Boxerská šampionka v 18. století nikdy nebojovala s odhalenou hrudí

Cestopisy z počátku 18. století uvádějí, že ženské boxerské zápasy byly v té době v britské společnosti zcela běžné. A také žádané. Soupeřky totiž bojovaly svlečené do pasu s obnaženými ňadry. Spojení agrese, tělesnosti a sexuality vyvolávalo jiskření a přitahovalo davy.

Tato kapitola sportovních dějin však skončila s viktoriánskou érou, kdy bylo ilegální ženský box provozovat.

Za těchto okolností je těžké najít spolehlivé informace o životě šampionky, jež se vinou zákazu postupně proměnila v historickou atrakci a kuriozitu. Ale nějaké stopy po ní přece jen zůstaly.

Elizabeth Wilkinsonová se pravděpodobně narodila do dělnické rodiny v Londýně, protože v jednom oznámení o zápase tvrdila, že pochází „ze slavného města Londýna“.

Její příjmení je ovšem obestřeno tajemstvím. Často je uváděna jako příbuzná nebo dokonce manželka boxera a zločince Roberta Wilkinsona, který byl 24. září 1722 popraven za vraždu. Elizabeth si možná příjmení Wilkinsonová zvolila úmyslně jako pseudonym, který měl spojitostí s vrahem zastrašit sokyně v ringu. Fakt je ten, že jen několik dní po Wilkinsonově popravě Elizabeth vyzvala Hannah Hyfieldovou k boxerskému zápasu: „Vyzývám ji, aby se mnou setkala na pódiu a boxovala se mnou o tři guineje.“

Podle odpovědi ji Hannah chtěla „dobře napráskat“, leč výhru v přepočtu na dnešní peníze zhruba 30 000 Kč získala Elizabeth. V nechvalně známé aréně Hockley-in-the-Hole (pořádaly se zde medvědí a býčí zápasy a další krvavé souboje) v centru Londýna se tedy uskutečnil první zaznamenaný ženský boxerský zápas, který odstartoval Elizabethinu kariéru.

K drsným a nelítosným soubojům měla skvělou průpravu. Původně totiž zápasila pouze s muži, přičemž používala zbraně (meče, krátké dýky a hole). V soubojích se ženami to byly pouze holé klouby. Boxerské rukavice se staly povinnou součástí výbavy v roce 1867, před tím si je boxeři nasazovali pouze při tréninku.

Box byl oproti dnešku velmi surová zábava, soupeři včetně Elizabeth hojně uplatňovali tehdy rozšířené techniky kousání, kopání, tahání za vlasy nebo škrábání. Zápasy se odehrávaly bez přestávky, dokud jeden z dvojice nepadl. Rané dějiny moderního boxu tak doprovázela těžká zranění a smrt. Statistiky uvádějí, že jedna ze sedmi vražd, které byly v 18. století v Londýně spáchány, souvisela s boxerskými zápasy nebo souboji.

Elizabeth podle svých slov nikdy neprohrála: „Vždycky odcházím s vítězstvím a potleskem.“ Nelze to však potvrdit, protože britské noviny té doby sice oznamovaly konání boxerských zápasů, neinformovaly však o výsledcích.

Zato se ví, že se provdala mezi roky 1722 a 1726 za boxera Jamese Stokese. Společně zápasili ve smíšené čtyřhře, což byla jedna z oblíbených boxerských disciplín. V oznámení o zápase z roku 1725 ji Stokes popisuje jako svoji „velmi obdivovanou manželku“. Elizabeth zápasila především v ringu svého manžela nebo boxera Jamese Figga v Boarded-House v Marylebone. Figg byl boxerská ikona své doby.

Popsal první pravidla boxu a vyučoval metody souboje, takže je všeobecně považován za zakladatele tohoto sportu v moderní podobě. Byl nejvýznamnějším promotérem a boxerem na začátku 18. století, nicméně Elizabeth byla populárnější a slavnější. Ohromovala skutečně jen svými výkony, protože na rozdíl od soupeřek nikdy nebojovala s odhalenou hrudí. Tím, že do ringu vstupovala po vzoru mužů oblečená, dávala najevo, že je seriózní profesionální sportovkyně. Její „dres“ většinou tvořily korzet, spodničky, punčochy a boty.

Elizabethina hvězda stoupala. Z boxerské šampionky z Clerkenwellu povýšila na šampionku Velké Británie a mistryni Evropy. Šampionka však znamenala spíš kompliment, protože box neměl v 18. století žádné institucionalizované a formální mechanismy pro vyhlašování vítězů. A také o nějaké fair-play tehdy nemohlo být ani řeči, a to i mimo ring. V londýnských novinách se často objevovaly Elizabethiny nevybíravé výzvy či komentáře, které tvořily součást její propagace. Stejný byl i text k poslednímu zdokumentovanému zápasu Elizabeth Wilkinsonové v roce 1728.

Na adresu Ann Fieldové, která pracovala jako honačka oslů, napsala: „Rány, které jí zasadím, budou hůře snesitelné než kterékoli jiné, které kdy svým zadnicím uštědřila.“ Po tomto zápase zmizela Elizabeth z historických záznamů stejně rychle, jako se v nich objevila. Neexistují žádné informace o tom, co se přihodilo. Ani datum jejího úmrtí není známé.

S tím, jak zmizela z ringu Elizabeth, z něj zmizel i ženský box vůbec. Jeho oživení nastává až v 70. letech 20. století. První oficiální ženský zápas v boxu se konal ve Velké Británii v roce 1998 a jako olympijský sport dostal zelenou příznačně v Londýně, a to na letních olympijských hrách v roce 2012.