestojí na udílení rad ani na přímém řízení života klienta. Nedává univerzální rady typu ,rozejděte se, změňte práci nebo promluvte si s ním o tom a řekněte…‘,“ říká Josef Smrž.

Jak takové domněnky vznikají? „Pochází z více zdrojů. Jednak z historického obrazu ,autoritativního experta‘, který ví lépe než klient, co je pro něj dobré. Dále z mediálních zjednodušení, kdy ve filmech a seriálech terapeut často pronese jednu správnou a osudovou větu, která všechno vyřeší. A také z běžné zkušenosti s jinými pomáhajícími profesemi (lékař, sociální pracovník, učitel…), s nimiž jsou rady či instrukce nedílně spojené, a lidé je mohou vnímat jako podobné,“ myslí si.

Opravdu dobrý kouč vychází ze silného přesvědčení, že každý má v sobě všechny potřebné zdroje. „Nijak člověka ,neopravuje’ ani neposouvá tam, kam si myslí, že by to pro něj bylo vhodné. Podporuje, aby jedinec sám objevil, co skutečně potřebuje a kam směřuje, a následně ho k naplnění tohoto stavu doprovází,“ vysvětluje kouč Studený.

Proč si lidé myslí, že kouč radí? „Slovo coach pochází ze sportu a mnoha lidem evokuje představu člověka, který svému svěřenci dává pokyny a rady. Dalším důvodem může být marketing některých koučů, který stojí na jejich osobních pohledech, zamyšleních či příkladech z praxe, což může vytvářet dojem, že kouč je ,moudrý rádce’ nebo dokonce ,všeználek’, a tedy že bude radit,“ dodává Studený.

Ke vzniku mýtů ohledně činnosti psychoterapeutů přispívá také skutečnost, že přibývá „terapeutů“, lidí, jejichž činnost nemá s opravdovou psychoterapií nic společného.

Josef Smrž připomíná, že označení „terapeut“ nebo i „psychoterapeut“ není v Česku právně dostatečně vyjasněné, takže ho může používat kdokoli. „Vede to k tomu, že se pod jedním názvem skrývají velmi rozdílné služby – od seriózní, výcvikem podložené psychoterapie až po různé poradenské, ezoterické či pseudoterapeutické aktivity, které spíše připomínají kouzelnické nebo věštecké služby.“

Právě u těchto neodborných poskytovatelů se častěji objevuje jasný, radící styl „řeknu vám, co máte dělat“, práce bez jasných hranic a etického rámování nebo sliby rychlých a definitivních řešení. Člověk, který takovou službu vyhledá, pak snadno získá dojem, že takto vypadá psychoterapie obecně.

Ani obor kouč zatím není zákonně regulovaný, i jím se ohání leckdo. „Může se tedy stát, že člověk plný chuti ke změně přijde na setkání a místo koučování dostává rady, nebo je někam tlačen. Někdo dokonce bez patřičného vzdělání pracuje s traumatem. To kazí oboru dobré jméno a mate klienty,“ konstatuje Jan Studený.

Zákonné ošetření oboru kouč je na cestě, zatím se jím však může ohánět leckdo. „Vždy můžeme narazit na někoho, s kým si uděláme špatnou zkušenost. Důležité je, zda si na jejím základě vytvoříme zkreslený názor na celý obor, nebo dáme prostor lepším zkušenostem,“ míní.

Ujistěte se, že psychoterapeut má dokončené vysokoškolské vzdělání a dlouhodobý akreditovaný výcvik, je členem organizace sdružující odborníky a garantující vzdělání, průběžně se dál vzdělává. „Pokud tyto základní věci není schopen doložit, je to silný a varovný signál,“ upozorňuje Smrž.

Varovné jsou dále sliby 100% zlepšení, naprosté změny života a vyřešení všech problémů, prezentování nejlepší, převratné či tajné metody, toho, že terapeut umí vyřešit všechno a všem.

„Červeným alarmem je také zaplavování prostoru svými osobními zážitky nebo osobním životem psychoterapeuta.“ Zaměřte se i na eticky nejasné nebo sporné momenty, jako jsou chybějící hranice a nejasná pravidla spolupráce (časy, platby, storno poplatky).

Také kouč by měl mít kvalitní vzdělání a projít dlouhodobým výcvikem. „Rychlokurzy nestačí. Zjistěte si, zda má certifikaci. Sice není stoprocentní zárukou kvality, ale výrazně pomáhá odlišit systematicky vystudované kouče od těch, kteří se jimi pouze nazvali. Má uvěřitelné reference? Nabízí nezávazný seznamovací hovor?“ doporučuje Studený.

Pozor, pokud kouč dává místo otázek nevyžádané rady, tlačí na rychlé rozhodnutí o spolupráci, garantuje konkrétní výsledky, používá spoustu motivačních frází a časově omezených nabídek, jako „posledních 10 minut na zvýhodněnou cenu“. Nedává vám prostor, zato dělá rychlé závěry a vytváří závislost („beze mě se neposuneš“).

Při prvním setkání si všímejte, jestli se vedle kouče cítíte bezpečně a respektovaně. Naslouchá vám? Pomáhá jeho přístup k rozvoji ve vašem tématu? „Pokud ano, pravděpodobně jste vybrali dobře,“ uzavírá Studený.