Nové kulturní místo Prahy v oáze mezi dálnicí a tratí. Podívejte se, jak Kintera plánuje proměnit okolí Dvoreckého mostu

Když umělec Krištof Kintera mluví o mostu, který nese zatím pracovní název Dvorecký, neřeší jen několik soch nebo lamp. Od roku 2019 se podílí na proměně celého okolí nového mostu mezi Podolím a Smíchovem na obou březích Vltavy, včetně zanedbaných ploch pod estakádami i sousedství stávající benzinové pumpy.

„Most se měl otevírat už několikrát o moc dřív. My na tom projektu pracujeme od roku 2019, takže momentálně je to už sedmým rokem. Když to dopadne, tak během letošního roku by převážná většina, bohužel ne všechno, mělo být hotové,“ říká v ateliéru, kam jsme za ním vyrazili s kamerou.

Od začátku přitom nešlo o klasický model, kdy vznikne dopravní stavba a vedle ní jedna „povinná“ socha.

„Myslím si, že je to nejrozsáhlejší operace hlavního města Prahy v součinnosti s umělcem a architektem, co se týče umístění uměleckého díla ve veřejném prostoru,“ říká Kintera.

Klíčová byla úzká spolupráce s autory mostu, tedy kolektivem studia A6. „Tím, že jsme s architektem mostu pracovali od začátku, jsme byli schopni přicházet s komplexním řešením. Nejde o jednu skulpturu vedle mostu, ale o začlenění důležitých prvků přímo do stavby a jejího okolí,“ dodává.

Smíchovsko–zlíchovská strana mostu je dnes typický „meziprostor“ mezi dopravními stavbami. „Momentálně je to místo hodně zpustlé, plné injekčních stříkaček a prezervativů. Staví se krásná, nová, drahá dopravní stavba, která dnes přijíždí do tohohle křoví, což úplně nedává smysl,“ popisuje Kintera.

Právě sem umístil projekt Light remove darkness. Jde o světelnou zahradu, kterou umělec s oblibou přirovnává k botanické.

„Úvaha je pragmatická. To místo je ultimativně sevřené strukturou města, z jedné strany dálnice, z druhé vlak, z třetí tramvaje a autobusy. Je to taková oáza uprostřed džungle, specifické a trochu bizarní prostředí, a to je důvod, proč nás to zajímá,“ říká.

Zahrada bude tvořená svítidly veřejného osvětlení z celého světa. „Svítidla máme z osmdesáti států. Pracujeme se 145 světelnými objekty, které jsou osazeny 440 světelnými zdroji,“ shrnuje.

Každé „světelné kvítko“ dostane vlastní popisku a kontext včetně QR kódu, který odkáže na fotografie z původního umístění a skici, jak s objektem tým pracoval.

Cílem je, aby si lidé místa nejdřív všimli možná jen periferně z tramvaje nebo auta a pak se sem vraceli.

„Na tom nečekaném místě, které trochu bylo odsouzené k tomu, aby bylo odpadkovým košem, ho chceme povýšit na pravý opak, tedy aby se stalo vyhledávaným místem a navštěvovaným jak turisty, tak Pražany,“ plánuje Kintera.

Součástí zlíchovského území je i benzinová pumpa, která by v současné podobě po proměně okolí působila jako cizorodý prvek. „Benzinová pumpa je bezpochyby takovou výzvou a snem o tom, že se věci, které se zdají nereálné, mohou uskutečnit, a věřím, že se to podaří,“ prozrazuje Kintera.

Tým proto oslovil stávajícího pronajímatele pozemku. „Byla by strašná škoda to nezkusit, protože jsme vynaložili fakt hodně úsilí a synergie na tom to místo proměnit, a ta pumpa najednou v té svojí ordinérní, obyčejné podobě je tam trošku nepatřičná,“ vysvětluje.

Nyní se smluvně připravují podmínky, aby si provozovatel čerpací stanice mohl pozemky dále pronajímat v kooperaci s dalším subjektem a došlo ke konverzi pumpy.

„Když se to podaří, bude to malý velký zázrak. Pumpa se stane zázemím pro samotnou instalaci. Budete si tam moct dát kafe, mělo by tam být i malé knihkupectví. Unikátní tak najednou bude pumpa i celé to prostředí,“ nastiňuje umělec.

Na podolské straně se vytváří tzv. podmostí, nový veřejný prostor přímo pod konstrukcí mostu.

„Samotný most, jak už je teď patrno, je takový kříženec kubismu a brutalismu, což mi přijde jako skvělý mix, protože tyto dvě architektonické epochy jsou pro českou architekturu velmi podstatné,“ říká Kintera.

Tvarosloví mostu se promítá i do prostoru pod ním. „Protože most je kubizující, tak jsme v tom podmostí vytvářeli krajinu, která rozvíjí jeho tvarosloví. Pracujeme s těmi šikmými plochami, které most sám nabízí, a vytvořili jsme obdobné štěpení ploch pod ním,“ popisuje.

