Článek
„Všichni říkali, že už nikdy nebudu řídit. Ptali se: ‚Jak chceš řídit, když nemáš ruce ani nohy?‘ Ale já jsem řekl, že to zvládnu. A když něco řeknu, tak to platí,“ vzpomíná dnes třiatřicetiletý Shot.
Jeho auto, Citroën Picasso, prošlo úpravami, které mu umožňují řídit pomocí protéz. Speciální nástavce na brzdě a plynu reagují na pohyb jeho pahýlů, k otevírání dveří pak slouží přizpůsobené západky.
„Když lidé vidí, jak nastupuju a zamykám auto, často volají: ‚Hele, Robocop!‘ Nebo: ‚To je kyborg!‘ Už to ale nevnímám. Jsem zvyklý,“ říká s úsměvem pro agenturu AP.
Aby bylo jasné, kdo sedí za volantem, přilepil si na sklo samolepku s obrázkem vojáka na vozíku držícího pušku. „Chtěl jsem, aby bylo vidět, že za volantem sedí člověk s postižením. Ale zároveň i to, že jsem veterán,“ vysvětluje.
Mykol Shot v rehabilitačním centru
Zásadní roli v jeho zotavení sehrálo lvovské rehabilitační centrum Unbroken, které mu poskytlo intenzivní terapii po návratu z USA, kde mu byly nasazeny protézy všech čtyř končetin. Protézu pravé ruky však nepoužívá, pahýlem raději ovládá mobilní telefon.
Je extrémně motivovaný
Jak sám říká, zpočátku to nebylo snadné ani za volantem. Navzdory dvacetileté řidičské zkušenosti se musel vše přeučit.
„Obtížnost rehabilitace závisí především na pacientovi. Pokud vezmeme Mykolu jako příklad, je to velmi motivovaný muž, který toho chce hodně dosáhnout. A pak toho dosáhne, protože to skutečně chce,“ uvedl fyzioterapeut Andrij Novosad.
Automobil už řídí bez větších problémů.
Shota podpořilo i jeho rodné město Novojavorivsk, které během charitativního běhu, jehož se sám veterán zúčastnil, vybralo přes 450 000 hřiven (asi 229 tisíc korun). Peníze posloužily právě k úpravě Shotova auta.
Dnes Mykola Shot působí ve zmíněném rehabilitačním centru jako motivátor. Povzbuzuje další zraněné vojáky, aby se nevzdávali. Jeho vlastní příběh jim dává naději, že návrat k plnohodnotnému životu je možný.
