Smrt mazlíčka může být stejně zničující jako ztráta milovaného člověka. Toto po ní prožíváme

Alespoň jednoho domácího mazlíčka má doma více než polovina obyvatel této planety. Pro řadu lidí jsou zejména kočky a psi milovanými členy rodiny. Poskytují nám citovou podporu, útěchu a nekonečnou lásku v čistší a jednodušší formě než lidé.

Výzkumy opakovaně potvrzují, že majitelé své mazlíčky vnímají jako zdroje bezpodmínečné lásky a neustále přítomné společníky. Přibývá těch, kteří se už nestydí za označení kočičí máma/táta, psí máma/táta, naopak ho s hrdostí sami používají. Jsou to jejich „miminka“, nejlepší kamarádi, nejvěrnější důvěrníci.

Životy domácích mazlíčků jsou ale kratší než naše. Pokud život přirozeně plyne, nevyhnou se jejich majitelé období, kdy se musí vyrovnat se srdcervoucí ztrátou.

Někteří lidé říkají, že ztráta domácího mazlíčka je srovnatelná se ztrátou milovaného člověka. Odborné studie, které to potvrzují, mohou podpořit každého, kdo už tuto bolestnou zkušenost má, v budoucnu by mohl mít, nebo právě truchlí nad ztrátou mazlíčka, v co nejlepším zvládnutí tohoto období. Uvědomí si totiž, že to, co prožívá, je přirozené a zdaleka v tom není sám.

Také zdravotníci a další odborníci dokážou díky souhrnnému zhodnocení zkušeností reagovat podobně jako v případě úmrtí blízkého člověka a nabídnout majitelům domácích mazlíčků nezbytnou podporu.

Nejčastěji si vytváříme silné rodinné pouto s kočkou nebo psem, v průzkumech se objevují také králíci, papoušci, koně nebo některá ve volné přírodě zachráněná zvířata, která by „tam venku“ sama nepřežila.

Podle odborníků se zármutek projevuje ve čtyřech oblastech – emocionální, kognitivní, behaviorální a fyzické. Naše reakce jsou intenzivní a odpovídají těm, které následují po ztrátě blízkého člověka. Konkrétně se jedná o pocity úzkosti, osamělosti, prázdnoty, beznaděje, že život nemá cenu, potíže se soustředěním.

Nejčastější cesty ke zvládnutí ztráty blízké bytosti jsou dvě.

Podpora od ostatních hraje při zvládání ztráty klíčovou roli. Opět má několik podob.

Emoční podpora může být ve formě klasické kondolence, vyslechnutí, objetí. Instrumentální podpora je podpora hmatatelná, jako například přítomnost druhé osoby, která s pozůstalým tráví čas, nebo finanční příspěvek na adopci, případně rovnou pořízení a darování nového mazlíčka. V neposlední řadě je to podpora informační, například kde a jak adoptovat další zvířátko.

Primárním zdrojem podpory jsou většinou rodina, přátelé a partneři, sekundárním pak různé komunity lidí, které spojuje láska ke zvířatům.

Důležité je také nezapomínat, že ne každý chce o své ztrátě s někým mluvit a rozebírat ji a že v určité chvíli je dobré o ní přestat hovořit, abychom znovu a znovu neprožívali už jednou nebo víckrát prožitou bolest. Pokud chcete truchlícího podpořit, nejprve nabídněte jen pár slov útěchy a objetí. Buďte empatičtí a zkuste vycítit, zda vaše rady uvítá, nebo by mu naopak mohly přitížit. Pokud si nejste jistí, stačí jedna otázka a budete mít jasno. Může se stát, že pozůstalí vaši nabídku odmítnou, ale budou vědět, že tu pro ně jste a obrátí se na vás za pár dní.

Zvládnutí velkých životních ztrát nás zoceluje a přináší ohromný osobní růst. Naučíme se přijímat emoce související se zármutkem, pracovat se smutkem a dalšími pocity.

Můžeme také například více přemýšlet o životních podmínkách zvířat a začít se podílet na jejich zlepšení. Ať už formou adopce opuštěných koček nebo psů, finanční podporou pro útulky, dobrovolnickou prací v záchranných stanicích, pořádáním dobročinných bazarů či benefičních akcí, jejichž výtěžek půjde na podporu některého z podobných zařízení.