Jako negramotná založila první nedělní školu a snila o lepším světě pro všechny

Catherine se narodila takřka bez ničeho, zejména pak bez svobody. Její babička Sowei, příslušnice afrického kmene Mende, byla zajata obchodníky s otroky v Biaferském zálivu na pobřeží západní Afriky a přivezena do Spojených států amerických. Snila o svobodě pro své děti, ale jako otrokyně pracovala i její dcera, Hannah Williamsová. Ve vínku měla od matky stejnou touhu, a když čekala s manželem Tomem dítě, rozhodli se utéct z otrokářského jihu.

Plán byl, že Hannah odejde první a Tom ji bude později následovat. Škuner (typ námořní plachetnice), který kotvil poblíž plantáže, kde pracovali, poskytl Hannah první skrýš. Tam se také pár dní po útěku narodila Catherine. Lékař na palubě o Hannah i novorozeně pečoval, dokud nedorazili do New Yorku. Tady ji, zdravou a silnou, prodal i s dcerou jako otrokyni do rodiny pana Bruce.

Mezi její povinnosti patřilo mimo jiné doprovázet Bruceovu rodinu každou neděli do presbyteriánského kostela. Spolu s dcerou sedávaly vysoko v galerii s ostatními otroky a poslouchaly slova kazatele Johna Masona. S mužem a otcem malé Catherine se Hannah již nikdy nesetkala.

Jak Catherine rostla, učila se od matky pečovat o domácnost i děti a brzy již nebyly dvě otrokyně v rodině třeba. Rodina Hannah prodala – máma a její osmiletá dcera se musely rozloučit. Bohužel navěky. Paní Bruceová dívku oslovovala Katy, neboť jméno Catherine jí přišlo pro černošku příliš honosné. Když bylo Katy dvanáct let, začala doprovázet dvě nejstarší děti na hodiny katechismu do presbyteriánského kostela. Její majitelé sice nechtěli, aby se naučila číst a psát, ale mohla alespoň sedět vzadu a poslouchat.

Když se děti dopustily chyby při četbě pasáží z Bible nebo citování katechismu, vždycky to poznala. Zdálo se, že Katy má širší znalosti než děti Bruceových, o čemž byla přesvědčená dokonce i paní Bruceová.

Dívka nesla odloučení od matky těžce, ale svoje trauma dokázala pozitivně zpracovat. Rozhodla se totiž udělat svět lepší, k čemuž ovšem potřebovala získat svobodu. První pokus učinila už v deseti letech, kdy vyjádřila ochotu zasvětit život bohu, bude-li propuštěna. Oslovila presbyteriánského kazatele Masona, který ji v roce 1786 pokřtil a přijal do sboru věřících. S kazatelem se později podělila i o svůj sen – otevření školy pro chudé děti.

Krátce nato uzavřela dohodu o koupi své svobody. Žena, pravděpodobně Isabella Grahamová, vykoupila šestnáctiletou Catherine za 200 amerických dolarů, které jí pak měla dívka splácet po dobu šesti let. Nakonec ale polovinu peněz zaplatil zeť filantropky Grahamové a dalších sto dolarů Catherine mohla odpracovat. Do roka tak byla bez dluhů a svobodná.

V osmnácti letech se provdala za Johna Fergusona. Aby vydělala na živobytí, pracovala jako cukrářka, pekla vyhlášené dorty a koláče především na svatby a večírky. Štěstí se ale postupně vytrácelo s tím, jak se z jejího života vytráceli nejbližší.

John zemřel při práci v newyorských docích a k tomu ještě krátce nato Catherine porodila mrtvou dceru. Jejich prvorozená pak zemřela o několik let později na žlutou zimnici. Katy zůstala sama, navíc ve městě, které americká válka za nezávislost proměnila ve zpustošené a zbídačené místo.

Tohle nebyl ten lepší svět, o kterém ještě jako otrokyně snila. A tak si ho vytvořila alespoň u sebe doma, kam zvala sociálně slabé děti z ulice. Po válce se totiž New York rychle rozrůstal plochou i počtem obyvatel, protože do něj proudily davy imigrantů z jiných částí země a ze zahraničí. Rychlý nárůst populace znamenal i větší podíl chuďasů, pro které bylo třeba nejen založit chudobince a zajistit jídlo či dřevo, ale také umožnit přístup ke vzdělání, které jediné mohlo stav zvrátit. A tak začaly postupně vznikat křesťanské nedělní školy s důrazem na studium bible a náboženství.

Tento trend odstartovala právě Katy. I když ona sama zůstala do konce života negramotná, každou neděli u ní doma na Warren Street v New Yorku probíhala výuka. Její výukové metody zahrnovaly memorování hymnů a textů bible. Kromě toho je cvičila v praktických dovednostech, aby se dokázaly uživit.

V roce 1814 přesunula na doporučení kazatele Masona výuku do presbyteriánského kostela na Murray Street. Mason najal další učitele, aby se děti naučily číst a psát. Díky tomu se zrodila škola, která je dnes považována za první nedělní školu v New Yorku. Předpokládá se, že Katy výuku zahájila už v roce 1793, ale oficiální otevření školy proběhlo až v roce 1814. Do roku 1818 počet studentů zahrnoval přinejmenším osm desítek, včetně dospělých.

Zájmy Katy v oblasti pomoci se v několika ohledech shodovaly se zájmy rodiny Isabelly Grahamové, která ji vykoupila na svobodu. Zaměřovala se především na sirotky a opuštěné děti bez rodin a domova, na zanedbané a chudé děti a dospělé, a to bez ohledu na barvu pleti. Děti bez domova umisťovala do nových rodin nebo je sama vychovávala. Postarala se celkem o 48 sirotků, kterým postupně vyhledala domov. Každý páteční večer a nedělní odpoledne pořádala ve svém domě modlitební setkání pro děti i dospělé.

Zároveň se zasazovala o občanská práva pro Afroameričany. Když se v New Yorku uspořádala sbírka na zakoupení svobody pro uvězněného uprchlého zotročeného muže Jacka, přispěla. O tomto příběhu pak psaly noviny, které zveřejnily i jména dárců. Katy byla na seznamu jediná žena. Její činnost přesáhla i hranice, protože se zajímala také o misijní aktivity a misionáře působící v Africe.

V červenci 1854 Katy onemocněla na choleru a brzy nato zemřela. Bývalá otrokyně, negramotná Afroameričanka ale získala během života takový respekt a uznání, že o její smrti informovaly 13. července 1854 The New York Times, o týden později byla dokonce v Tribune otištěna její krátká biografie. Jako projev uznání za její práci pro druhé byl v roce 1920 v Harlemu v New Yorku založen domov Catherine Fergusonové, který měl poskytovat dočasnou péči pro svobodné afroamerické matky a ženy mladší šestnácti let. Na její počest byla v roce 2024 v místě nedělní školy pojmenována ulice na Manhattanu.