Sehrála důležitou roli v sociálním postavení matek. Přesto zůstala téměř zapomenutá

Ačkoliv neměla možnost získat vysokoškolské vzdělání, vypracovala se z ženy v domácnosti v přední aktivistku a teoretičku českého ženského hnutí. Bez píle při samostudiu a také novinářského talentu by to však nedokázala. Roli jistě hrál i fakt, že pocházela z intelektuálně založené rodiny.

Otec Vilibald Absolon byl lékař a matka Karla Absolonová etnografka a spisovatelka, která zaznamenávala lidové pohádky a pověsti. Kromě toho se velmi angažovala v ženském a sociálním hnutí.

Matčin otec, archeolog a speleolog Jindřich Wankel byl vůdčí osobností moravské archeologie 2. poloviny 19. století a objevitelem archeologického pokladu v jeskyni Býčí skála. A tak měl Olžin bratr, archeolog Karel Absolon, který získal po objevu Věstonické venuše světovou proslulost, vskutku z čeho čerpat. Olžiny „objevy“ sice nedosáhly takového věhlasu, ale pro běžný život má její činnost obrovský význam přesahující kypré tvary slavné plastiky z Dolních Věstonic.

Rodina pocházela z Moravy, ale po smrti Olžina otce se s mezizastávkou u prarodičů v Olomouci přesunula do Prahy (po novém sňatku matky).

Olga, jež mezitím vystudovala křesťanskou dívčí školu, zažívala radostné dospívání. Zamilovala se do sochaře Františka Stránského a brzy se rozhodla, že se za něj provdá. Rodina jí svatbu rozmlouvala, ale Olga si v roce 1895 prosadila svou.

V manželství se postupně narodily dvě děti, pozdější historik umění Antonín a etnografka Drahomíra, ale jinak moc šťastné nebylo. Rok po sňatku se totiž mladý pár zúčastnil demonstrace za všeobecné volební právo, během které byl František zraněn na hlavě tak vážně, že nemohl pracovat.

Dalších šest let, až do svého skonu v roce 1901, byl odkázán na manželčinu péči. Mladá vdova byla zadlužená, nemocná a vyčerpaná péčí o manžela, děti i domácnost. Přestěhovala se k příbuzným do Loštic u Litovle, kde si vydělávala na živobytí šitím. Za půl roku však byla zpátky v Praze, pevně rozhodnutá najít si práci i bydlení, aby nebyla závislá na otčímovi.

Olga překládala, psala povídky a také na doporučení své tety, aktivní bojovnice za práva žen Magdalenky Wanklové, pomáhala v Ústředním spolku českých žen. To byl přelomový okamžik. Právě tady totiž poznala Terézu Novákovou, šéfredaktorku Ženského světa, jednoho z prvních tištěných periodik zaměřených na ženy. Začala pro něj psát, a to zejména o problematice občanského a politického práva žen. Psala i pro další periodika včetně Národních listů a její příspěvky se rozšířily o další ženské otázky – vzdělání, profesní příležitosti, nezaměstnanost a výchovu dětí.

Olga se v tomto období stala stoupenkyní antiklerikálního a ateistického hnutí Volná myšlenka, které ji přivedlo do České strany pokrokové. Tuto nacionální politickou stranu středních vrstev založil v roce 1905 Tomáš Garrigue Masaryk.