Z těchto ploch „vyrostl“ i skatepark. „Ten se tam sám vyklubal, protože na kubismu se zkrátka výborně skejtuje,“ glosuje Kintera. Místo ale nemá fungovat jen jako sportoviště.

„Nechtěli jsme, aby to byl jen skatepark, ale aby to místo nabídlo širokou paletu prostředí. Je tam aréna pro divadlo, vstup pro otužilce do vody a podobně,“ dodává.

Dominantou podmostí bude figurální skulptura Heavy Head Boy. „Tato figurální skulptura je esenciálním prvkem podmostí. Chlapec cituje jednu strašně známou sochu Myslitele od Rodina, protože příliš myslí, tak mu z toho narostla obrovská hlava. Sedí tam uprostřed skateparku a dohlíží, aby se zlobilo správně,“ popisuje autor.

Socha bude zároveň akustická. „Aby toho nebylo málo, tak mu z mostu ještě kape elektronicky řízenou tryskou voda na hlavu a on má tady membránu, takže vlastně to bude i akustická socha. Vytváří to různorodý mix zvuku, světla. Je to scénografie ve veřejném prostoru,“ říká Kintera.

Samotná svítidla přicházejí do Prahy z nejrůznějších koutů světa. „Většinou k nám přijelo svítidlo odněkud, třeba ze souostroví Tonga, z Bangladéše nebo z Chile. Samozřejmě k nám nejezdí celý stožár, ale přijíždí, řekněme, jenom ta lucerna a my k tomu pak doděláváme ten zbytek. To je ta dobře viditelná část práce, ta nejzajímavější a nejromantičtější,“ líčí Kintera.

Zároveň zdůraznil, že nejde o muzeum, které by vázalo tvůrce k původní podobě lamp. „My jsme už kolik let ve fázi, že ta světla, která máme k dispozici, tak s nimi pracujeme volně a svobodně ve smyslu tvorby uměleckých objektů a soch, nikoliv jako muzeum svítidel. Kdybychom byli muzeum, museli bychom dodržovat dost přesně původní osazení těch světel. To my neděláme,“ říká.

Za efektními objekty ale stojí velké množství neviditelné práce. „Protože ta věc musí nějak fungovat a musí být bezpečná a musí splňovat celou řadu nároků, tak většina práce se odehrává v projektové činnosti, kterou vytváříme společně s Technologiemi hlavního města Prahy, s projektanty mostu a podobně,“ vysvětluje.

„Podloží té administrativy, kterou to obnáší, je rozsáhlé. S tím jsem vlastně vůbec nepočítal, já jsem spíš umělec. Naivně jsem si říkal, že uděláme hodně dobrých soch, ale hodně nás školí ta projektová činnost, které se nemůžeme zbavit,“ dodává.

Součástí práce je i řešení světelného smogu a energetiky. „My samozřejmě nejsme úplní barbaři, řešíme tematiku světelného znečištění a spotřeby. Nechali jsme vyvinout speciální žárovku ve spolupráci s technologiemi. Ta imituje staré žárovky, ale je to LEDka, která nás poslouchá, jak potřebujeme, a odebírá daleko menší watty,“ popisuje Kintera.

Projekt se nebude otevírat naráz. „Most má být zprovozněn už z brzkého jara veřejnosti, ale z různých stavebních důvodů, které my nejsme schopni ovlivnit, zrovna tahle část Light remove darkness bude ve fázi stavebně-přípravných prací,“ nastiňuje umělec.

„Bude to mít nějaké fáze a my bychom měli být hotoví někdy v srpnu, září. Budou se pak ale ještě dodělávat sadové úpravy a tak dále. Bude to prostě postupně,“ vysvětluje. Podmostí na podolské straně by podle něj na tom mohlo být o něco lépe, tedy s otevřením mostu by tu mohl začít alespoň zkušební provoz.

Kintera projekt vnímá i jako zásah do mentální mapy Prahy. „Když se podíváme imaginárně na mapu Prahy, jejího centra, tak tohle je nejjižnější cíp centra na levé straně vltavského břehu. Zajímá nás to i proto, že chceme roztahovat zájem nejen turistů, ale i místních, aby nechodili jen na Karlův most a ta důvěrně známá místa, ale aby je to donutilo přijít i na jižní cíp centra,“ uzavírá povídání.

Výslednou podobu světelného parku i podolského podmostí si lidé mohou zdarma prohlédnout na výstavě v Ateliéru plánování a rozvoje na radnici Prahy 5 ve Štefánikově ulici. K vidění jsou modely obou břehů Dvoreckého mostu, skici a technické výkresy, fotografie ze stavby i několik svítidel a speciálních LED zdrojů, které budou součástí instalace.