Článek
Jak ale vytvořit snímek, který na první pohled napoví, že je vlastně jakýmsi rozloučením s milovaným zvířetem a členem rodiny? Snadno. Stačil nápad a z něj vzešla fotosérie „Before they're gone / Než odejdou“ a stále se rozrůstá.
„Asi před rokem či dvěma jsem měla výstavu nazvanou S duší zvířete, kdy jsem fotila lidi se svými zvířaty a byl u toho nějaký příběh. To se mi líbilo, ale věděla jsem, že bych chtěla udělat nějaký projekt se starými pejsky. Ale je to takové téma, které není nijak světoborné, často dělají takto tematicky zaměřené kalendáře třeba útulky. A protože fotím i jídlo a zrovna u něj se používá docela často mlhostroj, tak jsem si říkala, že by se mi líbila ta mlha, protože by dělala efekt psí duše,“ vysvětlila jablonecká fotografka.
Nevěděla, jestli z toho něco vznikne, ale nabídla majitelům psů tuto možnost focení a čekala, co se stane.
„Je to dobrovolný projekt. Nikoho do toho necpu, protože si myslím, že když se toho chce někdo zúčastnit, měl by s tím tématem alespoň trochu souznít. Pokud se na fotky podívá a řekne, že je to morbidní, pak asi nechci, aby takový člověk přišel do ateliéru,“ vysvětluje Albaniová.
Podle ní také není úplně snadné pracovat se zvířetem a s kouřem. Může se i stát, že psí model za ní cestuje daleko, stráví v ateliéru několik hodin, a nakonec se žádná fotografie nepovede. Třeba proto, že pes nechce spolupracovat.
„Nehledě na to, že ti staroušci mají i určité neduhy, někdo nevidí, někdo neslyší, někdo oboje. Bývají nedůtkliví či mají problém vydržet stát nebo sedět a pouze leží, případně je musí donést do ateliéru,“ popisuje fotografka a dodává: „Nutno říci, že spousta pejsků, které jsem do projektu fotila, už dnes není. Bohužel to tak je, ale dá se to trošku předpokládat.“
Zájem lidí ji mile překvapil
„Většinou se ozývají lidé s hodně starými pejsky, kteří už mají i třeba nějaké vážné onemocnění, tak že tušíme, že už tady dlouho nebudou. Ale bylo i pár pejsků, kteří jsou ještě plně vitální, jsou třeba hodně šediví, ale nevypadají, že by museli brzy odejít. Nejstarší pes byl asi 17 a půl roku starý a jeden 17 let a ani jeden už není,“ líčí Albaniová.
Majitelé do projektu jdou prý nejčastěji proto, že chtějí nějakou památku. Kolikrát při focení se i mnozí rozplakali.
„Je to téma, které se nás majitelů psů hodně dotýká. Ta zvířátka máme rádi. I mě samotnou k tomuto projektu dovedlo, že má fenka stárne a uvědomuji si to. Kolikrát si u toho pobrečíme, ale to k tomu asi patří,“ doplňuje fotografka.
Se psy se dá většinou domluvit, říká fotografka
Psi jsou podle ní nároční fotomodelové, ale neměnila by. Za roky, co psy fotí, už má své triky, jak je přimět spolupracovat. Kromě využití pamlsků a hraček využívá k zaujmutí pozornosti zvířete i třeba škálu různých zvuků. „Ale s pejsky se většinou dá domluvit,“ doplňuje.
Denisa začínala reportážní fotografií, a protože má vlastní psy, chtěla si je vyfotit tak, jak to vídala u jiných fotografů. Léta se snažila přijít na to, jak psy fotí, až se propracovala k tomu, že se specializuje zejména na ně. Se svými snímky zaujala i v několika prestižních mezinárodních soutěžích a získala řadu cen. Naposledy zvítězila v konkurenci z celého světa v Dog Photography Awards 2025, vítězství získala svými snímky i v předchozích letech. Například v roce 2024 vyhrála Siena Creative Photo Awards, v roce 2023 AIM Image Competition, odkud si odvezla pomyslné zlato hned ze dvou kategorií. A v roce 2023 vyhrála v klání Fujifilm Photo Awards.
