Článek
Osamělost má nepříznivý dopad na fyzickou, emocionální a duševní pohodu. „Není to o množství času, který člověk tráví sám, ani o počtu přátel,“ říká klinická psycholožka, pedagožka a autorka knih o pozitivním myšlení a přátelství Andrea Boniorová.
Nedávno zveřejněné výsledky studie vedené Frankem Infurnou z katedry psychologie na Arizonské státní univerzitě, které analyzují data ze třinácti evropských zemí a USA, poukazují na nejvyšší míru osamělosti u lidí ve středním věku mezi 45 a 60 lety.
„Emoční osamělost znamená, že necítíte spojení s ostatními. Zároveň se bojíte, že když řeknete, co se s vámi děje, lidé se vám začnou vyhýbat a odmítat vás,“ vysvětluje klinická psycholožka a autorka bestselleru Dospělé děti emočně nezralých rodičů Nancy Gibsonová.
Při osamělosti tohoto druhu si ze všeho nejvíc člověk přeje vztahy, které nejsou povrchní. Jenže, když se snaží propojovat, lidé se od něj odvrací nebo mu naznačují, že je příliš náročný. „Naučíte se o nic nežádat a začnete se stahovat,“ dodává.
Proč se projevuje právě ve středním věku
Ve vyšším středním věku dopadá emoční osamělost zejména na ženy, protože přichází o řadu toho, co jim dříve nedovolilo se zastavit. Děti dospěly a osamostatnily se. Zatímco ve dvaceti nebo třiceti, kdy je člověk na vrcholu atraktivity, život neustále nabízí nové příležitosti a zábavu. Mezi čtyřicítkou a padesátkou si podle Gibsonové musíte zvykat na to, že se mění váš vzhled i myšlení a že tělo funguje úplně jinak. Ptáte se, jestli je vůbec v životě něco, na co se můžete spolehnout.
„Když se ženy necítí hodnotné a milované natolik, aby mohly v přítomnosti ostatních lidí být samy sebou a svobodně se projevovat, je střední věk velmi náročné období,“ uvádí Boniorová. „Spousta žen se mi svěřuje, že mají pocit, jako by byly neviditelné a přehlížené. Je nesmírně těžké se s tím vším vypořádat najednou.“
Důsledek výchovy emočně nezralými rodiči
Ženy mohou být ve středním věku zoufalé a smutné, být podrážděné, mít pocit, že na nich nikomu nezáleží a život vlastně ani nemá smysl. Do značné míry za to může skutečnost, že nemají pevnou základnu v podobě emoční stability, protože je vychovávali emočně nezralí rodiče, a tak ji nikdy nezažily.
Pokud vyrůstáte jako dítě emocionálně nezralého rodiče, něco vás neustále nutí pochybovat o své hodnotě, o tom, jestli jste milovaní, stejně hodnotní a důležití jako ostatní lidé. „Bylo to tak po celý váš dospělý život, jenže ve středním věku máte najednou prostor přemýšlet o tom, kdo jste a co chcete dělat se zbytkem svého života, právě proto snadno upadáte do emoční osamělosti,“ objasňuje Gibsonová.
Máte pocit, že jste ztratili kontakt s tím, kým jste si mysleli, že jste. Vnímáte se jinak než dříve. Jste nejistí, nevíte, co máte dělat, cítíte se osaměle, i když jste obklopeni spoustou lidí.
Poslední šance dospět a být sami sebou
Jako dítě emočně nezralých rodičů jste se naučili příliš neprojevovat a nic nežádat, abyste „neobtěžovali“. Střední věk je nejlepší doba na to, dát o sobě vědět. Přestaňte se skrývat a začněte bez obav a strachů budovat hluboké vztahy založené na opravdové intimitě.
„Umožněte lidem vás poznat takové, jací skutečně jste. V mládí jste si pravděpodobně nasadili masku, která vám měla sloužit jako ochranný štít před dalším citovým zraněním a zařídit, že vás lidé budou milovat, což se nepovedlo. Teď je nejvyšší čas ji odložit, ať už je to pro vás jakkoli děsivé,“ radí Gibsonová. „Uvědomte si, že střední věk je vaše poslední šance dospět a stát se sama/sám sebou.“
Uklidňuje také, že není čeho se bát. Nemůžete si už užívat to, co jste dělali jako teenageři, v 35 nebo 50 to nejde. „Stejně tak je potřeba odložit starou identitu. Zkoumejte, co je pro vás opravdu důležité a dosud to zůstávalo skryté, co opravdu chcete, co vás naplňuje,“ doporučuje klinická psycholožka.
Třeba přijdete na to, že potřebujete změnit práci, rozvést se. Najdete nové poslání i novou lásku. „Pokud s tím budete dál bojovat, nejspíš vás čeká velmi těžká další třetina nebo polovina života.“
