Článek
Úplněk vyrazil fotit poprvé minulý týden ve středu večer. V holinách běhal po poli na hranicích Libereckého a Královéhradeckého kraje a hledal místo, které by odpovídalo představě, jakou si vytvořil.
„Chtěl jsem, abych měl v jednom záběru kromě úplňku a Trosek i kostel v Libošovicích. Jenže na obloze, nad místem, kde vycházel měsíc, byly mraky, takže jsem musel po poli běžet dolů a odtamtud už to nebylo tak hezké, jak by se mi to líbilo,“ líčí mladý fotograf.
Druhý den se proto v době východu měsíce k Troskám znovu vrátil. Vybral už ale jiné místo a démonicky zářící měsíc zachytil přesně mezi Pannou a Babou, věžemi Trosek. „Vypadá jako Sauronovo oko,“ našel přirovnání pro zářící nebeské těleso.
FOTO: Silvestr a Nový rok v barvách polární záře. Český fotograf ji zachytil s půlnočním ohňostrojem
Focení se podle něj moc povedlo. Objevil dobré místo, podmínky byly ideální a výprava za východem měsíce pro něj byla velkým zážitkem. „Když to všechno takhle vyjde, tak to pak opravdu zahřeje na duši,“ líčí. „Takhle pěkně už mám východ měsíce například za Humprechtem a líbil by se mi i s Vyskeří nebo jinými výraznými výškovými body. S Troskami mám ale tímto snímkem na dva tři roky vystaráno a můžu to zase fotit někde jinde,“ směje se.
Bezděz v moři z inverze
Jako u Trosek čekal Ondřej Holas letos na jaře na tu správnou fotografii i v případě Bezdězu. Jen s tím rozdílem, že tehdy nešlo o měsíc v úplňku, ale o zachycení Bezdězu v moři z inverze.
„Za poslední tři roky jsem byl u Bezdězu třeba osmkrát nebo desetkrát. Mnohdy je všude mlha, ale když vjíždím do obce, do Bezdězu, tak se to protrhá, protože Bezděz je specifický svou polohou. Takže se také stalo, že jsem přijel, otočil se a jel zase zpátky domů. Mohl jsem si vyfotit tu scenérii, která tam byla, ale už jsem věděl, že by to nebylo to, co jsem si představoval,“ popsal složitost hledání a čekání na správné podmínky.
Vracet se opakovaně na stejná místa a mnohdy odjíždět s nepořízenou nečiní sedmatřicetiletému fotografovi potíže. „Za prvé mám ta místa rád, za druhé se snažím své fotky pořád někam posouvat a vždycky už mám v hlavě nějakou představu, jak by to mělo vypadat,“ vypráví.
Další z nádherných snímků Ondřeje Holase - Bezděz v moři z inverze.
To platilo i v případě Bezdězu. „Mlha se tu válí dost často, ovšem málokdy bývá dostatečně vysoko. Aby opravdu stála a Bezděz z inverze čouhal jako maják uprostřed moře a nikde nebylo nic jiného, tak to se opravdu často nepoštěstí,“ konstatuje Ondřej Holas teď už nad povedeným snímkem, vytvořeným v ten správný, vzácný okamžik.
V hlavě prý nosí další místa, která by rád zachytil v okamžik, kdy jejich okolí pohltí vlny inverze. Patří mezi ně třeba Vyskeř, Trosky nebo Luž. „Mám také vyfocený hezký východ slunce nad Hrubou Skálou, zachycený z Mariánské vyhlídky. Je to krásné, nebe svítí, ale fotil jsem to v lednu a spodní část fotky je tmavá, a kontrast svítícího nebe a tmavého spodku je šílený. Na té fotce to není tak hezké jako kdyby byl sníh nebo kdyby to bylo vyfocené na podzim a stromy byly žluté. Takže to je další z míst, kam se chci ještě vrátit,“ vypráví fotograf. „Proto se na ta místa vracím, abych ty fotky měl hezčí a hezčí a zažíval ty příjemné pocity z těch konkrétních okamžiků,“ dodává.