S glioblastomem je těžký boj, ale vědci neúnavně pracují na řešení. Úspěch slaví i Češi

Glioblastom je nejčastější a nejagresivnější primární zhoubný nádor mozku u dospělých. Vzniká z tzv. gliových buněk, neboli podpůrných buněk mozkové tkáně. Ty jsou pro fungování mozku naprosto nezbytné, neboť zajišťují výživu neuronů, tvorbu ochranných obalů a celkovou stabilitu mozku.

Na rozdíl od neuronů (základní stavební a funkční jednotka nervové soustavy) se gliové buňky dokážou dělit. Při každém dělení dochází ke kopírování DNA a vzácně může při tomto procesu vzniknout chyba, a dojde tak k vytvoření mutace. Většina chyb se sama opraví, někdy ale mutace zasáhne geny, které řídí růst a dělení buňky. Buňka pak může začít růst a nekontrolovatelně se dělit. Po mnoha děleních může vzniknout shluk milionů buněk, tedy nádor.

„V České republice máme zhruba tři sta nových případů ročně a čtvrtina pacientů přežívá déle než dva roky, a bohužel pouze pět až deset procent přežívá déle než pět let. Největší výskyt je u pacientů kolem sedmdesátého roku života,“ říká v úvodu podcastu doktorka Tereza Šváblová.

Současná medicína nabízí několik metod, jakými se rakovina léčí. Glioblastom má ale několik vlastností, které z něj dělají jeden z nejobtížněji léčitelných nádorů vůbec.

Mozek je totiž velmi citlivý orgán, který slouží jako řídicí centrum nervové soustavy. Vyoperování nádoru v oblasti, která řídí řeč a pohyb, tak nese například riziko poškození.

„Problémem je samotný mozek, který je jedinečným orgánem a je chráněn tzv. hematoencefalickou bariérou, což je taková speciální vrstva, která si vybírá, co projde skrz, což limituje některé léky, které se do mozku vůbec nedostanou,“ vysvětluje Šváblová s tím, že mozek je zodpovědný za řadu našich každodenních funkcí, jako jsou řeč nebo paměť, které by léčebný zásah mohl poškodit.

Glioblastom také není tvořen stejnými buňkami, ale nachází se v něm mnoho různých populací buněk s odlišnými mutacemi. Léčba tak může zničit jednu skupinu buněk, zatímco jiná může přežít a znovu se rozmnožit.

Vědci zkoumají, jak glioblastom ovlivňuje své okolí a proč imunitní buňky místo boje proti nádoru začnou s nádorem spolupracovat. Podle dosavadních výsledků jejich výzkumu hrají v tomto procesu důležitou roli určité nenádorové buňky.

„Ta představa, se kterou pracujeme, je, že když zacílíme nenádorové mezenchymální buňky, tak zasadíme nádoru dostatečně velkou ránu na to, aby zanikl,“ dodává vědkyně Magdalena Houdová Megová.

Více o tom, co je to zařízení Optune Tumor Treating Fields, jaké jsou u glioblastomu nejčastější příznaky a zda lze jeho vzniku předcházet, se dozvíte v dnešní epizodě, kterou si můžete přehrát v úvodu článku nebo v podcastových aplikacích.