Je to zamilovanost, nebo obsese? Zjistěte, jak se posedlost projevuje a jak se jí zbavit

Zamilovanost přináší do života nejrůznější emoce. Od euforie, přes radost, vášeň a nadšení až po úzkost a nejistotu. To všechno je v pořádku, zejména pokud je zalíbení a zamilování vzájemné.

Obsese je stav, kdy se situace vymkne kontrole a to, co považujeme za zamilovanost, je zpravidla jednostranné.

„Láska je intenzivní, obsese, tedy posedlost, je také intenzivní, jenže na rozdíl od lásky nepříjemná a může být i bezpečná,“ vysvětluje klinická psycholožka Deborah Gilmanová.

„Seznámili jsme se před měsícem na školení a pak jsme se sešli na pracovní schůzce, která se přehoupla v něco jako rande. Měla jsem pocit, že jsem právě potkala spřízněnou duši. Nikdy by mě nenapadlo, že by se mi takový muž mohl líbit. Po těch společných hodinách mi připadal krásný, charismatický, okouzlující, pozitivní, galantní. Doprovodil mě na autobus, objali jsme se. Od té doby jsem ho měla plnou hlavu. Ano, hlavu. Žádní motýlci v břiše, jako mají zamilovaní, ale hlava,“ popisuje Novinkám třiačtyřicetiletá Edita z Prahy.

Okamžitě si začala přehrávat v hlavě všechno, co o čtyři roky mladší Marek na schůzce řekl a analyzovat to. Proč řekl tohle? Co tím myslel? Promítala si, jak se a ni díval a rozebírala, zda jeho pohledy a pohyby v její přítomnosti napovídají, že je pro něj přitažlivá.

Potřebovala sama sebe ujistit, že je určitě nezadaný. „Říkal, že nedávno cestoval, ale mluvil v množném čísle a o ubytování pro dva. Taky zmínil nějaké ženské jméno. Jako šílená jsem se snažila rozvzpomenout na každé písmenko, které řekl, abych našla něco, co by mi potvrdilo, že je single. Určitě cestoval s kamarádem. Lucie je třeba jeho kamarádka, kolegyně nebo sestřenice,“ svěřuje se dále Edita.

U toho ale nezůstalo. Přicházely další a další otázky: Kam potom šel? Šel domů za partnerkou? Co asi bude dělat zítra a o víkendu? Napíše mi? Měla bych mu třeba napsat já?

Pokud na toho druhého nedokážete přestat myslet ať děláte cokoliv, přiznejte si, že to není zamilovanost. Visíte na cizím člověku, kterého si stavíte na piedestal, aniž byste o něm měli základní informace. Život váš a vašich blízkých vám uniká, nezajímá vás nic a nikdo jiný.

Nemůžete na ni/něj nejen přestat myslet. Slovo „myslet“ je tady zásadní, protože při zamilovanosti nemyslíme, ale cítíme ji. Máte nutkání konat, zjistit o ní/něm všechno, co se dá. Fantazírujete a v živých obrazech si představujete, jak jste spolu a do detailu si malujete, co se při tom děje. Opakovaně pročítáte zprávy od ní/něj. Pokud jste se stačili propojit na sociálních sítích, máte dokonale prostudovaný její/jeho profil a každou chvíli sledujete, jestli na něm něco nepřibylo.

I Edita se vrhla na internet a strávila celé hodiny a posléze dny zoufalým hledáním čehokoli, co by se o Markovi dalo zjistit. Nemohla si pomoct. Je sedm let bez partnera. Zatím nikdy nebyla mezi vztahy tak dlouho sama. Je jí tak prý většinou dobře, ale čím déle to trvá, tím víc touží po muži, s nímž by mohla sdílet zážitky. Zároveň tím víc propadá zoufalství, že zůstane sama.

Obsesivní chování způsobené hlavně samotou a touhou po drahé polovičce, spřízněné duši, se nevyhýbá ani mužům.

„Jsem pět let rozvedený, před tím to neklapalo delší dobu, máme sedmiletého synka ve střídavé péči. Bývalá manželka je už tři roky s někým jiným a já nic. Pokaždé, když se seznámím se ženou, která se mi aspoň trochu líbí, chovám se jako šílený,“ přiznává osmačtyřicetiletý David.

„Tak moc toužím se zamilovat, milovat a sdílet život s novou ženou,“ dodává. Má spoustu kamarádů a hlavně přes léto je pořád někde, jenže ve dnech, kdy nemá u sebe syna, se cítí po večerech a o víkendech „strašně sám“.

Když se mu zalíbí nějaká žena a věnuje mu více času, začíná si představovat, že už jsou spolu. Vždyť s ním místo hodiny a půl byla skoro šest hodin.

„Společný čas utíká šíleně rychle. Povídáme si, smějeme se, je nám krásně. Ačkoli zmiňuje, že třeba v sedm musí někde být, je půl deváté a stále sedí a pokračujeme. Z takových zkušeností si pokaždé dělám závěry, že se jí jistě hodně líbím a je to určitě ONA. Přitom ani nevím, jestli má muže a ani já sám jsem neřekl, že jsem single.“

Takto se pomalu a jistě objevují počátky posedlosti osobou, pro niž zahoříte „láskou“, přitahuje vás, chcete s ní být, chcete ji.

„Jedno setkání vás opravdu může výrazně ovlivnit na řadu týdnů, ba dokonce měsíců, výjimečně i let, ačkoli jste s osobou, jíž se to týká, vůbec nic neměli,“ upozorňuje klinická psycholožka Gilmanová.

Ona osoba ani nemusí tušit, jak ji vnímáte, co k ní cítíte, jak o ní smýšlíte a jak se kvůli ní chováte. „V extrémních případech může obsese vést k jednání, které kromě toho, že narušuje váš život, také překračuje osobní hranice druhého člověka,“ doplňuje odbornice.

Například když se budete objevovat na místech a akcích, kde byste ho mohli potkat, i když někde hluboko uvnitř cítíte, že pokud by k tomu skutečně došlo, bylo by to pro vás, pro něj nebo pro oba nepříjemné.

Jakmile si uvědomíte, že vám vaše nutkavé chování není příjemné a způsobuje pocity a jednání, které nechcete, můžete si pomoci odváděním myšlenek. Ve chvíli, kdy pomyslíte na tu osobu, o níž jste si mysleli, že jste se do ní zamilovali na první pohled, začnete rozvíjet příběhy a obsesivní smyčka se rozjede, myšlenky vědomě zachyťte, pošlete pryč a nahraďte jinými. Můžete si klidně i představovat myšlenku nad vaší hlavou, jak po ní saháte, berete ji do ruky a jako vlaštovku z papíru vypouštíte a necháváte odletět. Následně se soustřeďte na úklid nebo vaření a v duchu popisujte, co právě děláte.

Pokud situace není úplně extrémní, s danou osobou už se znovu nesetkáte a nekomunikujete, obvykle na ni po čase zapomenete. U každého je na to potřeba jiná doba. Může se stát, že se objeví někdo jiný. Vaši blízcí a vaše běžné aktivity se postupně dostanou do popředí a budete opět věnovat pozornost čím dál víc sobě a jim.

„Jestliže situace extrémní je, což znamená, že je vám v ní zle, způsobuje nepohodu vám i okolí, může to naznačovat nějaký hlubší problém. Pak je dobré obrátit se na odborníky,“ doporučuje Gilmanová.